K-Pop_fanfics už podle názvu píše fanfikce na K-pop. Na profilu se můžeme dozvědět, že má ráda všechny odstíny černé a hráškově fialovou barvu, cení si ticha, ale vydrží v něm jen chvilku, než si pustí milovanou hudbu, kterou však zvládne v de facto v každém žánru. 

1. Tvá tvorba se zaměřuje na K-pop fanfikce. Proč zrovna K-pop?

Uff, toto je dosti obsáhlé téma. Ale pokusím se to podat co nejjednodušeji, aby to mělo hlavu a patu:

Asi jako každý puberťák, prošla jsem si několika svými fázemi - Od rebelské fáze v jedenácti, kdy jsem byla naprosto "připravená" být samostatnou jednotkou a rodiče mi přišli trapní v každém možném ohledu, přes těžkou emo fázi, ve které jsem shodou okolností začala psát.
Byly to takové ty typické prvotiny na ta nejhorší, nejklišoidnější témata, jaká si člověk dovede představit. A dodnes se za ta svá veledíla stydím až na půdu. Na jednu stranu jsem ovšem vděčná, jelikož jen díky tomu jsem kolem čtrnácti začala psát, zajímala jsem se o to, jak se zlepšovat v písemném projevu a světě div se - Projevilo se to i na lepších známkách ve škole!
Ale časem mě toto naprosto přestalo naplňovat, na nějakou dobu jsem sekla se psaním a do Wordu jsem se vracela pouze kvůli školním aktivitám. 

A právě díky k-popu, jenž přišel na scénu začátkem střední, a na který jsem naprostou náhodou narazila při prozkoumávání vod Youtube, jsem v sobě znovu našla chuť a časem dokonce i vášeň pro psaní.
Hudba tvoří velkou část mého života, nedokážu si bez ní představit jediný den a tento žánr mě dokázal udělat daleko šťastnějším a dokonce si troufám říct, že i pozitivnějším člověkem. Texty se naprosto liší od našich západních "standardů", což mi naprosto učarovalo. A když k tomu člověk přičte i oblibu asijské kultury obecně, máte autorku k-pop fanfikcí jako vyšitou :D

2. Já třeba ff na reálné osobnosti nemusím, na své oblíbence bych ji napsat nemohla a ani to nedokážu číst. Máš třeba nějaké informace o tom, jak zpěváci berou fanfikce na jejich osobnosti?

Tato odpověď nejspíš bude stručnější, ačkoli zkusím opak:
Z informací, co jsem během let nasbírala, vím, že se nějakých 99% k-pop idolů (tedy zpěváků, herců,...), nijak nevyjádřilo. Ačkoli ano, znám jeden případ, kdy se jeden zpěvák (na jméno si bohužel nevzpomenu) vyjádřil, že se mu nelíbí, že jej jeho fanoušci "párují" s jinými muži.
Je tu ovšem jedno veliké ALE, které mě upřímně velice pobavilo a svým způsobem i potěšilo: Znám dva případy zpěváků, kteří zcela otevřeně prozradili, že sami psali povídky o sobě, kde se dávali dohromady se členy své skupiny a ty příběhy pak vyvěsili na net, aby si je mohli fanoušci užít. Oba tito zpěváci jsou z velice známých skupin, tudíž když jsem se to dozvěděla, nemohla jsem se bránit potutelnému zakřenění ^^ :D

Mimo jiné jsem si slíbila, že pokud se někdy nějaký idol (o kterém tedy já osobně píšu) vyjádří, že mu vadí, jak o něm fanoušci ve fanfikcích píší, nechám toho a nadále budu pracovat s někým jiným.

Je ovšem logické, že někteří lidé si nedovedou představit psát o reálných osobách. Naprosto to chápu a respektuji, vždyť sama čtu příběhy, které nevycházejí z reálných osob, nýbrž z fantasie autora. Líbí se mi ovšem fakt, jak široké možnosti autor fanfikcí, píšící o reálných osobách, má - Může svým postavám dát naprosto unikátní povahové vlastnosti, charakterové rysy, může je vsadit do různorodých prostředí, dávat jim jiné příběhy - než jaké žijí v realitě - a tím jim vdechnout docela jiný život. Během psaní si zkrátka můžeme připadat jako malíři, před kterými stojí bílé plátno čekající na to, až autor popadne paletu, štětec a pustí se do díla.

Abych pravdu řekla, já si zas nedokážu představit vzít postavu Harryho Pottera, přizpůsobit se světu, který má pevně stanovená pravidla a vytvořit v něm svůj vlastní příběh, dle své představivosti. To na tobě upřímně obdivuji, něco takového bych totiž nezvládla. I v tom je kouzlo fanfikcí - zdají se být jednoduché a začátečnické, ale přizpůsobit se řádu, který ve "vypůjčeném" světě vládne, to chce opravdový spisovatelský um.

3. Děkuji, snažím se. :D Máš v plánu napsat i něco jiného než fanfikci?

Oh, tak tuhle otázku si pokládám už celá léta. Bez legrace. Občas, když zabrousím na wattpadu i na jiné příběhy, než na fanfikce, tak se sama sebe ptám, zdali budu někdy schopna taktéž vytvořit vlastní postavy, zasadit je do jejich prostředí a "oprostit" se od vypůjčování si reálných postav, se kterými běžně píši. 

A odpověď, tedy alespoň prozatím, je ne. A nejspíše to tak bude do té doby, dokud mě to nepřestane bavit. Zatím mám v hlavě ale tolik nápadů, chtěla bych vyzkoušet tolik různých žánrů a zápletek, až mám někdy strach, že je ani do konce života nebudu schopna všechny doopravdy rozepsat a udělat z nich plnohodnotný příběh, nejen koncept.

4. A co třeba nějaká spisovatelská výzva nebo soutěž? Tam se dá vyzkoušet všechno možné.

Tak teď budu upřímně doufat, že toto nebude znít jako nějaká chabá výmluva ':D
Vzhledem k tomu, že spisovatelské soutěže nejsou zrovna můj šálek čaje, tak nejspíše ne. Nejde o to, že bych proti nim něco měla, to ani v nejmenším. Naopak, spousta hezkých, krátkých příběhů pochází právě z těchto výzev. Avšak sama jsem nikdy nebyla schopna přizpůsobit se daným podmínkám. Představa toho, že bych dostala určité téma, na které bych měla psát, postavy, s nimiž bych musela pracovat, prostředí a všechno ostatní, co k výzvám patří, mi značně "přistřihuje" křídla.

Při psaní potřebuji hodně volnosti, jelikož jsem želbohu zjistila, že jakmile dostanu podmínky, kterých se musím striktně držet, tak má práce drasticky ztrácí na kvalitě. Asi jako když sedíte na horské dráze a na samém vrcholu vám dráha zmizí před očima a vy náhle míříte střemhlav dolů. Nemám ponětí, čím to je a samotnou mě to maličko mrzí, ale kdo ví? Třeba za pár let dokážu napsat i něco jiného, než fanfikci :))

5. Držím palce! Je něco, co na ff nesnášíš?

No jéje, je tolik věcí, které na fanfikcích nemůžu vystát. Ani si nejsem jistá, jestli je dokážu všechny vyjmenovat, ale pokusím se o to. Alespoň o ty nehlavnější z nich.
V prvé řadě je to rozhodně pravopis. Všichni děláme chyby, dělám je já, dělají je i autoři, jejichž díla považuji za jedny z nejlepších. Ale pokud si někdo řekne, že "pravopys není dúležytí" a drží se toho jako klíště, potom příběh okamžitě zavírám a obloukem se mu vyhýbám. Některé povídky se zkrátka nedají vzhledem k počtu chyb číst, což je veliká škoda, pokud má autor dobrý nápad, avšak nemá snahu zlepšit si písemný projev.

Musím taky říct, že mě v k-pop příbězích dokáže velice rychle a snadno odrazit "daddy & baby boy" vztah, ze kterého se mi chvílemi zvedá žaludek. To samé platí i o tzv. "little space" konceptu, kdy se autorky až příliš často nechávají unést svými hormony i ve chvíli, kdy je to absolutně nevhodné...

Totéž se týká i hybridích AU, A/B/O AU a všech těch velice, převelice často omílaných konceptů, které si jsou někteří velice mladí autoři schopni vzít a přetvořit je na perverzní, sexem přehlcené cosi, co se nedá ani považovat za příběh. Možná tak za náhodný sled událostí. Krom toho se sem dá zařadit i 99% texting povídek. Znám pouze zlomeček takových, které se dají číst a mají i hlavu a patu. Je smutné, že takové příběhy bych spočítala na prstech jedné ruky...

Ale ve všem zlém se snažím najít i něco dobrého. A právě z toho důvodu vznikly na mém profilu povídky Omega Territory a Wish, jež se týkají právě těch konceptů, na které se čtenáři dívají skrz prsty. A zcela právem. Snažím se však ukázat, že i z takových věcí se dá vyždímat celkem solidní příběh, který zaujme postavami i vývojem děje. Dělá mi pak velikou radost, když vidím všechny ty pozitivní reakce a ohlasy. Jsem pak velice šťastná, když mohu čtenářům dělat radost něčím takovým ^^

6. Čteš na Wattpadu? Máš nějaká oblíbená díla a autory?

Na wattpadu samozřejmě čtu, opravdu ve velkém, ačkoli starým dobrým papírovým knihám se nevyrovná zhola nic. Na platformě mám každopádně v oblibě pouze hrstku autorek, které mi svými příběhy dokázaly naprosto vyrazit dech, ať už jde o příběhy v češtině či angličtině.
Mezi českými autorkami je to rozhodně Andysreality, která se zaměřuje na vztahy mezi chlapcem a dívkou, tudíž je to téměř to samé, jako číst klasickou romanci, s tou obměnou, že se příběhy odehrávají v prostředí, které je známé fanouškům k-popu. Krásně umí zachytit emoce postav a vše se v jejích příbězích zdá natolik přirozené, jako by je sama prožila.
Potom bych ráda zmínila i slečnu, vystupující přezdívkou -Min_Han-Han, jejíž příběhy v sobě mají dávku detektivního žánru (tedy na mě to tak rozhodně působilo), tudíž tím vnesla do k-pop fanfikcí pro mě něco dosud nevídaného.
Je tu ještě pár dalších, ale to bychom tu byly snad do zítra, jelikož bych zde na milé kolegyně nejspíše skládala hotové ódy... ':D

Ale mou naprosto nejoblíbenější autorkou je slečna, jejíž pseudonym zní doxa_episteme, a je mou svatou povinností ji tady opravdu vychválit až do nebes. Její styl psaní, nápady, do nichž vkládá duši a skutečně profesionální přístup k psaní, který činí její práce naprosto nepřekonatelnými. Pokud bych si měla vybrat nějakého idola, k němuž bych vzhlížela, tak by to byla na 200% ona. (Ah, nechala jsem se trochu unést, omlouvám se ':D)

7. Jaké reálné knihy zdobí tvou knihovnu? Na který kousek jsi nejvíce hrdá?

Většinu mého života mě vždy lákaly především fantasy knihy, ve kterých se promítla i špetka romance. Skvostným příkladem takovýchto knih je trilogie "Čas čarodějnic" od spisovatelky Deborah Harkness, v níž se mísí nadpřirozeno, složitý romantický vztah hlavních postav a historie spolu s alchymií. Pokud tuto knihu někdo nečetl, rozhodně ji vřele doporučuji všem, dokonce i pokud nejste fanoušky tohoto žánru ^^
Na dočtení tu pak na mě na stole čeká ještě Harry Potter, tedy zlatá klasika, která nikdy neomrzí, načež z parapetu už se na mě šklebí celá sága Zaklínače, na kterého se opravdu moc těším. Bohužel jsem s ním zatím ještě nezačala.

Před lety jsem též začala číst knihy, jejichž obsahem jsou výpovědi vojáků či uprchlíků ze Severní Koreje, ze kterých v jistých pasážích až mrazí. Je to takový odstrašující příklad toho, že i přesto, že všechna ta zvěrstva na vlastní oči nevidíme, existují tak strašlivá místa, na nichž se takové věci odehrávají dnes a denně...

Nejspíše proto mám ve své soukromé knihovničce i oddechovky typu "Murphyho zákony" anebo obrázkovou knížečku "fak it", které člověku umí pozvednout nejen koutky rtů v úsměv, ale občas jsou v nich i velice trefné rady.
Během studia na střední se mi samozřejmě nevyhnula povinná četba a musím uznat, že některá díla českých i zahraničních klasiků se mi vryla do paměti natolik, že si výtisky nejspíše velice brzy sama pořídím. Jmenovitě se jednalo o Dykova "Krysaře", "Malý Princ" od Exupéryho či "Úžasný Maurice a jeho vzdělaní hlodavci" od Terryho Prachetta.

8. Myslíš, že je pro autory důležitá zpětná vazba? Poskytuješ ji?

Nemyslím si, že je důležitá, nýbrž kritická. Ať už jde o "pouhé" hlasování příběhu či o nějaký milý komentář, který nadchne do psaní ještě víc, jelikož autor na vlastní oči může vidět, kolika lidem dokázal udělat radost. Samosebou u sebe také ráda najdu i nějakou tu konstruktivní kritiku, která mi dá šanci se v psaní posunout zas o příčku výš.
A pokud se najde čtenář, který povídku komentuje, ať už pravidelně či příležitostně, snažím se vždy na každý komentář odpovídat a navazovat tak s lidmi na druhé straně monitoru určitý vztah. Přeci jen, nikoho by nebavilo mluvit do zdi.
A jelikož vím, jak moc to může pro autora znamenat, snažím se jakožto čtenář dělat totéž. Musím se ale přiznat, že mě příběh musí opravdu hodně zaujmout, abych se k němu vyjádřila i slovně.
Přesto se ale stále držím pravidla, že nezáleží až tak na číslech, jelikož ta ve finále nedefinují to, zdali je příběh dobrý či nikoli. Užívá-li si psaní autor a je ochoten se v něm zlepšovat, užije si i čtenář jeho práci.

Doufám, že toto je jako odpověď vyhovující ':D

9. Máš na psaní nějaký rituál? Píšeš napřed do sešitu nebo „na ostro"?

Rituál jako takový nemám, spíš jde o zvyky, které mi při psaní značně pomáhají. V prvé řadě je to hudba. Jakožto milovnice hudby si k psaní vždy a bez výjimky pustím náhodný playlist, který mě celou dobu při psaní doprovází. Na smutnější, emocemi nabytější pasáže příběhů však většinou volím pomalejší hudbu, nejlépe čistě instrumentální či rovnou klasickou, při které se lépe soustředím, jinak je mi vesměs fuk, co zrovna duní z reproduktorů :))

Co se psaní do sešitu týče, nikdy jsem nic takového nepraktikovala, jelikož buď po sobě vlastní rukopis nepřečtu (moje písmo je skutečně děs a hrůza, až se za to občas stydím ':D), anebo jsem příliš líná to pak přepisovat do Wordu. A zároveň píšu "na ostro", jelikož téměř nikdy kapitoly nepřepisuji a dodatečně neupravuji, pouze opravuji překlepy a chyby. Zato mi však napsat jednu kapitolu trvá plus-mínus čtyři až pět hodin, když k tomu započítám i pauzy, které si potřebuji dělat, což je ve výsledku poměrně slušná část dne.

10. Jak dlouhé kapitoly píšeš? Existuje podle tebe nějaká ideální délka kapitoly?

Co si tak pamatuju ze své dřívější tvorby, snažila jsem se nikdy nepřesáhnout délku dvou tisíc slov na kapitolu, což jaksi... posledních pár povídek zdaleka nedodržuji a nyní se délky částí pohybují zhruba od dvou tisíc až po nějakých dva tisíce osm set slov. Uznávám, že něco takového už může být pro nějaké čtenáře extrém a takto vysokým číslům se snažím vyhýbat, pokud mi to průběh děje v dané kapitole dovoluje. Hodně odstavců mi "sežerou" popisy. Je fuk, zdali popisuji postavu, krajinu, prostředí, ve kterém se charaktery právě nachází, anebo i obyčejné počasí. Baví mě si hrát se slovy, zbožňuji popisování barvy oblohy (ať už to zní sebedivněji), či povrchů a materiálů, pokud se to týká například popisu apartmánu, tudíž je to pak vidět na rozsahu částí. Co také nikdy nevynechávám, je popis vůní, které postavy cítí, za což jsem si od některých čtenářů vyslechla pozitivní ohlasy, které mi udělaly velikou radost. Neptej se mě, proč to dělám, protože to sama nevím ':D Možná je to ale kvůli tomu, že čich se pojí s našimi vzpomínkami zdaleka nejvíc ze všech smyslů, tudíž něco takového ráda otisknu i do příběhu a vzpomínek postav.

Ideální délka kapitoly dle mě ovšem neexistuje, jelikož je to velice individuální záležitost. Někdo má raději kratší kapitoly, které rychle odsýpou, další si zas užívá rozsáhlejší části, ve kterých jsou barvitě zachyceny různé nepatrné detaily, které čtení mohou maličko okořenit. Sama se řadím do druhé skupiny - tudíž "2k+" slov na jednu část je značka ideál ^^

11. S jakou postavou z jakého příběhu/ knihy by ses chtěla potkat a proč?

Tak touto otázkou jsi mě zarazila, to ti tedy povím :D
Těžko říct takhle z hlavy, ale pokud bych si opravdu musela vybrat, byla by to nejspíše Diana Bishopová z knihy "Čas čarodějnic". V knize šlo o velice vzdělanou, inteligentní ženu, která si vždy stála za svým a měla ostré lokty, přesto však nebyla arogantní, nýbrž laskavá a okouzlující. Život se s ní nikdy moc nemazlil a ona se přesto dokázala pokaždé postavit na nohy a postarat se o sebe a později i o svou rodinu a životního partnera (ne že by to potřeboval), což na ní nesmírně obdivuji. Celkově se mi z této trilogie vryla do paměti zdaleka nejvíc, když nepočítám druhou hlavní postavu, a pokud bych měla možnost se s ní setkat, neváhala bych a té příležitosti využila.

12. Co děláš ve svém volném čase, pokud zrovna nepíšeš a nečteš?

Jelikož jsem momentálně po škole a hledám si novou práci, tak svůj čas nemám příliš kde jinde využít, než na právě čtení, psaní či sledování seriálů a filmů. Samozřejmě se snažím trochu starat o domácnost, abych někde přiložila ruku k dílu, ale pokud už vystrčím nos z domu, jdu s kamarádkami na kávu a snažím se maličko socializovat, přestože to není má oblíbená kratochvíle.
A když už nemám žádné specifické koníčky, tak si snažím obohacovat znalosti češtiny, angličtiny, korejštiny nebo historie, abych zaměstnala mozek ^^

13. Kdybys mohla být na jeden den zvířetem, které by to bylo a proč?

Štěně, zaručeně by to bylo štěně. Ty má totiž každý rád a jsou neskutečně rozkošná, až se z toho člověku roztéká a puká srdce zároveň. A také bych si ráda vyzkoušela, jaké to je, když vás lidé rádi vidí i po dlouhém dni v práci a potrhle na vás šišlají, přičemž si myslí, že je to naprosto standardní způsob, jak k těm chlupatým nadělením promlouvat :D

14. Co bys vzkázala svým čtenářům?

Moji milovaní čtenáři,
všem vám chci poděkovat za vaši úžasnou, dechberoucí podporu, které si nesmírně vážím, a skutečně mnoho pro mě znamená! Těší mě, že vám svými příběhy mohu rozdávat radost, ale občas i pěknou starost.
Ani všechna slova vděčnosti však nikdy nebudou stačit na to, abych jimi vyjádřila to, nakolik si každičkého z vás vážím...
A slibuji, že se pokusím vás zahrnovat dalšími a dalšími příběhy, které stále čekají na to, aby vás mohly vtáhnout do nových zápletek a světů, které jsou pro vás připravené!
Mám vás nekonečně moc ráda, na to nezapomínejte!

K tomuto bych ještě ráda připojila prostý, leč krásný citát, který mluví sám za sebe:
"Chcete-li milovat druhé, musíte nejdříve začít milovat sebe samé." - Kim Namjoon

15. A co bys vzkázala začínajícím autorům?

Nikdy svou snahu nevzdávejte, každý velký autor/spisovatel někde začínal. Takže pište, pište, čtěte knihy a zase pište. Nikam nespěchejte a dejte tomu čas, protože psaní je běh na dlouhou trať, ať už píšete na wattpad, anebo pokud se v budoucnu chystáte mířit se svými příběhy na pulty knihkupectví.
Do psaní se nenuťte a dovolte múze, aby vás vedla kupředu. A pokud se stane, že by se vám inspirace vytrácela, nepřitahujte si ji k sobě násilím, ale dejte jí volný průběh, ať se k vám sama zase vrátí :))

Děkuji za rozhovor. Pokud bys chtěla ještě něco dodat, sem s tím :)

Já děkuji tobě za tvůj čas a trpělivost a jediné, co bych snad dodala, je to, aby si každý sebe samého vážil, protože každý z nás je unikátní a každá drobnost, každý malý rozdíl, nás činí nenahraditelnými. Nenechte se svazovat standardy a ideály dnešní doby, vždy buďte sami sebou a pokaždé, když se na sebe podíváte do zrcadla, když se nad sebou samými zamyslíte, si řekněte: "Tohle jsem já a jsem hrdý/hrdá na to, kdo jsem byl/a, kdo jsem teď, a kým budu. I přes chyby, které jsem udělal/a, jsem to pořád já."