Potom, co si plavovlasý mladík s Itachiho otcem poměrně dobře popovídal, avšak v golfu to proti němu i ostatním Uchihům projel na plné čáře, se konečně spolu se zbytkem osazenstva vydal zpátky do domu. V hlavě se mu mezitím, co kráčel skrze perfektně posekaný a nádherně vonící zelený trávník, honily všechny možné a nemožné myšlenky. Od chvíle, co přiznal Fugakovi poloviční pravdu, si už ani jednou jedinkrát nedovolil, se ve žhavých vzpomínkách na minulou noc ztratit. Ale nyní, když se přes jednotlivé greeny v tichosti vraceli, si prostě nemohl pomoct. Byla neděle kolem jedenácté hodiny dopolední a bylo jasné, že jakmile dorazí, čeká je maximálně nějaké to loučení, káva a pak odjezd. Někdo z nich možná ještě zůstane na oběd, ale co tak pochopil, většina z nich měla spoustu důležitých zaměstnání, či bydlela opravdu daleko, a tak se nemohla moc zdržovat.

Deidara se kousl do rtu a na malý moment zavřel oči. Než je opět otevřel, jednou rukou si prohrábl dlouhé blonďaté vlasy a světle modrými hloubkami se poté zabodl do pomalu se přibližující velké a honosné vily. Bylo mu jasné, že brzký odjezd pro něj znamenal i něco dalšího a pro tuto chvíli možná, že i důležitějšího. Ačkoliv se mu jen při pomyšlení na to, co mohlo poměrně brzy nastat, svíral žaludek, věděl, že bylo důležité se na setkání a rozmluvu s Itachim pořádně připravit.

On sám si sice už ujasnil, že k němu něco opravdu začal cítit, ale také věděl, že nikdy nic nešlo zcela podle plánu. Oba dva předchozí večer docela dost pili, o jeho černovlasém zaměstnavateli raději ani nemluvě. Už od pradávna bylo známo, že alkohol poměrně dost uvolňoval zábrany a že v podnapilém stavu si člověk dovolil dělat to, co by jej za normálních okolností v žádném případě ani nenapadlo. Byla tady tedy možnost, že jakmile se Uchiha probudí a uvědomí si, co provedl a jak předešlou noc strávil, nebude se k tomu buď vůbec hlásit a bude předstírat, že se nic nestalo, nebo si to s ním bude chtít naopak velice rázně vyříkat.

Dei několikrát zamrkal a pokusil se odehnat chmury, které se mu pomalu, ale jistě, začaly svými tenkými úponky omotávat kolem srdce. Myšlenka na to, že by jej měl Itachi odmítnout, nebyla úplně příjemná, ale on nebyl žádný snílek, ale spíš realista, a bylo mu jasné, že šance na odmítnutí tady byla vždycky. A on se před ním rozhodně nehodlal složit jako nějaká malá holka! Silně zatnul prsty v pěst a zhluboka se nadechl, když konečně prošel malými dvířky v plotu a vydal se skrz zahradu až k budově. Vyšel pět malých schůdků a stanul na dřevěné verandě, snaže si dodat alespoň trochu odvahy.

Předpokládal, že Itachi ještě spal, nebo se minimálně válel, aby se trochu probral. Na malý moment ve svém odhodlání vstoupit ihned do jámy lvové zapochyboval a chtěl si prostě jen sednout na židli a pozorovat krásně a pečlivě udržovanou zahradu, než nakonec zhluboka vydechl, zavrtěl nad sebou hlavou a vydal se dovnitř. U schodů zamířil rovnou nahoru do druhého patra a se silně bušícím srdcem se snažil uklidnit se. Moc mu to ale nešlo. S každým dalším ušlým krokem a vyjitým schodem jej přepadalo stále více a více vzpomínek.

Plavovlasý mladík ležící na posteli s hlavou zakloněnou zesílil stisk dolních končetin kolem těla druhého muže, když se svým přirozením pomalu dral stále dál a dál do jeho nitra. Díky alkoholu to sice nebyla tak strašná bolest jako za normálních okolností, ale ani tak to nebylo kdovíjak příjemné. Zuby držel těsně stisknuté u sebe, div nezačaly skřípat, a z čela mu stékalo několik kapiček potu rovnou na tvář. Moc dobře věděl, že to stačilo ještě chvíli vydržet, aby se o chvíli později mohl ponořit do krásného blaha v podobě neskonale úžasné a skoro hmatatelné rozkoše.

Úlevou vydechl, když ucítil jemný polibek na hraně čelisti, který rozvibroval úplně všechny buňky v jeho těle. Tmavovlasý muž jej zasypával mnoha jemnými, motýlími doteky rtů, a v pravidelných, avšak stále pomalých tempech se pohyboval v jeho nitru tak, aby mu neublížil, ale naopak přinesl pokud možno co nejvíc rozkoše. Špičkou penisu pronikal dovnitř a sám přitom hlasitě dýchal, jak jej úzkost a horkost Deidarova otvoru svírala stále víc a víc, až měl pocit, že se z toho každou chvíli snad zblázní.

Trvalo jen malý okamžik, než sametovým žaludem konečně narazil na malou uzlinku a jemně se o ní otřel. V ten okamžik Deidara hlasitě zasténal a zaklonil hlavu ještě víc, což na jeho tváři vyvolalo spokojený, lišácký úsměv. Přestal opečovávat jeho obličej, narovnal se, rukama si jej chytil na bocích, těsně nad plavovláskovýma roztaženýma nohama omotanýma kolem jeho boků.

Nasucho polkl, když si pořádně prohlédl ten dokonalý výjev před sebou, jak tam druhý muž s přivřenýma očima jen tak bezbranně ležel, vydán mu na milost a nemilost, čekaje až si ho konečně pořádně vezme. Kousl se do rtu, jak moc mu z toho pohledu brněla varlata, bez dechu natáhl ruku a dvěma prsty jemně přejel po pootevřených rtech, a fascinovaně sledoval, jak se Deidarova víčka pomalu otevírají, uvězňují jej v modrém sevření, zatímco vyplazuje jazyk a jeho špičkou se konečků prstů lehce dotýká a hraje si s nimi.

Uchihovi došla trpělivost v okamžiku, kdy modrooký jeho prsty vsál do úst a začal je ožužlávat, což jej donutilo zavrčet jako zvíře, stáhnout se, pořádně jej chytit a začít přirážet jako smyslů zbavený.

Deidara polkl, když stanul tváří tvář dveřím od černovláskova pokoje. Násilím vyhnal všechny ne zrovna úplně moc vhodné myšlenky z hlavy a silně stiskl zuby, aby si dodal trochu kuráže. Pak už se jen zhluboka nadechl a vešel bez zaklepání. Proč taky klepat, když pokoj tento víkend patřil i jemu?

Svého fiktivního přítele našel stát u postele. Zrovna, když vešel, se skláněl nad cestovní brašnou a balil do ní všechny věci, které si hodlal vzít domů. Jakmile uslyšel zvuk otevírání dveří, otočil se jeho směrem a s nicneříkajícím pohledem jej tiše pozdravil, než se vrátil zpátky k balení.

"Ahoj."

Černovlasý mladý muž vrážel horký dlouhý penis hluboko do jeho útrob s takovou vervou a zápalem, jako kdyby na to snad čekal celý svůj život, a přitom hlasitě vzdychal. On sám se jenom kousal do rtu, který měl už skrz naskrz zkrvavený a nechal se souložit v pravidelných drsných rytmech. Zatímco jediné, na co se zmohl, bylo sténání rozkoší a mačkání prostěradla v sevřených pěstech, skrz přivřená víčka pozoroval to ladné, štíhlé, ale pevné tělo, na kterém se třpytily kapičky potu stékající přes jednotlivé vypracované svaly stále níž a níž ke klínu. Dlouhé černé vlasy měl rozpuštěné, v jednotlivých pramenech mu splývaly podél těla a tvořily tak jakousi zvláštní, ale přesto nádhernou, temnou oponu, jež jej téměř celého zahalovala a dodávala mu tak zčásti magické vzezření.

Plavovlásek zavrtěl hlavou, aby se trochu probral a s hlasitě bušícím srdcem se i on dal do balení. "Je ti dobře?" zeptal se s hraným smíchem, jak se snažil působit v pohodě. Nemohl si pomoct, ale najednou se v klidu moc necítil.

Itachi několikrát zamrkal, než zapnul tašku a udělal k němu pár kroků. Opřel se o pelest postele a dlaní si ztěžka promnul obličej, než konečně promluvil: "K tomu včerejšku..."

"Hm?" zamručel Deidara a sklonil se k zavazadlu, aby do něj začal vkládat všechno potřebné, ale ruce měl jak ze dřeva. Nervozita jím prostupovala skrz naskrz, až myslel, že to s ním každou chvíli sekne. I když se několik předešlých minut na rozhovor připravoval, zjistil, že to bylo nakonec úplně k ničemu.

Zpoza zad uslyšel, jak černooký znovu rozepíná brašnu a něco v ní chvíli hledá, než se opět ozval jeho podivně znějící hlas. "Omlouvám se za to, co se stalo. Já... nevím, co to do mě vjelo, ale takhle se normálně nechovám. Je mi jasné, že to, ten včerejšek... jsou služby, které jsem si nezaplatil a já... rozhodně nechci vypadat, že tě nějak využívám, proto... na."

Pět úderů srdce trvalo, než Deidara přelouskal význam jeho slov a než se donutil, otočit se. Z pokleku zíral na Itachiho nataženou ruku, jak v dlouhých prstech svírá poměrně tlustý štos vysokých bankovek a tváří se přitom naprosto, ale naprosto vážně.

"Teď si ze mě děláš prdel, žejo?" 

Zdravím!

Je tady další kapitolka! :3

Ták, kdo má chuť po mě začít házet kameny? :3

Deidara se vzpomínek na minulou noc vůbec nemůže zbavit, ale i tak se snaží, trochu se připravit na následující rozhovor. Je mu jasné, že nežije v pohádce, a že Itachi si nejspíš nechal všechno pořádně uležet v hlavě.

Ale to, že mu za jeho "služby" mladý Uchiha nabídne peníze, to vážně nečekal.

Co myslíte... jak moc to Itachi posral? A dokáže Deidara překousnout, že z něj právě udělal děvku?

Moc děkuji za všechny vaše komentáře a hvězdičky :3 jste úžasní :3

Vaše Majo