,,Nevím, kdo se dostal ze školního týmu do toho městského. Aspoň někdo z rodiny Tomlinsonových něco dokáže," šklebil se posměšně černovlasý kluk, jehož potetované ruce se proháněly po displeji dotykového telefonu.

,,Aspoň nejsem černá ovce rodiny," stiskl rty do úzké linie mladší z bratrů, a stočil svůj posmutnělý pohled ven z okýnka, kde mohl spatřit velké vločky snášející se z nebe. Všude kolem po polích, loukách i pastvinách byla čerstvá bílá pokrývka, od které se třpytilo zapadající slunce. Na asfaltové silnice se zabydlela námraza, která přátelila se sněhem.

,,Nechte toho kluci! Chováte se jak malý! Owene, nevytahuj se s tím, že jsi se dostal do městského týmu. A ty Louisi neurážej svého bratra," ukončila rozpor hnědovlasá žena, která se mohla pyšnit titulem vzorné matky.

Kluci se ještě probodli pohledy, ale raději se nevyjadřovali. Věděli, že to nikam nevede, jejich maminka jen tak nepovolí, zvláště ne, co se jejich sourozeneckých hádek týče.

Ovšem, dlouho nedobrovolný mír nevydržel. Owen se musel opět v něčem šťourat, vždy tomu tak bylo, což Louise dokonale vytáčelo a jeho bratra uspokojilo. Byl rád, když se brunet naštval, a jako dítě, se rozbrečel.

,,Owene! Stačilo!" územnil svého nejstaršího syna muž, jenž seděl za volantem a dával pozor na vozovku. Rychle se podíval dozadu, aby svá slova potvrdil přísným pohledem.

Jenže, i jeden pohled může změnit vše.

,,Marku!" ozvalo se hlasitě ze sedadla spolujezdce, kde vyděšená žena šokovaně sledovala dění před jejich autem. Auto, ve kterém seděli se nezvládlo vyhnout jedoucímu nákladnímu vozidlu.

Hrůzná rána se ozvala okolím, když se srazilo osobní auto s náklaďákem.
Krev byla všude, bolestné a šokované výkřiky trhaly uši. Slzy stékaly obětem i některým přihlížejícím.

Byl to otřesný pohled, který zůstane mnoha lidem dlouho před očima.

,,Jedna jediná věc může změnit vše."

TAK JSEM TU S PROLOGEM! 💓
MUSÍM SE PŘIZNAT, ŽE NA TENTO PŘÍBĚH JSEM OPRAVDU PYŠNÁ!
ZA KRITIKU I POCHVALU BUDU MOC VDĚČNÁ! 🌹

8.4.2020
Poslední Update-

~~~

-D