Uběhl týden od toho, co jsem vyhodila Amy z pokoje. Během toho jsem musela na operaci a ona se ani jednou neukázala. Doufala jsem, že se ukáže a bude zase vše jako dříve. Chyběla mi a litovala jsem toho, že jsem jí vyhodila. Ale nemohla se mi divit, byl to pro mě šok. 

,, Vicky, dnes vás už pustíme. Dostanete berle a budete chodit o nich. Pak začnete pomalu rehabilitovat a chodit bez nich. Předepíšu vám silné léky na bolest a žádanku k rehabilitaci," řekl lékař, který vešel zrovna do pokoje a já se pousmála. Měla jsem jediný plán, dojít za Amy a obejmout jí. I přesto, co se stalo, nedokázala jsem jí nemilovat. Byla pro mě vším a jen ona mi mohla pomoct. Pravda byla, že jsem neměla kde bydlet a ona byla moje jediná šance. Když jsem se oblékla, lékař donesl berle a propouštěcí zprávu s receptem na léky. 

,, Děkuji vám, doktore. Můžete mi prosím zjistit adresu, kde pracuje Amy? Asi mi nechtěně vzala telefon  a já s ní musím mluvit," řekla jsem a hodila si na záda batoh. Lékař zavřel dveře a vrátil se ke mě.

,, Říkala, že jste jí vyhodila, ne?  Tak proč s ní chcete mluvit? Řekla vám pravdu, rozešly jste se, myslím, že o vás už nechce slyšet. Málem se složila, když odcházela."

,, Já vím, že jsem udělala hloupost a proto s ní chci mluvit. Dejte mi prosím adresu, musím za ní jít," řekla jsem a opřela se o berle. Tušila jsem, že mi tu adresu dá, ale kdyby ne, šla bych kamkoliv, abych to zjistila. 

,, Dobře, ale já vám jí nedal. Přeji hodně štěstí. Stavte se za týden na kontrolu," řekl a poté odešel. Já se podívala na vizitku a usmála jsem se, Netušila jsem, jestli mě bude chtít ještě vidět, ale doufala jsem, že ano. Z recepce v nemocnici jsem si nechala zavolat taxi a vydala se na uvedenou adresu. 

,, Jedete tam za nějakým účelem?" zeptal se muž za volantem a já se na něj tázavě podívala.

,, Jistě, že ano, Jen tak tam asi lidé nejezdí, ne?" odpověděla jsem a on pokýval hlavou na souhlas. Na místě jsme byli během několika minut. Město bylo průjezdné a tak nás nic příliš nezdrželo. Byla jsem z toho nervózní. Netušila jsem, co mi řekne a zda mě nevyrazí ze dveří. Asi bych se jí nedivila, ale doufala jsem v opak. Když jsem zaplatila, podívala jsem se naposled do batohu. Poté jsem vešla do skleněných dveří a následně se vydala k recepci. 

,, Hledáte někoho? Nebo něco potřebujete?" zeptala se žena a zvědavě si mě prohlížela.

,, Ano hledám někoho a něco potřebuji. Hledám Amy Williamsovou, je to vaše agentka. Potřebovala bych s ní nutně mluvit," řekla jsem a sklonila hlavu. Chvílemi jsem měla tendenci se otočit a odejít, ale zůstala jsem.

,, Podívám se, jestli je v budově. Ví o vás?"

,, Ne, ale když jí řeknete, že přišla Vicky, bude hned vědět. Nebo nemůžete jí říct, že tu má jen návštěvu?" zeptala jsem se a žena kývla hlavou. Chtěla jsem, aby přišla a ne, aby se nějak vyhýbala setkání. Když mi žena řekla, že tu je a zavolá jí, usmála jsem se. Došla jsem si sednout na blízkou lavičku a netrpělivě vyčkávala až přijde. Když jsem zahlédla její blížící se postavu, která se dívala do telefonu, postavila jsem se. Když vešla do haly a zvedla hlavu, vypadala překvapeně. Chtěla se otočit a vydat se zpět do kanceláře, ale to jsem nesměla dovolit. 

,, Amy, prosím. Dej mi šanci to celé vysvětlit. Promluvíme si, prosím," řekla jsem a ona zastavila. Měla skloněnou hlavu a ani se nehnula. Došla k ženě za pultem a vzala si nějakou cedulku. 

,, Fajn, ale nemám moc času. Tohle si dej na krk a pojď pomalu zamnou," řekla a vydala se dopředu. Já jsem pomocí berlí šla za ní a st''snažila se jí stačit. Když jsme došly do kanceláře, hned zavřela dveře a ukázala na volnou židli.,, Co potřebuješ? Zbraň jsem nechala zlikvidovat."

,, Amy, mě nejde o zbraň, chci řešit nás. Chci se omluvit. Měla jsem si to nechat vysvětlit," řekla jsem a došla k ní. Stála ke mě zády a když se otočila, dívala se mi do očí. 

,, Ale to už je jedno. Vyhodila jsi mě, rozešla jsi se se mnou. Takže na tom už nezáleží," řekla a já sklopila hlavu. 

,, A to jsem právě neudělala. Nerozešla jsem se s tebou. Chtěla jsem jenom čas, abych tohle dokázala pochopit. Nic víc jsem nechtěla," řekla jsem a pohlédla jí do očí. 

,, Na tom není nic k nepochopení. Jsem prostě agentka FBI a to je všechno. Nemohla jsem ti to říci, ohrozila bych nás," řekla a zvedla hlavu ke stropu.,, Teď je vše ztracené, na ničem už nezáleží."

,, To není pravda. Já tě miluji a nedokážu bez tebe žít. Amy, nikdy jsem s tebou nerozešla, jen jsem chtěla čas," řekla jsem a přitáhla si jí k sobě. Spojila jsem naše rty v dlouhém polibku, který mi opětovala. Byla jsem to znovu já. Byla jsem zase šťastná.

Moc vám všem děkuji za komentáře, hvězdičky a přečtení. Věřím, že se vám tento příběh líbil a těšíte se na další. Plánuji teď chvilku pauzu, ale brzy se vrátím s novým příběhem :-)