Peter

Vzbudil jsem se sotva čtyři hodiny po tom, co jsem šel spát. Byl jsem totálně rozlámaný, ale ne nevyspalý. Spíše mě jenom bolelo tělo. To budu mít z toho, jak jsem se popral s Deadpoolem. Ten chlap je fakt dobrej. Chtěl bych o něm vědět něco víc, ale nevím, jak se zeptat.

Vstal jsem z postele a udělal nějakou tu základní hygienu. Než jsem sešel dolů, bylo už půl šesté a tak jsem narazil v kuchyni na Steva. „Co tak časně Pete? Máš snad schůzku?" „Ani ne, jen jsem už nemohl spát." Steve jen kývl a ve sportovním odběhl ven, nejspíš do parku. Nechtělo se mi nic chystat, tak jsem jen popadl jeden z Natashiných jogurtů a dál se o to nestaral. Sedl jsem si na židli u baru a začal jíst, když v tom mi zazvonil telefon.

„Halo?"

Ahoj Petere! Já se vážně moc omlouvám, ale dneska nemůžu. Máma nás bere někam na výlet, tak jsem jí to nemohl odříct. Zlobíš se?

„Ale jasně že ne. Normálně to nech plavat a užij si to s mámou. Uvidíme se třebas za týden."

Jasně! Díky moc! Tak za týden, když už nechodíš do tý školy.

„Čau Nede!"

Tak a je o jednu starost míň, i když jsem se teda na čas strávený se svým kámošem celkem těšil. Už dlouho jsme nikam nevypadli a jen tak se nebavili. Mohl bych alespoň dopomoct tomu Thorovi. Zvedl jsem se ze židle a šel ho najít. U jeho pokoje jsem se zastavil a zaklepal na dveře. Nic. Zkusil jsem to ještě jednou. Zase nic. „Thore?" Žádná odezva. Opatrně jsem vešel do pokoje a rozhlédl se. Thor stál u okna a nepřítomně koukal ven. „Thore? Strýčku? Jsi v pořádku?" Velké tělo sebou škublo a usmálo se na mě. „Jistě, jen jsem lehce rozjímal. Jak se ti daří Petere?" „Jde to, jen mám takový divný pocit. Jak to jde s Lokim?" Thor se zamračil a znovu vyhlédl z okna. „Heimdall mě informoval, že je stále zdráv a naživu. Podařilo se mi už přesvědčit všechny, až na tvé otce. Dost se bojím, že to kvůli nim ztroskotá." Chytl jsem ho za ruku a sebevědomě se na něj usmál. „Dneska večer máme společnou večeři. Mohl bys přijít a společně je přesvědčíme. Když budeme spolu a navíc s tolika důvody a dalšími souhlasy, tak se to prostě musí povést." Thor se na mě usmál a sedl si do křesla kousek opodál. „Víš ty mládenče, že slovo společně užíváš až příliš často?" „To byl účel. Mělo tě to povzbudit, ale neva. Přijdeš teda večer?" „Asi ano. Pro svého bratra to udělám." Kývl jsem a chystal se k odchodu. „Petere?" Otočil jsem se za starostlivou tváří. „Ano?" „Něco tě trápí, jde to na tobě vidět. Nechceš si o tom promluvit? Jsem dobrým společníkem." „Ani ne, ale díky." Vyšel jsem ven z pokoje a namířil si to do obýváku ke gauči. Když už nemám nic na práci, tak budu čučet na telku. Vlastně to bude celkem dobře strávené dopoledne.

Bylo už tři čtvrtě na jednu a ty dva jsem celý den neviděl. Zvláštní. Měl jsem už v sobě celou pizzu a čekal jsem jen na to, až se svezu do garáží za svými táty. Ale kde jsou? Museli přece taky jíst, no ne? Vždyť já se za celý den ani nehnul a jediný koho jsem potkal, byla Wanda a Bruce. Přestal jsem raději přemýšlet a vydal jsem se k výtahu. Dolů to sice trvá jen minutu, ale to přece nebrání tomu být tam o něco dřív.

Takový nudný díl. Moc jsem nevěděla, jak to napsat, ale ten další už bude určitě zábavnější. Snad to není tak špatné, jak si myslím a dáte tomu třeba alespoň hvězdičku. Jinak jsem zveřejnila nový příběh, tentokrát z X-manů! Budu ráda, pokud se na něj podíváte.

Vaše Tiranis!