Když jsme dojeli k nemocnici, Amy zajela ke vchodu pro personál. Stálo tu pouze několik sanitek a několik osobních automobilů. Trošku jsem znervózněla, protože běžně jsem chodila předním vchodem.

,, Chceš snad, aby tě všichni viděli? Nebo chceš přijít nepozorovaně?" zeptala se, když si všimla, že si jí podezřívavě prohlížím.,, Já chápu, že už mi nevěříš a mrzí mě to. Neměla jsem střílet, nevím, co mě to napadlo,"řekla a já se nad tím pousmála. Líbilo se mi jak si na hlavu sype popel a čeká, co se stane.

,, Na tom už nezáleží. Jednou jsi vystřelila a to už nevrátíš. Můžeme jít?" zeptala jsem se a otevřela dveře. Ona mě následovala a došla ke mě, aby mi pomohla. Ve chvíli kdy se otevřeli jedny dveře od nemocnice, sáhla jsem po zbrani. Vyšel z nich nějaký muž, který měl na sobě bílý plášť a mířil přímo k nám.

,, Klid, je to doktor.Pomůže ti," řekla a pomohla mi vylézt z auta. Když k nám došel Amy vypadala nervózně a vzala si na chvíli lékaře stranou. Když se vrátila, vypadala už klidněji a usmála se.,, Nemusíš mít obavy, postará se o tebe. Můžeš mu důvěřovat. Já teď zase pojedu," řekla a posadila mě na vozík, který lékař dovezl.

,, Moment, mě tu s ním necháš a sama odjedeš? To nemyslíš vážně? Jak se dostanu zpátky na hotel?" zeptala jsem se a ruku měla položenou na zbrani. Evidentně si toho všimla a tak auto zavřela a vydala se s námi do nemocnice. Cesta trvala jen chvilku, než jsme se ocitly v ordinaci. Pomohli mi na lehátko a lékař si nandal rukavice. Dal se do rozvazování obvazů a Amy stála opodál.

,, No, nevypadá to hezky. Máš čistý průstřel a zánět, což znamená, že ti ránu vyčistím,zašiji a dám ti infuzi s léky na zánět a bolest. Pár dní si tu poležíš, rád bych tě měl pod kontrolou."

,, To určitě, zůstanu tady a pak mě někde odděláte, co? Pojedu zpátky na hotel a budu v bezpečí, Kdo ví, jestli jste vůbec doktor," řekla jsem a on se podíval po Amy. Netušila jsem, co mezi sebou mají, ale nelíbilo se mi to. Mezitím mi změřil teplotu a ukázal mi teploměr.

,, Tohle už by tě mohlo přesvědčit, že tu musíš zůstat. A lékař skutečně jsem a pacienty nestřílím," odpověděl a dal se do ošetřování nohy. Párkrát jsem sykla bolestí a musela otřít slzy z tváří. Když měl nohu zašitou a zavázanou, začal mi hledat žílu a dávat kanylu.,, Amy, měla by jsi jí říct pravdu, musí tu zůstat," řekl a já se na ní tázavě podívala. Nechápala jsem oč tu jde.

,, Andrew, buď zticha a dělej, co musíš. Zůstane tady, protože tady bude nejvíc v bezpečí. Dojdu si zavolat," řekla a já jí gestem ruky zastavila.

,, Počkat, o čem to tady mluvíte? Komu jdeš volat? Co mi máš říct?"

,, To se brzo dozvíš, ale teď tu zůstaň, ano? Vím, že jsem udělala chybu a nevrátím to, ale mohu tě aspoň ochránit. Budu hned zpátky, miluji tě," řekla a políbila mě na tvář. Nic jsem nechápala, mluvila jakoby se se mnou loučila. Když odešla, lékař připravil kapačku a pousmál se.Poté mě pomohl na vozík a vyčkal až přijde Amy.

,, Už mi řekneš, co se děje? Amy, ať je to cokoli, nechci o tebe přijít. Nechceš udělat nějakou hloupost, že ne?"

,, To rozhodně ne. Jen ti to teď nemohu říct. Dej mi čas,hm?" odpověděla a usmála se. Hned nato mě s lékařem odvezli na pokoj, který byl strannou od ostatních a lékař mě připojil ke kapačce. Tekutina mi začala proudit do žil a já se mírně uklidnila. Amy tam byla se mnou a stále se omlouvala. Tvrdila, že si za to ponese následky, ale navždy mě bude milovat.

,, Už nemluv a polib mě. Nebo to budu muset udělat sama. Já ti odpustila, ale už na mě nikdy nestřílej," řekla jsem a když spojila naše rty, cítila jsem se neuvěřitelně šťastně. Trápily mě jen dvě věci. Mé zdraví a její tajemství.

Moc vám všem děkuji za přečtení, komentáře a hvězdičky. Jaké tajemství Amy skrývá? A je to něco, co by jí mohlo ohrozit? Opravdu je Vicky v bezpečí?