Itachi svému nejlepšímu příteli cestou do Konohy stručně odvyprávěl veškeré události celého víkendu. Zatímco Hidan řídil, bedlivě jej poslouchal a čas od času jen nevěřícně zavrtěl hlavou. To, že tmavovlásek byl v milostných vztazích celkem k ničemu, věděl už dlouho. Ale že to s ním bylo takhle vážné, to fakt netušil.

"Chceš mojí radu?" zeptal se nakonec, když se Uchiha dostal až na konec jeho rozhovoru s rodiči. Levačkou mezitím zařadil požadovanou rychlost a odbočil do sjížděcího pruhu, aby mohl opustit dálnici vedoucí do Konohy.

Mladší jen mykl rameny. "Stejně mi jí dáš, takže je to fuk," zamručel.

Druhý se uchechtl. "To máš pravdu," potvrdil jeho domněnku a trochu zpomalil, když se dostal na křižovatku, z níž se vydal na městský okruh, "přemýšlím, kde přesně jsi udělal svojí první chybu. Z toho, cos vyprávěl, bylo úplně jasný, že se ti Deidara líbil a že si spolu dost rozumíte. Nebo spíš s jeho pravou stránkou, ne tou, kterou sis upravil pro svýho taťku. Každopádně nabídnout někomu prachy za sex je hodně špatný, i když je to normální člověk. Ale u společníka? Co tě to napadlo, u Jashina?"

Itachi pokrčil rameny. "Právě proto. Když dělá takovouhle práci, čekal bych, že se mu peníze budou hodit. Navíc, když... No, jsem využil služeb, které prostě nemá v seznamu prací. Jinak by si mohl myslet, že jsem ho prachsprostě využil."

Hidan na něj rychle jukl periferním pohledem a cuknul obočím. "Itachi ty jsi ten nejchytřejší člověk, kterýho znám, ale občas jsi fakt neuvěřitelnej hňup," zasmál se, "myslím, že jemu ses taky musel líbit, jinak by se s tebou nespustil. A teď se zkus vžít do jeho role. Porušíš svoje pravidla - protože určitě nějaký musel mít nastavený, když sex s klientama normálně neprovozoval. A pak ti ten jouda nabídne prachy. Jak se budeš cítit?"

Itachi se zarazil a šokovaně se na svého nejlepšího přítele zadíval. Několikrát zamrkal, jak si jeho slova v hlavě zopakoval několikrát dokolečka, aby zcela pochopil jejich smysl a následky toho, co řekl, udělal a jak to Deidara všechno musel vnímat. Kousnul se do rtu a stiskl ruce v pěst.

"No?" pobídl jej řidič.

"No když to řekneš takhle... Připadal bych si asi jako děvka..." zamumlal.

"Bingo, chytráku. Myslím, že tím, že ti čmajznul auto, jsi dopadl ještě dobře. Mohl jsi dopadnout mnohem hůř."

Na to dlouhovlasek už neodpověděl. V myšlenkách se stále vracel k té dopolední události a ke svému původnímu záměru, zachovat se trochu šlechetně. Když mu ale bělovlasý ukázal i druhou stranu mince, najednou už se necítil jako dobrý člověk, ale jako neuvěřitelný debil.

Nejhorší na tom všem ale bylo, že takhle to vážně nemyslel. Na malý moment si vzpomněl na všechno, co spolu za ten týden zažili. Jak mu plavovlásek skoro až pošahaně přetřídil knihy podle barvy, bílé talíře podle odstínů, jak se jej pokoušel otrávit veganským jídlem a také se mu bůhví proč nasáčkoval do postele. Také na to, jak byl další dny zase úplně normální a jak se spolu dokázali bavit o spoustech věcech, od knížky, kterou se snažil psát, po všechny možné druhy umění. Jak se najednou choval divně, když musel začít hrát svojí roli a taky na celý ten víkend od prvního okamžiku, kdy si jej jeho matka i bratr okamžitě zamilovali, a jak moc ostatním přišel sympatický. Na to, jak on sám začal neuvěřitelně žárlit, když jej zahlédl v přítomnosti Obita a jakou scénu potom udělal. Na to, jak se konečně vrhnul na jeho rty, jak jej sevřel v náručí a hladil ho po celém, nahém těle.

Zatímco jej jednou rukou pevně svíral za boky a druhou měl kvůli rovnováze položenou vedle jeho hlavy, chtivými ústy útočil na jeho dokonalé, rudé rty a pánví pohyboval ve stále rychlejším a naléhavějším tempu. I když měl v sobě spoustu alkoholu, potřeba se udělat do toho drobného tělíčka byla stále větší a větší.

Už už se chystal několikrát naposledy přirazit a užít si tolik očekávaný orgasmus, když jej ze sebe plavovlásek shodil, přetočil se nad něj a znovu jej do sebe nechal zcela proniknout, až musel Itachi zaklonit hlavu a hlasitě zasténat, jak tu náhlou a zcela nečekanou změnu polohy vůbec nečekal.

Deidara se zeširoka ušklíbl, prohnul se na jeho těle jako spokojená kočka a věnoval mu další z horkých polibků. Lehce, aby mu neublížil, jej kousl do rtu, než se zase narovnal, a se sebevědomým výrazem se na něm začal pomalým, skoro mučivým, tempem, pohybovat. Vlněl se na něm jako prvotřídní tanečník a smyslnými pohyby jej dováděl k šílenství.

Itachi zavrtěl hlavou, aby všechny ty zčásti příjemné a zčásti ubíjející myšlenky vyhnal z hlavy. Nemohl si pomoci, ale ani jedna z nich mu na jeho momentálním psychickém stavu zrovna dvakrát nepomohla. Dlaní si promnul obličej a chystal se vykouknout z okénka. Přece jenom už se blížili ke čtvrti, kterou důvěrně znal a kde už několik dlouhých let sám žil, když jej přepadla další, mnohem znepokojivější, vzpomínka.

Potom, co se vedle sebe oba zmoženě svalili, se tmavovlasý muž otočil na bok a za břicho si k sobě drobnějšího dlouhovláska přitáhl. Na malý moment se ještě zvedl do sedu, avšak jen proto, aby je oba zahalil tenkou dekou a oba je přikryl. Poté si plavovláska přitáhl do náruče a přitiskl jej k sobě tak blízko, až skoro vypadali jako dvě kukly překrásných motýlů. Hlavu si položil těsně za jeho krk a pořádně se k němu přitulil. Několik desítek minut leželi v naprosté tichosti. Ani jeden z nich nic neříkal, nijak nepoukazoval na to, co se před pár okamžiky odehrálo. Proč taky? Bylo zbytečné cokoliv říkat a narušovat tak klid a magickou atmosféru dané situace.

Nakonec to bylo jen pár zašeptaných slov, které poklid pokoje přerušily.

"Mám tě rád," zamručel Itachi pár sekund před tím, než se propadl do hlubokých vod vydatného spánku.

Tmavovlasý si dlouhými prsty vjel do vlasů a zhluboka si povzdechl. "Sakra..."

"Nech mě hádat," zazubil se Hidan, "právě sis na něco vzpomněl a uvědomil sis, jakej jsi idiot."

Na to druhý jen zavrtěl hlavou. "Ty jsi vážně jak vedlejší postava z nějakýho filmu, která sice není tolik důležitá, ale každý divák čeká na to, až pronese to svoje typický moudro."

"Moc dík, že jsem pro tebe vedlejší postava," zachechtal se dobrácky bělovlasý. Z jeho slov si absolutně nic nedělal. Místo toho, aby dál pokračoval v konverzaci, zapnul blinkr a o pár chvil později již vjížděl na zpola přeplněné parkoviště. "Ale vem to z tý lepší stránky. Zas tak moc nasrat jsi ho nemohl. Támhle ti stojí auto."

Uchiha vytřeštil oči a urychleně se podíval ven z okna. Jakmile Hidan zastavil, okamžitě vylezl a užuž se k němu hnal, snad jako kdyby si myslel, že tam světlovláska ještě zastihne. Auto ale bylo zcela prázdné. Automaticky zatáhl za kliku a trochu sebou cukl, když dveře povolily.

"Koukám, že blonďák nechal tvý fáro vlastnímu osudu," poznamenal chytře fialovooký a hodil na zem Itachiho tašku, kterou před pár okamžiky vyndal z vlastního kufru.

Druhý rychle vlezl do auta, prohledal sedačky i kaslíky ve dveřích, než se podíval do šuplíku na místě spolujezdce, kde se krásně vyjímaly jeho klíčky od auta i s náhradními od bytu, které Deiovi přibližně v půlce týdne věnoval, to kdyby chtěl jít snad na nákup, nebo na procházku. Oboje je vyndal, vylezl z vozu a zamkl ho. Náhradní klíče od bytu pak zvednul do vzduchu, aby na ně Hidan pořádně viděl. Oba moc dobře věděli, co jejich přítomnost znamenala. Itachi se tak zcela rozloučil s možností, že tam na něj bude Deidara čekat, aby si spolu snad ještě naposledy promluvili.

"Tak ten se nevrátí," poznamenal smutně.

Zdravím! (ty, co čtou Tanec s vlky, dnes už podruhé :3)

Další kapitolka je za námi. Hidan jako nejlepší přítel, který Itachiho několik let už moc dobře zná, mu konečně otevřel oči. Nyní Itachi už ví, kde se stala chyba.

Jak moc toho, co řekl, bude ještě litovat? Co všechno si ještě uvědomí? A bude po Deidarovi, který ho už očividně nechce ani vidět, pátrat? :3

Moc děkuji za všechny vaše komentáře, hvězdičky a teorie u minulé kapitoly :3 už jsme skoro na konci povídky a vy mi stále děláte strašnou radost :3 ❤️

Vaše Majo ❤️