Peter

„Ahoj Petere! Co jsi dělal celý den?" Táta Steve seděl na barové stoličce a pročítal si noviny. Je asi jediný člověk na světě, co je ještě čte. „Nic moc, jen jsem pomáhal Thorovi." Steve složil noviny a odložil je na pultík vedle sebe. „Pomáhal? A s čím?" „Ehm, děláme takový průzkum v týmu. Ptáme se na otázky a tak." Steve pozvedl jedno obočí. „Aha, a mě se nezeptáš?" Začaly mi docházet nápady. Strašně nerad tátovi lžu, a tohle lež určitě byla. „Dočkej času. Chceme to brát s Thorem popořadě." To ho konečně umlčelo od všetečných otázek. „Dáš si večeři? Já ještě čekám na Tonyho. Je v dílně a dodělává nějakou věc do svého nového projektu. Říkal, že to změní chápání vesmíru." „Já vím, už jsem měl tu čest to vyzkoušet." Táta na mě vyjeveně civěl. „Ty už jsi to zkoušel? A...a ví o tom Tony?" Zakroutil jsem hlavou a stoupl si k lince. Na sporáku se na mírném ohni opékala vajíčka a vepřový plátek. Vedle byly v hrnci odstavené brambory. Táta byl jediným obyvatelem věže, co se obtěžoval s něčím patlat. Většina z nás jen objednala pizzu, nebo třeba čínu. „Mám už vám naložit taky?" „Můžeš. Byl bys zlato Pete." Usmál jsem se. Hodně lidí mi říká Pete, ale od rodičů a tetičky May to zní vždycky tak nějak lépe. Tak víc s láskou, nebo jak to říct. „Co kdybych zítra udělal večeři já? Byla by to změna a třeba bychom měli po delší době něco jiného než vajíčka." Steve se zakřenil a hodil po mě rádoby dotčený pohled. „Hele, vajíčka jsou důležité pro růst svalové hmoty. Já sám jím vejce denně a nemůžu si stěžovat. Ale jinak nejsem proti. Pokud tuhle kuchyni použije i někdo jiný, než já, alespoň bude důvod k oslavě." „Tak domluveno. Zítra vařím já, a žádné vejce! Ty možná spořádáš i dva tucty, ale to z tebe korbu nedělá. To dělá to sérum!" Steve se na mě káravě podíval a vzal si ode mě talíř s jídlem. Právě na čas se dostavil i táta Tony. „Dobrý večer moje lásky, jak jste se měly?" Oba jsme se zasmáli a Steve poslal usměvavému Tonymu vzdušný polibek. Ten ho chytil a přimáčkl si dlaně k hrudi. Byli strašně roztomilí. Sice spolu jsou už strašnou dobu, ale i tak pořád vypadají jako zamilované štěňata. Tony si sedl k nám a pustil se do jídla. „Hej! To je můj talíř!" Obořil jsem se na tátu, co si můj talíř přisunul k sobě. Protočil očima a jedl dál. Fajn. „TY nenažranče! Jednou se tím udávíš!" Sedl jsem si s Tonyho talířem vedle Steva a pustil se taky do jídla. „Hele lásko, Pete říkal, že by zítra udělal večeři on!" Tony spolkl, co měl zrovna v puse a podíval se na mě. Šlo vidět, že byl dost šokovaný. „Hele mladej, víš ty vůbec, jak se vaří? Jako já vím, že nemám moc co mluvit, ale já se do kuchyně necpu. Jen aby to šlo zítra jíst." Vyplázl jsem na tátu jazyk a vstal od prázdného talíře. Jím hodně rychle, tak jsem to spořádal dřív, než ti dva. „Jen neboj, budeš se olizovat ještě dva týdny!" Schoval jsem nádobí do myčky a rozešel se k sobě do pokoje. „Hele Petere, co budeš zítra vlastně dělat?" Zamyslel jsem se. Krom toho, že pomůžu Thorovi, nic v plánu nemám. „Možná půjdu s Nedem ven, ale nic vážného neplánuju, proč?" „Zašli bychom to koupit něco nového na sebe. Všiml jsem si, že máš skoro všechno zničené, jak pořád něco vyvádíš. Syn Anthonyho Starka nebude chodit jako bezdomovec. Tak co, máš čas?" „A-asi jo. Tak po obědě?" Oba se usmáli a přikývli. „V jednu v garážích! Budu čekat!" Steve mi ještě poslal vzdušnou pusu a pak už se oba věnovali svému jídlu.

V pokoji jsem otevřel počítač a asi po dvou týdnech se znovu pokusil něco vymyslet. Psali jsme si se třídou o prázdninách storky a já měl tenhle týden něco poslat. Co jim mám napsat? Že jsem to schytal od blázna s plynovými kuličkami? Ale, proč ne.................... (O hodinu a půl a jeden příběh později) tak to je všechno a odeslat. Hotovo. Poslal jsem příběh a při čekání si otevřel facebook. Jako vždy, nic nového. Nula zpráv ani žádné žádosti o přátelství, nebo upozornění. Za zkoušku nic nedám, ne? Otevřel jsem jednu konverzaci a poslal Nedovi smajlíka. Ahoj Nede, nejdeš zítra ven? Žádná zpráva na odpověď. Povzdechl jsem si a zavřel počítač. Kontrolovat zprávy jde i z mobilu.

O hodinu později, co jse ležel na posteli a koukal do stropu mi konečně zavibroval mobil. Zvedl jsem ho a koukl se na zprávu.

Ned: Ahoj kámo! Zítra klidně! Tvoje KSko je připravený. Kde se sejdeme?

Já: Třeba v devět v parku u školy?

Ned: Budu tam v deset.

Já: Tak platí! V deset tam!

Mobil jsem odhodil stranou a znovu se zadíval do stropu.Přemýšlel jsem o všem, co se kolem mě děje. Proč je můj život v poslednídobě jak na horské dráze? Je to jak noční můra! Těch novinek je prostě moc.Thor s Lokim, Sam a Bucky, Clint s Pietrem, moje adopce, zařazení dotýmu avengers, záhadný Deadpool..... Prostě hodně. Na jednoho až příliš. Zavřeljsem oči a nechal vše vykouřit z hlavy. Alespoň na chvíli chci mít Klid.

Tak po delší době zase kapitolka. Jak se líbí? Budu ráda za komentíky i hvězdičky!

Vaše Tiranis!