"Takže, ehm... děkuji," pousmál se blonďatý muž a přijal nabízenou kávu. Počkal, než majitel bytu usedne do křesla naproti němu, a vzal do ruky stoh papírů, které si mezitím připravil. "Ještě několikrát jsem si přečetl e-mail, který jste mi včera večer poslal a pokud to chápu dobře, jedná se to, že bych měl před vaší rodinou hrát vašeho přítele. Je to tak, hm?"

Pohledem ho přejel od hlavy až k patě. Byl docela rád, že před ním konečně seděl upravený a hlavně oblečený. Ne, že by mu vadilo, vidět jej v županu, ale to, v jakém zjevu mu otevřel domovní dveře, bylo trochu pod jeho úroveň. Na chvilku se bál, že si ho snad objednal nějaký trochu movitější pobuda. Při vzpomínce na to, jak se v první minutě tvářil, se mu lehce zvlnily rty. Vypadal, jako kdyby byl po nějaké opravdu kvalitní pařbě.

"Přesně," kývl hlavou již dokonale probraný Itachi a k vyprahlým ústům přiložil horkou kávu. Ještě stále se cítil, jako kdyby ho přejel parní válec a byl si více než jistý, že na to, v jak strašném stavu ho přivítal, asi nikdy v životě nezapomene. Takový trapas hned od začátku!

Zabiju tě, Hidane, pomyslel si nakvašeně a o kousek si poposedl. Byl vážně rád, že měla jeho návštěva tolik slušnosti a trpělivosti, že alespoň na oko omluvila jeho viditelně příšerné vzezření a počkala, než se převlékne ze županu do normálního oblečení a alespoň trochu se upraví. Hned, jakmile tak učinil, začal s přípravou silného kofeinového nápoje, přičemž mezitím celou dobu po očku pokukoval po nově příchozím.

Kdyby se měl přiznat, úplně přesně si nepamatoval, že by ho k sobě zval hned na další ráno. Taky mu nebylo zcela jasné, co přesně těm dvěma napsal do emailu, ale stejně... už se stalo. Jeden z adeptů na jeho nového přítele seděl nyní přímo před ním a on musel trochu nedobrovolně uznat, že i přes svůj značně viditelný nezájem o randění se mu tenhle chlápek popravdě i docela líbil.

Nevěděl přesně, jestli to bylo těmi plnými rty, roztomilým nosíkem nebo zvláštníma bouřlivýma očima, nebo tím, jak se mu v podstatě smál do očí, ale zároveň si zachovával plnou profesionalitu, ale bylo to tak.

Napil se z kávy, aby se trochu víc probral, pokoušeje se ignorovat neustupující tepavou bolest hlavy, a trochu si odkašlal. "Ehm, netušil jsem, že se tu zastavíte takhle rychle. A takhle brzy," zkusil začít konverzaci. Nemohl si pomoct, ale to ticho, jež nastalo, když si druhý dlouhovlásek začal něco sepisovat do dokumentů, se mu moc nelíbilo.

On se na něj jen podíval zpoza dlouhých světlých řas. "Mám to napsané na profilu, že reaguji v podstatě okamžitě," zamrkal a pokračoval v zapisování. "Navíc mě vaše nabídka docela zaujala."

Itachi si opět poposedl, snaže se zamaskovat chuť plácnout se do čela. Tak takového nápisu si na jeho profilu opravdu nevšiml. Nijak se tím nezaobíral, stejnak mu bylo jasné, že druhému došlo, že o takovém upozornění nemá ani páru. Naproti tomu se zaměřil na druhou část jeho proslovu.

"Opravdu?"

Muž složil dokumenty na konferenční stolek a kývl hlavou. "Jistě. Ještě jsem se popravdě nikdy nesetkal s někým, kdo by chtěl obelhat vlastní rodinu. A když už, čekal bych spíš, že budete v takovém případě požadovat ženu. Doba je pro nás sice příznivější, než dřív, ale stále to není to pravé ořechové, že," poznamenal a na chvíli se zarazil, jako kdyby snad na něco zapomněl a natáhnul k černovlasému ruku. "Mimochodem, já jsem Deidara. Jsem sice mladší, než vy, ale vzhledem k náplni mé práce by bylo nejlepší, kdybysme si tykali."

"Itachi," kývnul hlavou, téže se naklonil se jemně stiskl jeho ruku, načež překvapeně nakrčil obočí. I když byl Deidara velice drobný, překvapil jej poměrně pevným stiskem. Na to, že vypadal téměř jako žena, měl docela páru! Znovu se posadil a pořádně se v křesle uvelebil. Očima přejel přes jeho půvabný obličej na dokumenty ležící na stole. "Takže, co všechno je potřeba? Předpokládám, že spolu sepíšeme nějakou smlouvu."

"Jistě," potvrdil druhý a i on se pohodlně opřel. "Nejdřív se spolu dohodneme na podmínkách a až obě strany potvrdí, že o druhého mají zájem, podepíšeme smlouvu."

Vzal do ruky jeden z papírů a zadíval se na něj. Rychle přečetl několik řádků, než pozornost opět přesunul na Itachiho. "Dívám se, že se jedná o narozeninovou oslavu tvého bratra. Zároveň jsi v e-mailu psal, že oceňuješ mou schopnost flexibilní povahy. O co přesně se jedná?"

Uchiha se pousmál. Vůbec neměl páru, co všechno do toho emailu napsal za bláboly, ale snažil se tak nějak reagovat na jeho otázku. "Problém je, že otec se mě snaží všemi možnými způsoby dostat do nějakého vztahu. Kdybych si ale někoho našel v reálu, tak pochybuji, že by mi někoho jen tak schválil," ušklíbnul se hořce. "Navíc, já na nějaké randění nemám vůbec čas. Většinu času trávím v práci."

Plavovlásek chvíli kýval hlavou. "Jaké charakterové vlastnosti tvůj táta odmítá?"

Černooký se na chvíli zamyslel. Na prstech jedné ruky by to rozhodně spočítat nezvládl. "Nemyslím si, že by toho bylo málo. Popravdě nesnáší skoro všechno. A všechny."

"Výborně, výzvy mám rád. Takže začneme od nejzákladnějšího - jak dlouho jsme spolu a kde bychom se měli potkat?"

"Nejlíp na nějaké společenské akci. Slyším, že i mluvíš docela spisovně, což je rozhodně plus."

V ten okamžik se blondýn od srdce rozesmál. "Takhle mluvím, protože jsem momentálně v práci. Jinak mluvím úplně normálně a rozhodně to nehodlám měnit. Navíc by to nepůsobilo moc věrohodně. Když lidi mluví až moc spisovně, působí to uměle a roboticky a to ostatní podvědomě nemají rádi."

Uchiha se zamračil, to se otci rozhodně líbit nebude.

"Takže co třeba nějaká umělecká akce? Například výstava maleb - mohl bych třeba sehrát malíře o-"

To Itachi rázně zamítl. "V žádném případě. Otec umělce úplně nesnáší. Má rád obrazy, to ano, ale umělce obecně považuje za vydřiduchy a volnomyšlenkáře. Spíš bych to viděl, že jsme se mohli setkat v opeře. To by mohlo projít."

Deidara měl co dělat, aby nad všemi těmi požadavky neprotočil očima. Popravdě docela doufal, že si bude moct zanechat ale část svého charakteru a projevit své umělecké sklony - to bylo vždycky mnohem jednodušší, než vytvořit zcela originální postavu úplně od píky. Pokrčil rameny, vypadalo to, že se nakonec nedá nic dělat. Operu sice naprosto nenáviděl, raději měl spíš rockovou hudbu, nebo hiphop, raději si ale ani nechtěl představovat, jak by se jeho nový klient tvářil, kdyby to snad jenom zmínil.

"Dobře, tak tedy opera."

"Dále nesnáší lenochy. Rozhodně to chce, abys měl nějaké dobré zaměstnání, například bankéř a podobně. Rozhodně to chce, abys rozuměl politice."

Modrookému se skoro zatočila hlava. Měl sto chutí poslat tmavovlasého do háje, ale nějak si přece vydělávat musel, že? "Skvěle. Politika, zaměstnání. Co dál? Musím říct, že kromě mých uměleckých vlohů, které tu nebudu moct úplně využít, taky skvěle vařím. Věnuji se bytovému designu a docela rád zahradničím."

Itachi opět zavrtěl hlavou. "V žádném případě. Tyhle činnosti taťka považuje za ženské a myslím, že i když se přes mou orientaci tak nějak přenesl, nemá cenu ho zbytečně provokovat."

Deiovi zatikalo v oku a vsadil by na to, že mu na čele vystoupila modrá tepající žíla. Ten jeho taťka teda musel být materiál! Musel uznat, že tak těžkého klienta ještě nikdy neměl. Na chvíli se odmlčel a přestal klást otázky. Potřeboval si to v hlavě všechno sesumírovat. Kladl naproti sobě klady a zápory.

Kladem rozhodně bylo, že byl Uchiha fakt kus, což byl jeden z důvodů, proč se na jeho nabídku vlastně vůbec ozval. Fotka, kterou přiložil k mejlu, byla sice očividně již pár let stará, a když ho poprvé viděl rozespalého s kocovinou v těch dveřích, trochu se lekl, ale ano. V podstatě to byl jeden z důvodů. Navíc měl tuhle roli hrát několik dní, takže si mohl vydělat pěkný balík peněz, jelikož si za tvorbu úplně originálního charakteru samozřejmě účtoval vyšší sazbu. A tenhle týpek rozhodně nevypadal, že by si to nemohl dovolit. Navíc, strávit nějakou tu dobu v jistě velkém sídle bohatých lidí nemohlo být nic špatného. V podstatě to vypadalo jako pěkná dovolená.

Ale ty podmínky! Z toho, co druhý muž řekl, nebude moct ukázat skoro nic ze své pravé povahy, což se mu úplně nelíbilo...

Se zavrtěním hlavy vydechl. "Dobře, bude to sice trochu těžší, ale já s tím v podstatě problém nemám. Jsem ochotný zahrát skoro všechno, když za to dostanu náležitě zaplaceno."

"Tím pádem si asi můžeme znovu podat ruce," kývl hlavou Itachi. "Tak, co vyřešíme dál?"

Zdravím!

Deidara se s Itachim domluvil na pracovních podmínkách. No, domluvil... Vypadá to, že se bude muset držet striktně daných pravidel a nemoct projevit skoro nic ze svého vlastního charakteru. Ještě, že je Uchiha takový kus, nebo by se mu na to zvysoka vykašlal!

Teď je na řadě, všechno ještě jednou pořádně probrat a pak všechno nacvičit. Jak se Itachi bude stavět k Deidarovým trochu nevšední přípravě? A co ona příprava bude obsahovat?

Moc děkuji za hvězdičky a krásné komentáře u minulé kapitoly :3 Jsem moc ráda, že tu mám tolik ItaDei milovníků :3

Vaše Majo :3