Hvězdy, útvary, které jsou na tisíce kilometrů od nás. Útvary, které občas padají, ale přitom jich neubývá. Někdo je sleduje za účelem výzkumu, někdo, aby zavzpomínal na své nejbližší. Ať už je to rodina, přátelé nebo životní láska. Pro mě byli hvězdy v tuhle chvíli jediné, co jsem měla. Utíkala jsem před lidmi, kteří usilovali o můj život. A s nimi i má životní láska. Člověk, kterému jsem vždy neuvěřitelně věřila a přála si, aby to nikdy neskončilo. V batohu, který jsem používala jako svůj polštář, jsem měla přes sto tisíc dolarů a spousty nábojnic do zbraně. 

„ Projděte to všude, musí někde být!" ozvalo se a já se bleskurychle zvedla. Takhle to chodilo téměř denně. Netušila jsem, jestli mě někdo udává, ale věděla jsem, že náhoda to není. Sesbírala jsem všechny své věci a dala se na útěk. Měla jsem strach, srdce mi bylo jako o závod a studený pot mi stékal po tváři.

„ Vicky, stůj," ozvalo se zamnou a já tak učinila. Poznala sem ten hlas. Patřil jí, osobě, kterou jsem tak moc milovala a to i přesto, že mě zradila. I přesto jsem se dala znovu do kroku. Zastavila jsem se ve chvíli kdy jsem zaslechla odjištění zbraně. Otočila jsem se k ní čelem a pohlédla na ní.

„ Co teď uděláš? Vystřelíš na mě i když já na tebe nemířím? Předhodíš mě jim jako kus masa?" zeptala jsem se a položila batoh na zem.

„ Já to nechci udělat, ale nemám jinou možnost. Pokud tě do měsíce nenajdu, zabijí mě," šeptla a já v jejích očích zahlédla slzy.

„ Ty, ale máš jinou možnost. Stačí odejít semnou a zmizíme z tohoto města," řekla jsem a došla k ní. Nechtěla jsem odjet bez ní. Dávala jsem jí možnost nového života. Stačilo jen sebrat odvahu a odjet.

„ Ne Vicky, nemám. Najdou nás všude. Byly bychom na útěku pořád. Když se teď vrátíme obě, možná nás nechají žít," řekla a já nad tím pouze zakroutila hlavou.

„ Jsi najivní Amy, až nás budou mít obě, zastřelí nás. Ne jen tebe, ne jen mě. Ale nás obě," řekla jsem a stála už téměř těsně u ní. Chytla jsem jí za ruku a přitom se držela na pozoru.

„ Ne, Vicky. Nechají nás žít, ale musíš se vrátit. Budeme tak dál šťastné a budeme spolu," řekla a já sklonila hlavu. Otočila jsem se a dala se k odchodu. Na záda jsem hodila batoh a upravila zbraň, aby mě netlačila.„ Stůj, nechci ti ublížit, miluju tě."

„ Dělej, co musíš. Buď vystřel a nebo mě nech jít. Taky tě miluji a proto v ruce nedržím zbraň a nemířím na tebe," řekla jsem a dala se k odchodu. Už jsem byla o park kroků dál, když jsem zaslechla výstřel a ucítila bolest v oblasti kolene. Věděla jsem, že mě netrefila, ale kulka se mě značně dotkla. Alespoň to jsem si myslela. Poté jsem přidala do kroku a i když s obtížemi, ztratila jsem se jí za chvíli z dohledu. Nechápala jsem, jak to mohla udělat. Kdyby se trefila, mohla by mi dost ublížit. Nikdy bych nečekala, že skutečně vystřelí. Když jsem došla na hlavní, zamířila jsem hned do lékárny a koupila vše potřebné. Nechtěla jsem na hotel, ale neměla jsem momentálně na výběr.

„ Amy, proč jsi to udělala?" zeptala jsem se sama sebe a zamířila do prvního hotelu. Naštěstí měli volno a tak jsem zaplatila pokoj na dva dny. Kulka se otřela tak, že mi po noze stékala krev. Ne pomalu, ale celkem rychle vytékala. Silou vůle jsem došla sprchy a pořádně to opláchla. Nebylo to nic hezkého, ale byla jsem zvyklá. Nohu jsem vyčistila a pořádně zavázala. Bolelo to, ale musela jsem něco vydržet. Když jsem se natáhla, zapípal mi telefon se zprávou. Chvíli jsem váhala, zda to číst, protože jsem tušila o koho jde. Nikdo jiný mi nepsal.

„ Vicky, omlouvám se. Nechtěla jsem vystřelit, ale stalo se. Jsi v pořádku?" četla jsem a protočila očima. Byla jsem překvapená, že má o mě starost. Já bych na ní nevystřelila, tak moc mi na ní záleželo.

„ Ano, jsem v pořádku. Naštěstí jsi se skoro netrefila," odepsala jsem a vypnula zvonění telefonu. Věděla jsem, že jsem teď v bezpečí. Měly za to, že se trefila a tak budou vyčkávat až navštívím lékaře. Tušila jsem, že budou hlídat nemocnice a budou mě chtít sebrat. Spletli se. Nehodlala jsem lékaře navštívit, dokud to nebude nutné. Uložila jsem zbraň pod polštář a zavřela oči. Za poslední dobu jsem toho moc nenaspala a teď jsem to potřebovala.

Vítám vás, u nového příběhu. Pevně doufám, že vás i tento příběh zaujme a dáte Milu trochu šance :-)