Ani nevím, kdy Amy odešla, protože jsem usnula. Léky mě dokonale utlumily a já tak nevěděla, co se děje kolem mě. Když jsem se probrala, vše bylo na svém místě až na jednu drobnost. Amy byla pryč a nechala mě tu samotnou. Žaluzie do pokoje byli zatažené a tak jsem nevěděla, co se děje na chodbě. Bylo to zvláštní, měla jsem strach a to nejen o sebe. Nevěděla jsem kam šla a zda je stále na živu. Neznala jsem tajemství, které předemnou má a nikdo semnou nemluvil.

„ Pohlídej to tady chvíli sám, dojdu si pro kafe," ozvalo se za dveřmi a já zpozorněla. Šlo o dva mužské hlasy, které jsem vůbec neznala. Sáhla jsem do batohu a našla tam svojí zbraň. Zkontrolovala jsem, jestli je nabitá a pousmála se. Vše bylo jako dříve a tak jsem se tiše posadila a opatrně vstala. Věděla jsem, co riskuji, ale bylo mi to jedno. Po čele mi stékal pot, který byl zaviněn horečkou a tričko bylo zcela zpocené. Na chvíli jsem se opřela o postel a snažila se trochu vzpamatovat. Bylo těžké zůstat stát, noha mě neskutečně bolela a hlava se mi točila jak na kolotoči. S opatrným došlapem jsem se přesunula k blízké zdi a, co nejblíže ke dveřím.

„ Dojdu se podívat, jestli je vzhůru. Amy, chce vědět všechno," řekl jeden z mužů a já nabila zbraň. Na chvíli jsem zadržela dech a snažila se, aby se mi neklepaly ruce. Jakmile se otevřeli dveře, využila jsem nepozornosti muže a stáhla ho k sobě. Zbraň jsem mu přiložila k hlavě a zavřela dveře.

„ Kdo jste a co tu chcete?" zeptala jsem se a nepouštěla jej ze sevření.

„ Vicky, co to sakra děláte? Máme vás hlídat, Amy vám to neřekla?" řekl a snažil se mě odstrčit. Bylo to marné a věděl to moc dobře. Stačilo jen odjistit a vystřelit.

„ Jak znáte Amy? Co jste zač?! Mluvte nebo se nedožijete dalších několika minut!"

„ První věc je, že nám měla říct, že máte zbraň. Druhá je, že vám neřekla to hlavní. Zavolejte jí ať přijede a ona vám to vysvětlí," řekl a já ho donutila se posadit. Z pouzdra jsem mu vzala zbraň a došla pomalu pro telefon. V seznamu jsem našla telefonní číslo a ihned ho vytočila. Muž seděl na židli a pozorně mě sledoval. Já se posadila na postel a nepřestala na něj mířit.

„ Ahoj zlato, copak se děje? Jsem skoro u nemocnice," řekla do telefonu a já se usmála.

„ Tak si pospěš, protože jinak ten chlap přijde o život. Asi by jsi mi měla něco vysvětlit," řekla jsem a střídavě koukala na dveře a na muže. Divila jsem se, že nepřišel ten druhý.

„ Hlavně nedělej hlouposti. Za chvíli jsem tam a vše se vysvětlí, ano? Hlavně nestřílej," odpověděla a položila telefon. Já jsem ho odložila na stolek u postele a poposedla si blíže k muži.

„ Kam šel tvůj kolega? Co máte v plánu?" zeptala jsem se a nespouštěla z něj oči.

„ Jel koupit jídlo. Máme tě chránit, nic víc," řekl otráveně a podíval se směrem k oknu. Pravda byla, že jsem mu nevěřila, nevěděla jsem oč tu jde. Pevně jsem doufala, že mi to Amy vše vysvětlí.

Tak, co další kapitola? Líbí? Kdo jsou záhadní muži? A co s nimi má Amy společného?