Hidan se s úšklebkem rozvalil v křesle, přehodil nohu přes nohu a složil ruce na hrudi. Popravdě, když Itachimu ohledně této lehce výstřední možnosti nalezení partnera vyprávěl a snažil se jej přesvědčit, moc nevěřil tomu, že by si z jeho slov nakonec přece jen něco vzal a té nabídky využil, takže jej jeho slova docela překvapila. Nemohl si pomoct, ale nějakého partnera potřeboval už jako sůl - a bylo úplně jedno, jestli reálného nebo fiktivního.

Od té doby, co se znali, si skoro nepamatoval, že by se s někým pravidelně scházel. Jediné, co znal, byla práce, práce a zase jenom práce, nad čímž bělovlasý vždycky jen vrtěl hlavou. Vždyť nikdo takovéhle tempo a stoprocentní nasazení nemohl vydržet! Každý si čas od času potřeboval s někým vyrazit ven, pokecat, nebo si třeba jenom nezávazně zašukat!

"A jak vypadá?" zeptal se a naprosto ignoroval Uchihovo předešlé stěžování.

Itachi naštvaně vydechl. "Hidane, já ti říkám, že-"

"Nemel a ukaž mi ho," zazubil se, zvednul se z křesla a přešel k Itachimu, jemuž se ne zrovna moc slušně postavil za záda a naklonil se mu přes rameno. "Chci ho vidět."

Tmavovláskovi netrpělivě zacukalo oko, nakonec si ale jen povzdechl a na počítači vyhledal stránku, jíž mu druhý před několika málo dny doporučil. Obratem vyhledal Deidarův profil a pak se pohodlně opřel o opěradlo židle. "Tady ho máš," zabručel unaveně.

Hidan vykulil oči a měl co dělat, aby mu nepoklesla brada. S notnou mírou závisti hleděl na fotku, z níž se na něj koukal a usmíval pohledný a sympatický, dlouhovlasý, mladý muž. Kousnul se do rtu, moc dobře si dokázal představit, co všechno by s ním dělal, mít stejně dobrou ruku na výběr jako Itachi. Trochu se posunul, aby se zadkem mohl opřít o stůl a nechápavě se na něj zadíval.

"A co přesně, že s ním máš sakra za problém? A ať je ten důvod dost dobrej, jinak si o tobě budu myslet, že jsi snad asexuální."

Černooký nad typickým Hidanovým chováním protočil očima. "Vůbec nejde o to, jak vypadá."

"No já si myslim, že jo!"

"Ale chová se jak blázen! Včera mi nakráčel do bytu se zabalenou taškou, plnou věcí, a aniž by se mě na cokoliv zeptal, se ke mě nastěhoval. Chápeš to?" vyjevil se lehce nevyspale a poměrně dost vystresovaně, ignoruje dost jasný fakt, že jeho nový "zaměstnanec" vše uvedl v dokumentech, potřebných pro vyhotovení smlouvy, a že to jenom on byl moc líný na to, aby si je přečetl. "Že prej je to jeho příprava na další týden."

Hidan nakrčil obočí. "On se k tobě nastěhoval?" zeptal se a hlavou mu začala šrotovat spousta, hlavně perverzních, teorií o tom, co asi všechno se u druhého muže mohlo předešlý den odehrávat. "Pověz mi o tom víc."

On ale jen zavrtěl hlavou. "Musím říct, že jsem byl dost překvapený, že se ke mě takhle mírnix týrnix nasáčkoval, ale jelikož potřebuju využít jeho služeb, nakonec jsem to nijak extra nekomentoval a jen mu to odkýval. Několik hodin to bylo v pohodě, než..."

Itachi už nějakou tu dobu seděl na gauči, v ruce drže poměrně tlustou historickou bichli o Druhé Světové válce, její čtení však velice nenápadně předstíral. Místo toho, aby se konečně ponořil do hlubin knihy, na jejíž vydání tak dlouho čekal, skrze horní okraje stránek pozoroval dlouhovlasého blondýnka, který se, od té doby, co přišel, ještě ani jednou nepohnul. Místo toho pečlivě skenoval obývací pokoj, jako kdyby na jeho rozložení snad závisel osud lidstva.

Tmavovlásek se pro sebe lehce usmál, nemohl si pomoct, ale i přesto, že o nějaké randění neměl vůbec žádný zájem, musel sám sobě přiznat, že tenhle muž se mu docela líbil. Možná, že by nebylo na škodu trochu rozvinout konverzaci, aby si tu jeho "návštěva" nepřipadala trochu jako vetřelec, nebo páté kolo u vozu. Proč jinak by takhle zamlkle celou dobu seděl na zadku a ani se nehnul?

"Uhm, Deidaro, co tak rád-"

V ten okamžik plavovlásek vylítnul, jako kdyby mu hořela koudel u zadku, k jedné z polic, na níž byly vyskládány jedny z Itachiho nejoblíbenějších knih. Chvíli na ně zíral a nervózně klepal prsty o boky, než je začal téměř až s fanatickou posedlostí rovnat podle barvy, hezky od od tmavě červené po světle modrou. Když skončil, v ruce mu zbyla jedna jediná knížka, s níž se otočil na majitele bytu, a absolutně ignoruje skutečnost, se jej zeptal: "Kde máš černobílou sekci?"

"Kde mám co?"

Hidan se z plna hrdla rozesmál, div se neotřásaly všechny čtyři okolní stěny. "No tak možná, že je trochu výstřední, ale podívej se, jak vypadá. S tímhle vzhledem by mohl brát dětem lízátka a Jashin by mu to při posledním zúčtování u nebeský brány stejně nakonec odpustil."

Itachi se jen lehce pousmál. "Tohle bylo ještě docela v pohodě. A popravdě mi to přišlo i docela roztomilé. Navíc, vždycky jsem si chtěl udělat čas na to, vytvořit si v knihách nějaký systém a pak to rozdělit, ale vždycky jsem to spíš viděl podle abecedy, než podle barvy."

Bělovlasý na něj jen zůstal oněměle hledět. Uchiha si s tím Deidarou, co se týkalo bláznovství, asi neměli vůbec co vyčítat. Nakonec se ale rozhodl, nekomentovat to a jen nad tím v duchu mávl rukou.

"A co dál udělal tak strašnýho?" ptal se.

"No... Pak jsem mu řekl, ať se teda chová jako doma, ale moc nadšený jsem z toho nebyl. Omluvil se, že si jde vybalit zubní kartáček a podobné věci a já se mezitím konečně začetl."

"A?"

"Po dvou hodinách..."

Po nějaké době jej čtení přestalo bavit. Zvedl se a vyrazil do kuchyně, kde si chtěl udělat malou svačinu a alespoň trochu doplnit tekutiny, když se zarazil hned mezi dveřmi. S vyjeveným výrazem se zadíval na plavovláska a to, co kdysi, jak teda ještě stále předpokládal, bývalo jeho moderní a pečlivě srovnanou kuchyní. Teď bylo ze skříněk vyndáno všechno nádobí, a jak to tak vypadalo, tříděno stejně jako knihy podle barvy. Itachi popravdě nechápal, jaký rozdíl byl mezi bílým talířem a dalším bílým talířem, a co přesně Deidara viděl a on ne, ale popravdě nechápal, jak bylo možné, aby se ve svém vlastním bytě začal cítit nepatřičně. Chvíli přemýšlel, že by zašel do obchodu pro whisky s hodně vysokým obsahem alkoholu, než nad tím jen nakonec zavrtěl hlavou a s kručícím žaludkem vyrazil zpátky do obýváku.

"A to ještě není všechno..."

"Máš hlad?" vykoukl o dvě hodiny později Deidara v zaneřáděné kuchyňské zástěře, kterou měl Itachi pouze na ozdobu, jelikož sám normálně nevařil, a hodil po něm zvědavým pohledem, ignoruje přitom jeho dost hlasité kručení žaludku.

Uchiha, do té doby válející se na gauči, sundal knihu, o níž už se ani nenamáhal předstírat, že čte, a v očích se mu zablesklo počínajícím nadšením. Že by ten blázen přece jenom nebyl tak k zahození?

"Co máme?" zeptal se s nadějí v hlase.

Popravdě nedoufal, že by se Dei k nějakému vaření vůbec odhodlal.

Modrooký se zazubil. "Doufám, že máš rád zeleninový salát s uzeným tofu."

"To je vtip, že?"

"Myslím, že maso se hrozně přeceňuje. Viděls někdy ty podmínky, v kterých se ty nebohý zvířata chovají?"

"..."

"To nejhorší ale přišlo až večer," vydechl Itachi zoufale.

Černooký sice netušil, jestli si s sebou Dei nevzal nějaké čisté a vlastní povlečení, ale aby nevypadal jako nějaký hrubián, rozhodl se roztáhnout mu gauč a povléknout čisté peřiny, zatímco byl druhý ve sprše.

V hodinové sprše. Bez dvou minut a pěti a půl vteřin.

Když se pak spolu v koupelně střídali, sdělil mu, ať si udělá pohodlí a sám se postavil pod horkou a svaly uvolňující sprchu. Na rozdíl od jeho hosta se sprchoval pouze asi deset minut, a zatímco si ručníkem vysoušel vlasy, modlil se k Jashinovi, aby další účet za vodu nevyletěl do nadpozemských výšin. Když se pak konečně převlékl do pyžama, pln nadějí na plnohodnotný spánek se vydal do ložnice.

"To budeš spát v tomhle?" zeptal se zvědavě Deidara, kterého asi o tři vteřiny později našel polonahého ve své posteli. Přesně v té, která byla jenom jeho a u níž nikomu nedovolil, aby se v ní jenom v trenkách na spaní rozvaloval. Nikdy.

"C-co-"

Plavovlásek se i s připravenými peřinami, o nichž si byl Uchiha stoprocentně jistý, že je nechal na gauči, válel na druhé půlce manželské postele.

"Já bych se takhle asi upekl," zamručel Dei a otočil se na břicho, aby tak mohl světu ukázat svůj perfektně vypracovaný zadek.

Itachi nasucho polkl.

"V tu chvíli jsem myslel, že ho zabiju..." vyjekl napůl hystericky a dlaní si promnul rozespalé oči.

"Kdybys ho radši ošukal," zavrtěl nechápavě, ale se smíchem, hlavou fialovooký. "Ale předpokládám, žes to neudělal a na gauč jsi taky nešel. A podle toho jak vypadáš, bych si tipl, žes kvůli tomu celonočnímu stojáku nenaspal ani pět minut."

"Nejen to..."

"Mohlo to snad bejt horší, než si jenom nevrznout?"

Itachi se na něj zoufale podíval. "Ještě mi celou dobu kručelo v břiše." 

Zdravím!

Omlouvám se, že kapitolka nevyšla již zítra, ale popravdě teď vůbec nic nestíhám a většinou, když dorazím domů, jsem zralá jít rovnou do postele :D

Dostáváme se lehce do komediální sféry! Chudák Itachi. Někdo občas nemá svůj den, ale on rozhodně neměl svůj víkend. 

Je Deidara opravdu takový cvok, nebo je v tom ve skutečnosti něco jiného? :O

Moc děkuji za komentáře u minulé kapitoly, i za hvězdičky :3 jste úžasní :3

Vaše Majo