Plavovlasý muž seděl v jednom z boxů místní proslulé a ne úplně levné kavárny a ležérně se opíral o opěradlo potažené červeným koženým povlakem. Zatímco čekal na svého přítele, chvílemi upíjel ze chladnoucího latté a čas od času hodil okem po obsluze podniku, která každou chvíli kmitala po place sem a tam. Od okolních stolků se ozýval šum tlumených hovorů ostatních zákazníků, ale to mu nijak extra nevadilo. Rukou si podpíral hlavu, maje na rtech mírně pobavený úsměv z toho, jak vzpomínal na zážitky z minulého dne. Trvalo asi ještě pět minut, než se dveře kavárny otevřely a dovnitř vstoupil pohledný rusovlasý muž, oděný do černých kalhot a hnědého trika, a namířil si to přímo k němu.

"Nazdar Sasori," zazubil se na něj a počkal, než si nově příchozí sedne, aby mohl zapříst jistě velice zajímavou konverzaci.

"Co tě tak pobavilo," zeptal se druhý, když se konečně usadil a mávnul na obsluhu, že si přeje něco si objednat, "tak co tvůj nový klient? Jaký je?"

Úsměv na Deidarově obličeji se při těch slovech roztáhl ještě víc a v očích se mu lišácky zablesklo. "Akorát včera jsem u něj strávil první noc."

"A jéje," plácnul se Sasori do čela a ušklíbnul se. Moc dobře Deidaru znal a věděl, že i když je to v podstatě velmi milý mladý muž, který dokáže být vynikajícím společníkem, je to také malý zlomyslný prevít. "A jak to dopadlo? Prošel zkouškou?"

"Rozhodně. Chudák, vypadal, že se zhroutí," zasmál se.

"Co to bylo tentokrát?" zajímalo jej. Na chvíli se od něj odvrátil, když za ním přispěchala hosteska a mile se na podíval. "Dám si tureckou kávu, děkuji."

"Začal jsem s knížkama, samozřejmě. Pak přišlo na řadu přerozdělování nádobí podle barvy, to nikdy nemůže chybět. A skončil jsem v jeho posteli."

"A?" nakrčil zvědavě obočí rusovlásek.

"Prošel. Myslím teda, že toho moc nenaspal, takže bych řekl, že se mu vážně líbím, ale hlavní je, že prošel. Asi bych nedokázal pracovat pod nějakým magorem, který by mě při prvním náznaku toho, že mi trochu hrabe, okamžitě vyhodil. Nebo pod někým, kdo by mě chtěl okamžitě přeříznout," vysvětlil a spokojeně složil ruce na hrudi, "takhle mám aspoň jistotu, že to není žádný úchylný prase, který si mě objednalo jenom na sex. Popravdě se hned cítím trochu líp, i když je ten chlap vážně kus. Asi to fakt dělá hlavně proto, aby měl pokoj od rodiny."

Akasuna několikrát pobaveně zamrkal. "Neříkej, že by sis s ním nedal říct, když se ti tak líbí."

"No dovol!" ohradil se na oko uraženě dlouhovlásek. "S klientama zásadně nešukám. Nejsem děvka, jsem společník. A v tom je dost velkej rozdíl."

"Když to říkáš," pokrčil jen rameny hnědooký.

***

Itachi se vracel domů úplně vyřízený. Za ten den toho popravdě moc neudělal, a to, co ano, si raději ještě třikrát překontroloval, aby svému budoucímu pracovnímu partnerovi náhodou neposlal nějakou úplnou pitomost. Mezi druhou a půl čtvrtou si na stole dal krátkého šlofíka, a když se konečně probral, mávnul nad vším rukou a rozhodl se, vrátit se domů. Když ale odemykal vchodové dveře, usídlil se mu na hrudi zvláštní pocit strachu z toho, co všechno ho uvnitř čeká. Když pak ale konečně odemkl a vstoupil dovnitř, do nosu ho téměř okamžitě udeřila vůně pečených brambor.

Hladově se kousl do rtu, od včera nic pořádného nejedl. A uzené tofu se salátem za jídlo ani nepovažoval. Sundal si boty a pečlivě je složil do botníku a pak se konečně vydal ke kuchyni. Tam o pár sekund později našel blondýnka, jak se skoro vznáší kolem všech těch kuchyňských spotřebičů, které on sám v podstatě skoro ani nepoužíval. Musel uznat, že mu to v culíku a kuchyňské zástěře docela slušelo, a že kdyby předchozího dne nezjistil, jak velký je to blázen, možná by si i dal říct. Zvědavě se opřel o futro a do nosu několikrát natáhl tu příjemnou vůni.

"Co to bude, až to bude?" zeptal se a lehce se ušklíbnul, když viděl, jak dlouhovlásek úlekem lehce nadskočil.

To máš za ten včerejšek, pomyslel si škodolibě.

Deidara se na něj otočil a lehce se na něj pousmál. "Ah, Itachi, zdravím. Vyspal ses dobře?" zeptal se ho se sladkým úsměvem na rtech, sleduje, jak pobavený výraz v Uchihově obličeji lehce povadá a nahrazuje ho polo naštvaná grimasa. Pak skoro přiskočil k troubě, na malou chvíli jí otevřel a povytáhl rošt, na němž se právě peklo něco, co vypadalo jako...

"Pečená krkovička s bramborama," zamrkal na něj a troubu zase zavřel, aby všechno to horko neutíkalo přebytečně ven, "peču jí už asi dvě a půl hodiny, takže bude krásně měkká a šťavnatá."

Tmavovlasému se jak z té vůně, tak jeho slov, začaly sbíhat sliny. Užuž ho chtěl pochválit, když se na malý moment zarazil. "Myslel jsem, že jsi vegan," prohodil jakoby mimochodem a změřil si ho rentgenovým pohledem. Že by si z něj celý včerejšek jenom utahoval?

On ale jen zavrtěl hlavou. "Jsem vegetarián, ne vegan," upřesnil na pravou míru, "a v lednici mám zbytek tofu ze včera."

"V tom je jako nějaký rozdíl?" zeptal se jako stoprocentní masožravec Itachi a nakrčil obočí.

"Je, najdi si to," mrkl na něj Deidara, "jídlo bude za půl hodiny."

***

Po celý zbytek dne se Uchiha nestačil divit. Jeho "host" se choval úplně normálně, vůbec ne jako úplný uklízecí psychopat ze včerejšího dne. Oběd, jenž přichystal, byl výborný, že se černooký olizoval ještě asi dvě hodiny poté. Spokojeně se rozvalil na pohovce s knížkou s úmyslem pokračovat tam, kde skončil. Místo toho, ale napůl klimbal, poslouchaje přitom polotlumené datlování druhého muže do notebooku.

Po nějaké další době, která mu v polospánku připadala nekonečná, avšak ve skutečnosti to bylo jen půl hodiny, se konečně zvedl a šel uvařit kávu. Když se pak vracel do obýváku, zastavil se na malý moment u pracovního stolu, u nějž momentálně seděl Deidara a postavil mu jeden z kouřících šálků kousek od kraje. Poté se ležérně opřel o opěrku gauče a natáhl nohy.

"Co píšeš?" zeptal se ho zvědavě a nenápadně nakukoval do monitoru notebooku. Bohužel pro něj se až moc leskl, takže toho moc neviděl.

Deidara sebou jemně cuknul, jako kdyby byl po celou tu dobu psaní v transu a pak se trochu překvapeně podíval na kávu i majitele bytu. Jemně se pousmál a hřbetem dlaně si promnul oči, které ho od zírání do počítače už začínaly trochu pálit.

"Díky," zamrkal a hlavou pokynul k nápoji. Poté se otočil zpět k notebooku a ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu. "Píšu knížku."

Itachi nakrčil obočí. "O čempak?"

Druhý jen pokrčil rameny. "Je to v podstatě příběh inspirovanej mým životem. Hlavní hrdina je společník, který se díky svý práci dostává na zajímavý místa a poznává zajímavý lidi a hledá konečně někoho, kdo ho duševně a fyzicky uspokojí natolik, aby se svou prací přestal," uvedl na pravou míru.

Černovlasý se pobaveně uchechtl. "Tak inspirováno tebou, říkáš? Hm... a už jsi někoho takového našel?"

Dei v ten okamžik zrudnul jako rajské jablíčko. "C-cože? Takhle to vůbec není! Je to jenom příběh a použil jsem jen svoje zaměstnání! Já sám jsem úplně v pohodě! Miluju svojí práci"

Uchiha se ušklíbnul, jak to tak vypadalo, podařilo se mu udeřit hřebíčkem na hlavičku. Alespoň podle toho, jak se plavovlásek vztekal. Zatímco ho s úsměvem pozoroval a poslouchal, jak se mermomocí snaží změnit téma, musel si vážně přiznat, že se mu začínal docela líbit. Byl pohledný, uměl dobře vařit a očividně měl kladný vztah ke knihám, což se Itachimu na ostatních lidech vždycky moc líbilo. Na malou chvíli ho napadlo, že až tahle celá šaškárna skončí, přece jenom by ho mohl někam pozvat, když se jeho tváří rozlila grimasa připomínající smutek. Těžko by mu rodina někoho takového povolila.

A kdyby ano - dokázal by se smířit s tím, co blondýn považoval za zaměstnání?

Zdravím!

Máme tady další kapitolku :3 Jak to tak vypadá, Deidara není zas takový blázen, jak si všichni mysleli. Tedy pokud vám psychické týrání svého klienta přijde normální :D

Setkali jsme se s další postavou našeho příběhu - Sasori prostě nemůže chybět!

Itachimu přijde trochu divné, že je Deidara najednou jak vyměněný. Nemůže si pomoct, ale musí jej alespoň trochu provokovat. Dokonce si nemůže pomoct, ale druhý muž se mu začíná docela líbit. Jestli si je ale něčím jistý, je to, že jeho otci by se v takvémto stavu Deidara určitě nelíbil!

Sasuke narozeniny se blíží! Jaké bude první setkání Deidary s Itachiho rodinou?

Moc děkuji za všechny hvězdičky a komentáře u minulé kapitoly :3 Jste úžasní :3

Vaše Majo