*Příběh je vhodný pro dospělé čtenáře.*

Dešťové kapky hlasitě dopadaly na parapet, některé jen stékaly po okně a tvořily tak na zaprášeném okně mokré, studené cestičky. Eliška ale venkovnímu dešti nevěnovala nejmenší pozornost. Zírala na tři tečky na chatu, které se na obrazovce před ní vlnily na znamení, že někdo na druhé straně právě také sedí za monitorem, shrbený a přiblble se usmívající nad konverzací, která už trvala posledních kolik, pět hodin? Eliška je dávno přestala počítat. Věděla, že měla víko notebooku zaklapnout už minimálně před dvěma hodinami, ale to by Petr nesměl vytáhnout k podrobnému rozebrání poslední film, který shlédl o víkendu.

Petr: Myslím, že jsi to jen nepochopila :)
Eliška: Nebo v tom ty zase hledáš něco, co tam není.

Petr se na chvíli odmlčel, Eliška si začala říkat, jestli nenapsala něco, co neměla. Bubnovala prsty na stole a vyčkávala.

Petr: To je hodin, měl bych jít už na kutě. Zítra brzo vstávám. Tak dobrou, Elen.
Eliška: Nemysli si, že jsi tuhle debatu vyhrál. Dobrou.

Když notebook konečně vypnula, musela se pro sebe usmát. Před několika měsíci, když se na Instagram přihlásila prvně, neměla nejmenší tušení, že se opravdu s někým seznámí, natož aby si s někým takhle sedla. Chtěla jen malý náhled do světa ostatních lidí, malé okénko, kterým by je mohla zpovzdálí tiše pozorovat. Pak ji ale začal sledovat Petr, přestože měla přidanou jedinou fotku, na které ani nebyla ona sama, nýbrž babiččin pes Sam. Ani si nevzpomínala, kdy naposledy takhle uvolněně s někým mluvila. Musela by pátrat hodně hluboko v paměti, aby došla k tomu, že si vlastně ani nemá šanci vzpomenout. Učila se doma, tudíž byl její kontakt limitován jen na rodiče, které vídala dnes a denně, jelikož táta pracoval jako ajťák, takže dělal často z domova a máma dávala odpolední hodiny klavíru na místní ZUŠce. Jednou ročně vídala někoho z učitelského sboru, když ji přišli přezkoušet na konci školního roku. S dětmi se nevídala prakticky vůbec, od posledního pokusu o rozhovor na místním hřišti kousek od domu uběhly víc než tři roky. Problém nespočíval ani tak v tom, že Eliška nikoho kvůli domácí výuce neznala, jako spíš v tom, že místní děti nebyly právě jedny z těch ohleduplných a chápavých. Jakmile ze zadní kapsy vytáhla zápisník a tužku, aby se představila, děti zvětřily problém a zpravidla se po přečtení prvotního vysvětlení sebraly a odešly se bavit s někým jiným, s někým normálním.

Eliška nemluvila. Nevzpomínala si ani na to, že by vůbec někdy mluvila, přestože od mamky věděla, že ano. Sluch měla díky tomu o to lépe vyvinutý, ne že by to měl ale kdo ocenit. Spoustu času trávila o samotě, ale jí to nevadilo. Měla svůj pokoj, ve kterém měla všechno, co potřebovala. Knihy, postel osázenou starými plyšáky, které ne a ne vyhodit, psací stůl, u něhož se s mamkou dopoledne, když zrovna nehrála, učily. Police plné deskových her, na které se potom, co je její bratr Štěpán opustil, už jen prášilo. Nejcennějším majetkem se ale momentálně stal právě stříbrný laptop, který stále poblikával v samotném středu jejího stolu, než větrák úplně utichl a kontrolka na okraji klávesnice zhasla. Eliška víko pohladila, než se zachumlala do deky a usnula.

Na druhé straně zdi Marek tiše domlouval Kateřině. „Začíná to být vážný, měli bychom zasáhnout." Seděl na levé straně postele a natřásal si polštář. „Ten kluk se mi nezdá. Navíc je mu určitě víc, než jí tvrdí."

„Nemyslíš, že to jen přeháníš? Na mě to celé působí docela nevinně. Baví se přece téměř jen o filmech," namítla Kateřina, která scrollovala na tabletu před sebou, zády opřená o polstrované čelo postele. Blonďaté vlasy měla smotané do jednoduchého drdolu, ze kterého se jí uvolnilo pár pramínků zesvětlených vlasů.

„Teď je to film, zítra to bude kino. Budou chtít jít ven a víš, jak to v tomhle věku chodí. Navíc, všimla sis, jak ji oslovuje?"

„Elen? Co je na tom?" podivila se a scrollovala dál, jako by hledala něco dalšího.

„Od nás si tak říkat nenechá," poznamenal smutně.

„Příliš to dramatizuješ, zlato. Máme dospívající dceru, přijít to muselo."

„Nečekal jsem to tak rychle," zabručel. „Myslel jsem, že ještě tak rok dva máme. Je jí sotva čtrnáct," řekl a zadíval se do unavené tváře své ženy. „Už se to nedá moc odkládat, to sama víš."

„Jen si povídají, Marku." Její tón zvážněl. Na chvíli bylo v pokoji úplně ticho. Zamknula tablet a položila ho na noční stolek vedle sebe. „Nemusíme to dělat. Já to znova nechci," zašeptala a bezděčně se ohlédla po fotce na prádelníku, kde se její syn spokojeně usmíval.

Marek ji k sobě přitáhl a políbil ji do vlasů. „Nedopadne to jako se Štěpánem, slibuju." Jemně zatahal za ramínko její košilky a pak jej nechal sklouznout po rameni. Bříšky prstů pohladil jemnou kůži na klíční kosti, kam potom vtiskl polibek.

„Co jsme udělali, bylo špatné. Moc špatné," špitla a pohlédla na okno, žaluzie na něm byly ale už přes hodinu zatažené a nikdo je tak v intimní chvilce nemohl vyrušit svým všetečným pohledem. Kapky deště zpívaly dál svou smutnou melodii. Kateřinu z toho mrazilo v zádech. Nevěděla, jestli má husí kůži na pažích přisuzovat změně počasí nebo jemnému laskání jejího muže, který se mezitím přesunul k prozkoumávání rýhy mezi prsy. „Už dál nemůžu. Nemůžu to udělat," zamumlala, ale Marek jí odpověděl jen zamručením.

„Uvolni se," špitl mezi polibky a zajel jí mozolnatou rukou za zátylek a přitiskl rty k těm jejím. Druhou rukou vyhrnul krajku, která lemovala okraj košilky a pohladil ji po vnitřní straně stehna. „Nemysli teď vůbec na nic," řekl a zajel rukou o něco výš. Kateřina proti své vůli zalapala po dechu a polibek mu opětovala.

„Slib mi, že už jí nepolezeš do počítače," dostala ze sebe chvíli předtím, než ztratila řeč. Prsty si právě pohrával s okrajem jejích kalhotek a bez dalšího varování do ní vniknul prsty. Dvěma, hrubě. Polibkem utišil její vzdech a odtáhl se, aby na ni viděl. Rád pozoroval, co s ní jeho dotyky dělají. Volnou rukou jí svíral bradu a palcem kroužil po rtech, opisoval stejné kruhy jako prsty v jejím tepajícím nitru.

„Slibuju," vydechl jí do ucha, když se nad ni vyhoupl, aby jí byl ještě blíž. Potom se sklonil k odhalenému podbřišku a polibky směřoval až k jejímu horkému klínu.

~

Kateřina špatně spala. Už několikátou noc se převalovala v posteli a střídavě hleděla do zdi a do stropu. Minimálně třikrát se zvedla a došla si do kuchyně napustit vodu, stal se z toho už takový rituál. V koupelně potom chvíli zírala do zrcadla a myslela na antidepresiva z doby, kdy odešel Štěpán, které se schovávaly ve skříňce za ním. Představovala si, jak je drží, šroubuje uzávěr tuby a vysypává na ruku jednotlivé tabletky. Rozhodla se, že se k tomuhle řešení znovu nesníží a myšlenky zahnala. Místo prášků si uvařila bylinkový čaj a pokoušela se zabrat. Ráno se budila s opuchlýma očima a mžourala před přívalem denního světla.

„Mami, děje se něco?" znakovala směrem k ní Eliška, když si všimla, že nevnímá příklad, se kterým si nevěděla rady už posledních deset minut.

„Jen jsem špatně spala," zamumlala a prsty si promnula unavené oči, do kterých ihned po probuzení nakapala kapky. „Támhle jsi to špatně odmocnila, proto ti to na konci nedává smysl," řekla.

Eliška se zadívala na příklad a chybu několika škrty opravila. Nebyla jediná, která byla dnes myšlenkami někde jinde než u matematiky. Těšila se na odpoledne, kdy zasedne k počítači a bude si povídat s Petrem. „Nechceš si jít lehnout? Vypadáš vážně vyčerpaně," navrhla jí ve znakové řeči. „Můžeme se k tomu vrátit později."

„Snažíš se vyhnout češtině, na kterou půjdeme potom. Chápu tvůj záměr," řekla s úsměvem a napřaženým ukazováčkem k ní. „Máš ale štěstí, protože jsem vážně vyřízená. Zkus ty hodiny využít nějak užitečně a projdi si četbu, která nás čeká."

Kateřina se v ložnici natáhla a do čtvrt hodiny nevěděla o světě. Eliška čekala, kdy uslyší první zachrápání a potom nastartovala počítač.  Předpokládala, že Petrovi nebude vadit odepisovat jí ze školy. Přece jen, asi všichni teenageři až na ni telefon vlastnili a trávili na něm nepřeberné množství hodin. Eliščině mámě trvalo týdny, než Marka přesvědčila, aby dceři alespoň počítač pořídil. „Vždyť až nastoupí na střední, bude úplně nepoužitelná. Dneska děcka s technologiema i spí, sám to víš nejlíp."

„No právě," řekl jí na to tenkrát, ale nakonec souhlasil a počítač pořídil pod podmínkou, že chce vědět, co tam dcera bude dělat, o čemž jí samozřejmě neřekli.

Eliška: Jsi tady? Povedlo se mi ulít z matiky.

Chvíli zírala na obrazovku, kde se nic nedělo. Projížděla fotky, které se na ni valily jedna za druhou. Petr nepřidal nic nového od doby, kdy zveřejnil story s filmem, který probírali předešlý večer. Připadalo jí, že postupně začíná záměrně volit filmy, které se líbily i jí.

Petr: Ale ale, tak vítej mezi námi záškoláky. Možná to tu taky zabalím, ať si můžu psát s tebou.

Eliška se bezděky usmála. Představa, že si budou moct psát o několik hodin déle, se jí zamlouvala.

Eliška: Taky si s tebou píšu ráda.
Text o chvíli později ale smazala a přepsala na: Neměl bys vynechávat školu :P

Petr: Nápodobně. :D Nicméně to dnes bohužel asi nepůjde, můžeme si napsat večer? Můžeš mezitím sjet další kousek z už takhle nekonečnýho seznamu. :)

Eliška posmutněla, její geniální plán měl své díry. Dobře, odepsala. Místo sjíždění filmů se pustila do češtiny, která na ni už čekala.

~

„Jsi připravená?" zeptal se Marek a podíval se na svou ženu, která vypadala všelijak, jen ne připraveně. Místo běžně uvolněného úsměvu se její tvář zkřivila ve smutnou masku. „Můžeme dát na uvolnění něco i tobě," navrhnul a dál drtil tabletky plochou stranou nože.

„Marku, počkejme ještě pár dní, prosím," řekla a chytila ho za zápěstí. Odložil nůž a ženinu ruku jemně pohladil palcem.

„Víš, že to nejde. Viděla jsi sama, co jí psal," dodal a ukázal na tablet, kde poblikávala stále probíhající konverzace jejich nicnetušící dcery.

Eliška: Ráda bych tě poznala doopravdy, ne jen přes písmenka v monitoru. :)

Petr: To i já tebe, Elen. Jsem rád, že jsme se poznali.

„Je otázkou času, než se sejdou. Dovedu si představit, co se jí chudince v hlavě honí. Bojí se, že jí ublíží, protože je jiná. A on jí ublíží, zlato, stejně jako každej první kluk jí zlomí srdce. Nedovolím, aby vyšla do světa a on ji použil a vyplivnul."

„Je to ještě dítě," namítla Kateřina a několika loky vyprázdnila už třetí sklenici bílého vína. Nevědomky si pohrávala se zlatým křížkem pověšeným na krku. V pozadí zavrněla další zpráva.

Eliška: Měla bych ti předem něco říct.
Zpráva ale po chvíli zmizela a nahradila ji jiná. Eliška ve vedlejší místnosti doufala, že ji Petr nestačil přečíst.
Eliška: Co říkáš na Transcendenci? Já se k ní ještě nedostala.

Petr: Máš radši kafe nebo čaj? U staromáku znám pěknou kavárničku.

„Vidíš? Přesně proto už nemůžeme na nic čekat. Teď, prosím, dopij to víno a jdi postavit Elišce na čaj," špitl k ní a rychle ji políbil a pohladil po zádech. „A ničeho se neboj. Tohle do něj zamíchej, uvolní ji to. Tumáš, jeden si taky můžeš dát," podal jí platíčko.

Kateřina bez dalšího otálení zamířila do kuchyně. Postavila vodu na čaj, ruce se jí třásly a na linku jí omylem trochu vylila. Potom vyloupla jednu tabletku a nasucho ji polkla. Potlačila slzy, které se jí hrnuly do očí a hřbetem ruky si protřela oko, ze kterého jí pár kapek stačilo uniknout. Na dno Eliščina oblíbeného hrnku vysypala rozdrcenou tabletu a zalila ji vodou, po chvíli přidala sáček s heřmánkovým čajem, který každý večer pila. Pevně uchopila tác, klouby na rukou jí zbělely, jak silně zatnula, aby se jí ruce netřásly, a vyrazila směrem k Eliščině pokoji.

„Jsi už v posteli?" houkla, než loktem rozevřela dveře. Stačila sotva postřehnout, jak Eliška vší silou zaklapla víko počítače. „Přinesla jsem ti čaj." Položila hrnek na noční stolek vedle ní. Pozorovala fotku v rámečku vedle, aby se nemusela dívat dceři do očí.

„Díky," zaznakovala směrem k ní. „Jdete už s tátou spát?" zeptala se a usrkla z čaje, ze kterého se ještě kouřilo. Kateřině nebrala hlava, jak vydrží takhle horký hrnek vůbec držet v rukou, natož ho rovnou pít. Modlila se, aby se prášek stačil rozpustit.

„Vlastně ne, máme tam něco rozkoukaného. Přidáš se?" zeptala se. „Zcela výjimečně by se dala večerka posunout," usmála se na ni. Smutek v jejich očích Eliška zřejmě nepostřehla, protože radostně přikývla. „Vlez si k nám do postele, hned tam budu," řekla a pozorovala, jak se dcera i s hrnkem v ruce odkrývá z deky a mizí za dveřmi.

Kateřina se ještě před příchodem do vlastní ložnice, které by se nejraději vyhnula a už do ní nikdy nevkročila, stavila v koupelně a pokusila se v zrcadle povzbudit. Děláme to pro ni. Je to lepší, než aby jí někdo ublížil, opakovala si manželovu mantru v hlavě. Prsty pohladila zlatý křížek, který jí visel nad srdcem. Postupně cítila, jak se jí tělem díky vypitému vínu rozlévá teplo a obličejové rysy vlivem léků ochabují a dostavuje se příjemná malátnost a pocit otupělého uvolnění. Bude to dobré, povzbudila se naposledy a usmála se na sebe, tentokrát o dost upřímněji než za několik posledních dní.

Když vešla do ložnice, všimla si, že Eliška už je zachumlaná pod dekou a spolu i s Markem už jí ozařuje obličej modrá záře vyzařující z televize před nimi. „Pojď k nám, zlato," poklepal Marek na postel. Kateřina se posadila tak, aby Eliška seděla mezi nimi zrovna tak, jako když byla malá a spávali všichni pohromadě. Vyměnila si pohled s Markem, který znovu pustil přehrávání filmu, jenž předtím pozastavil. Pozorovala Elišku a její o něco uvolněnější výraz. Kývla směrem k Markovi a pomyslela si, že teď je ta poslední chvíle, kdy ze všeho může ještě vycouvat. Nemusí to tak být. Potom si ale vzpomněla na své dětství, na své první katastrofické a bolestivé milování a honem se rozmyslela.

Marek položil Elišce paži kolem ramen tak, že se prsty zlehka dotýkal zad vlastní ženy, jemně jimi přejel a Katku tak o další kousek uklidnil. Potom sklonil hlavu a Elišku políbil na tvář. Zlehka, jakoby nic. Podívala se na něj a usmála se. Natáhla k němu ruku a propletla si s ním prsty, jako za starých časů. Marek ji druhou rukou začal zlehka hladit po rozpuštěných vlasech a zádech v dlouhých, jemných tazích. Katka naproti tomu dvěma prsty hladila Elišku po tváři. Všimla si jejích skelných očí. Nebylo pochyb, že tabletka odvedla svou práci víc než dobře. Je to tak správné, pomyslela si Katka, než se naklonila a políbila svou dceru na rty. Marek ji uchopil za zátylek, převrátil její hlavu na druhou stranu a také ji políbil, potom políbil i Kateřinu. Rozevřel rty a jazykem rozevřel ty její. Potom se odtáhl a přitiskl rty na ty Eliščiny. „Ničeho se neboj, jsme tady s tebou," špitl jí do ucha, když odhrnul do strany prameny vlasů, které měla přehozené přes klíční kosti. Políbil ji na krku, unikl jí tichý sten, během kterého sklopila pohled na Kateřinu. Ta mezitím stačila ovladačem ztlumit světlo natolik, že mohla stěží číst všechny rysy v jejím výrazu.

Dceřiny němé rty políbila a odkryla deku, pod kterou všem začínalo být příliš velké teplo. Všimla si, jak Eliška tiskne stehna k sobě a mezi jednotlivými povzdechy jimi o sebe tře. To už měla triko vyhrnuté a její drobná prsa pokrývala husí kůže. Marek prsty laskal jednu z bradavek a jazykem dráždil tu druhou. Na malou chvíli se odtáhl a stáhl Kateřininu ruku do své a vtiskl jí do dlaně polibek a věnoval jí sladký, hravý úsměv. Do toho, naznačil rty. Kateřina přisála rty k bradavce a vyhoupla se celým tělem nad Elišku. Políbila místo mezi prsy, potom nad pupíkem, než došla až k podbřišku, kde se na chvíli zastavila a podívala se na Elišku, jako by čekala na svolení. Ta sotva znatelně přikývla (nebo si to Kateřina alespoň pro svůj klid představovala) a pohled stočila zpět k Markovi, jehož ústa čekala na další salvu vášnivých polibků.

Eliška zalapala po dechu, když se jí Kateřina prvně dotkla. „Mhm," zamumlala téměř neslyšně, ale to stačilo na to, aby si Marek s Kateřinou vyměnili pohledy. Přesto po chvíli prstem obkroužila lem bavlněných kalhotek, který objímal obě třísla. Odhrnula látku stranou a prstem jemně pohladila to jemné, světlé chmýří, které pahorek pokrývalo. Eliška na gesto zareagovala zakroucením pánve, které způsobilo to, že se látka opět vrátila na původní místo. Kateřina je proto celé stáhnula a nohy jemně rozevřela. Vtiskla polibek tam, kde bylo místo necitlivější, Eliška jí odpověděla povzdechem, který se vynořil ze samotné hloubi hrdla. Marek se nadále věnoval jejímu krku, od kterého ani na malou chvíli neodtrhl rty, snad jen s výjimkou, kdy líbal její rty. Mezi prsty kroutil jednu ze zarudlých bradavek. Nerad si to připouštěl, ale vidět ji takhle ho vzrušovalo víc, než očekával. Tvrdnoucím rozkrokem se tlačil na její stehno, sem tam mu unikl téměř bolestný sten.

Když Katka vnořila jeden prst do jejího nitra, překvapila ji její připravenost. Stěny pánevního dna byly úzké, sotva se do nich dostala, ale vlhkosti tam bylo dost pro ně obě. Katka sklonila hlavu a laskala jazykem její klitoris tak dlouho, dokud nebyla připravená pojmout další prst. V tu chvíli se odtáhla a kývnula na Marka, který se na chvíli také odtrhl. „Zlato, teď se ničeho neboj," řekl Elišce a políbil ji do potem navlhlých vlasů. Katka se zvedla z okraje postele a došla k prádelníku, z nějž vytáhla ještě zabalené menší, světlerůžové dildo. Nalila si poslední sklenici vína a vypila ji na ex. Z šuplíku u nočního stolku vyndala gel a vrátila se k dvojici, která se znovu líbala a mazlila. Marek laskal Elišku prsty a otíral se o její stehno už jen v trenkách, ve kterých se rýsovala tvrdá boule.

Kateřina si lehla zpátky na stranu postele a Elišku líbala na krku. Volnou rukou mezitím navlhčila růžovou špičku a postupně se s ní blížila k dívčině zeširoka roztaženém klínu. „Pomalu," zamumlal mezi polibky Marek. „Zvládneš to?" ujišťoval se. Eliška čekala. Roztouženě se natáhla po Markovo krku a líbala chvíli ona jeho. Roztouženě vzdychala, což Marka znepokojovalo a vzrušovalo zároveň. Přesvědčoval se však o to víc, že dělají správnou věc, a právě v nejvyšší čas. Kateřina přikývla a postupně směřovala ruku k jejímu vchodu. Eliška si povzdechla, když studený gel narazil na její rozpálenou kůži, což Katku znejistilo. Dál ale líbala Eliščina prsa a postupovala hlouběji a hlouběji, až přijala celou jeho délku. O kousek jej povytáhla a znovu jej vrátila. Eliščiny vzdechy sbíraly na intenzitě, jak Kateřinina ruka zrychlovala. Stejně tak Marek vypadal, že další nápor vzdechů ze všech stran už déle nevydrží a exploduje. Zastavil se právě včas. „Myslím, že to by stačilo," řekl a odtáhl se a hodil na sebe pyžamové kalhoty, které předtím v zápalu svlekl. Elišku políbil na čelo. Kateřina dildo vysunula, pár kapek krve otřela do kapesníku a osušila i Elišku. „Zvládla jsi to skvěle, zlato," špitla k ní, když si ji přitiskla na prsa a objala ji. „Vezmeš ji do postele?" zeptala se směrem k Markovi, který ji chytil do náručí a odnesl ji. Počkal, než Eliška usne, což bylo vzhledem k vyčerpaní velmi rychle, a vrátil se zpátky ke své ženě.

„Chceš si o tom promluvit?" prolomil ticho, které mezi nimi panovalo sotva tři minuty, které se ale zdály jako věčnost. Kateřina ležela zády k němu a tiše oddechovala. Prsty ji jemně hladil po zádech. „I ty jsi to skvěle zvládla." Potom se k ní přitáhl a do zad ji zatlačil svou přetrvávající erekci.

„Jsem vyřízená, promluvíme si ráno?" zeptala se. Po chvíli bylo slyšet už jen jeho pravidelné oddechování a sem tam spokojené zachrápání.

~

Eliška se probudila brzy. Byla celá rozbolavělá a stěží si vybavovala, kdy měla naposledy měsíčky. Bolest v jejím nitru se pokusila utišit tabletami brufenu a teplými obklady, ale neúspěšně. Něco jí říkalo, že tahle bolest je nová. Jen stěží si vybavovala, o čem si včera večer s Petrem psali, a tak se rozhodla časně nastartovat počítač a zkontrolovat jejich poslední konverzaci. Vypadalo to, že si šla lehnout hodně brzy, jelikož se s ním ani nerozloučila. Matně si vybavovala, že se s rodiči dívala na film, než šla spát, zrovna tak, jako když byla malá. Náhle se jí před očima objevil jakýsi záblesk a jí se udělalo nevolno. Asi se mi jen něco zdálo, pomyslela si. Zaklapla počítač a s hřejivým obkladem na břiše se pokusila znovu zabrat.

Kateřina té noci nespala vůbec. Zírala na strop a ani čaj, ani sluchátka s uklidňující hudbou jí nepomáhaly. V koupelně na svůj odraz v zrcadle tentokrát zírala o něco déle. Antidepresiva byla na dosah, stačilo jen natáhnout ruku a skříňku otevřít. Ne. Znovu ne, pomyslela si a vrátila se do postele ke svému chrápajícímu manželovi, a zůstala ve stejné poloze až do rána, než se Marek probudil, políbil ji a vyrazil do práce. Pak teprve se jí podařilo na pár hodin, přerušovanými nepříjemnými sny, usnout.

Vzbudila se v čase, kdy si běžně s Eliškou dávaly pauzu na oběd, než se znovu vrátí k učení. Zhrozená zkontrolovala hodinky, které jí na ruce upozorňovaly na nízký stav baterie, a rychle vstala. Bylo něco po dvanácté. Vyrazila směrem k Eliščině pokoji, ale byt se zdál být tichý. Pootevřela dveře, aby zjistila, že i Eliška tvrdě spí. Na mysl jí vytanula včerejší noc a nepatrně si oddechla. Kéž by se neprobudila už nikdy, pomyslela si v naději a ihned se za myšlenku zastyděla. Udělali jsme správnou věc, přesvědčila se nakonec a dala se do přípravy pozdní snídaně. Co by za takové první milování daly jiné.

„Dobré ráno," přivítala Elišku s podnosem v ruce. „Nebo mám spíš říct dobré poledne?" Usmála se na ni, aby dala najevo, že se na ni nezlobí.

Eliška přesto hrůzou vykulila oči a podívala se na budík na nočním stolku. „Zaspala jsem, promiň," znakovala směrem k matce a rychle se odhrnula, aby se převlékla z pyžama.

„Buď v klidu, Eli. Najez se a pak se do toho dáme," řekla a konejšivě stiskla dceři ruku. Potom opustila pokoj, aby se i ona najedla.

Po několika hodinách zápolení s fyzikou, které i sama Katka pramálo rozuměla, dorazil domů Marek, s úsměvem od ucha k uchu. „Jaký jste měly den, holčičky moje?" zeptal se ještě ve dveřích a obě na pozdrav líbnul na tvář. Brašnu s počítačem položil na zem, kabát odložil na věšák a zamířil do kuchyně, aby postavil na čaj. Katka se zvedla, aby mu pomohla, ale on ji zarazil.

„Udělám to. Dejte si teď na chvilku pauzu, určitě jste měly náročný den, když vás obě tak vidím. Fyzika?" zeptal se, když nahlédl do učebnic rozevřených před nimi. „Mělas to nechat na mě, zlato. Víš, že ti tyhle technický věci moc nejdou." S těmi slovy zmizel zpátky v kuchyni, kde se ozvalo sepnutí tlačítka na konvici a zvuk tekoucí vody.

O hodinu později vstoupil Marek zpátky do Eliščina pokoje. Nedopité hrnečky posbíral a tiše odnesl zpět do kuchyně. Katce jemně stiskl ruku, ale nereagovala. Spala dál a objímala též spící Elišku. Jemně do obou zkusil šťouchnout, ale ani jedna se nevzbudila. Zvedl Katku do náručí, odnesl ji do ložnice a láskyplně ji políbil na čelo a přikryl. „Až bude po všem, probudím tě, neboj se," zamumlal k ní a znovu ji políbil.

Vrátil se zpět k Elišce, která dál spokojeně spala s letmým úsměvem na tváři. „To je moje holčička," zašeptal a sedl si k ní na postel. V kapse mu zavibroval telefon, který hlásil, že má Eliška příchozí zprávu na instagramu. Teď na tebe nemá čas, Petře, pomyslel si a telefon ztišil. Sehnul se k ní a líbnul ji na čelo, stejně tak jako Katku chvíli předtím. Pár vteřin počkal, jestli se neprobudí, ale nestalo se tak. Svlékl si svršky a natáhl se vedle ní. Prsty jemně hladil obliny jejího ramene, klíční kosti, krku. Zvědavě zkoumal chloupky, které na jeho dotyky přívětivě reagovaly. Odhrnul jí tričko, aby se mohl dotknout i kůže pod ním. Na hrudi, na břiše, na oblině drobných prsou uvězněných v podprsence. Cítil, jak začíná tvrdnout, rozkrokem byl natlačený na její stehno a při pomyšlení na její včerejší vzdechy i jemu jeden sten unikl. Zvedl se opatrně z postele a svlékl si i kalhoty. Jen v boxerkách zašel naposledy zkontrolovat Kateřinu, která v ložnici dál tiše spala omámená prášky, které oběma nasypal do čaje. Vrátil se do pokoje k Elišce a přetočil ji na bok, aby ji mohl obejmout v pase. Zezadu ji políbil na krk, horký dech na něm způsobil, že jemné chloupky i tam vstaly.

Z počítače na stole se ozvalo už několikáté cinknutí, které oznamovalo další zprávy, ale Marek se je rozhodl ignorovat. Zdálo se, že Eliška opravdu tvrdě spí. Pod dekou si stáhl gumu boxerek a přitiskl se k ní ještě blíž tak, že mezi nimi už nezbyl žádný prostor. Hlasitě oddechoval do jejího ucha, jak se třel o její zadek, zatímco ji laskal prsty. Po chvíli se natáhl k pohozeným kalhotům, vytáhl z nich kondom a zuby jej roztrhl a nasadil. Shrnul jemnou látku kalhotek, která jediná je dělila od sebe a vklouzl do ní. Eliška zalapala po dechu, ale oči neotevřela. Marek malou chvíli počkal, než pokračoval. Počítač se znovu přihlásil o pozornost, ale to už Marek přirážel v opatrném tempu, o kterém doufal, že Elišku neprobudí. Líbal ji dál na krku a po chvíli ji přetočil břicho a vnikal do ní zezadu. Těsně před vyvrcholením jej přerušilo zařinčení zvonku, které protnulo ticho jako rána bleskem.

V tu ránu byl na nohou, v mžiku si natáhl boxerky, které předtím tak ledabyle pohodil a chvátal ke dveřím. Eliška ležela bez hnutí. Hlava jí visela směrem ke dveřím, ale oči se neotvíraly ani přes řinčení, které se neslo celým bytem.

„Kde je?" štěkl urostlý vousatý muž, jen co otevřel dveře. „Kde je, ty zasranej hajzle?" křičel dál jako smyslů zbavený.

„Štěpáne? Jsi to opravdu ty, zlato?" ptala se Katka, když se přišla podívat, co způsobilo takový hluk. Vlivem tablet byla ještě dezorientovaná. „Marku, co se to tady děje?" ptala se manžela, když si všimla, že tam postává jen v trenkách, s mohutnou erekcí v nich. „Kde je? Kde je Eliška?" naléhala, když jí došla závažnost situace. Utíkala směrem k její ložnici, ale Štěpán ji předběhl.

„Elen půjde se mnou," řekl rozhodně. „Policajti jsou na cestě, vy dva jste tu skončili." Pohrozil jí vztyčeným ukazováčkem a neušlo mu, jak sebou trhla a do očí se jí vehnaly slzy.

„Počkej, Štěpáne," prosila jej. Chytila ho za ruku, ale vytrhl se jí. „Ona je všechno, co mi zbylo."

„Jak se zrovna ty opovažuješ na mě vůbec promluvit? Po tom všem? Když jsi to byla zrovna ty, co..." odsekl matce, ale nedořekl. Na jazyk se mu hrnula žluč a i po letech se mu stále dělalo nevolno, jen na poslední večer doma pomyslel. Kateřina se stáhla do rohu, sevřela tvář do dlaní a usedavě se rozplakala.

Marek se postavil do dveří, aby mu zatarasil vstup do Eliščiny ložnice. „Neodvedeš ji. Neodvedeš moji holčičku."

„Věděl jsem to, věděl jsem, že jí to uděláte taky. Jak můžete být takoví netvoři? Vidím, že jsem čekal příliš dlouho. Měl jsem jí zkontaktovat o dost dřív," povzdechl si a snažil se potlačit přicházející slzy. „Jediný štěstí, že i já umím leccos hacknout, víš? Měl jsem to udělat na samým začátku, věděl bych hned, jakým svinstvem ji chceš nadopovat, ty zkurvený prase!" Když si všiml, jak Marka jeho přiznání odzbrojilo, využil vteřinky, kterou měl a natáhl mu vší silou pěstí, čímž ho uzemnil. „Už nikdy se jí nedotkneš," řekl a překročil ho, aby pokračoval do pokoje. Marek si svíral krvácející nos a sršel jednu nadávku za druhou. Z chodby zaslechli křik přicházející policie.

„Elen, probuď se, potřebuju tě při vědomí. Kolik jsi jí toho dal, ty prasáku?!" křičel téměř hystericky a sestrou ještě několikrát zacloumal.

„Musíš se probudit a jít se mnou prosím, všechno bude v pořádku, slibuju," řekl a svou stále bezvědomou sestru objal.

Pootevřela oči s obrovskými zorničkami. „Tos byl celou dobu ty?" vydala ze sebe skřehotavě, jak hlasivky celá léta nepoužila. S pláčem se mu zhroutila do náruče. „Vezmi mě pryč," zaprosila. Štěpán, alias Petr sestru objal a za zvuku houkačky policie ji bez jediného ohlédnutí odvedl z bytu pryč.