Deidara sebou polekaně trhnul, když se na jeho ústa přisály rty tmavovlasého muže, když si ten cizí, avšak podezřele hbitý, jazyk, prodíral cestu dovnitř, snad aby je mohl vyplenit a prohlásit za svoje právoplatné území. Itachiho ruce se mu rozběhly po útlém drobném těle. Dlouhými tenkými prsty mačkal jeho oblečení, drtil je ve svém sevření, avšak i tak jej, vzhledem k jeho stavu a momentální horlivosti, objímal s překvapivou něhou.

V okamžik, kdy se Uchihovi podařilo proniknout dovnitř skrze zaťaté zuby, Dei jemně vydechl, avšak v hlavě se mu rozblikala velkým červeným písmem označená kontrolka: STOP!

"I-Itachi," vzdychl mu do rtů, jenž chutnaly po medové whisky, a trochu se otřásl, když mu tmavovláskovy velké dlaně vklouzly pod tričko a zlehka pohladily jemnou rozpálenou kůži, "to-hle prostě není d-dobrej nápad."

"A proč ne?" zašeptal tiše druhý, když se od něj na malý moment odlepil, jen proto, aby se mohl přesunout k jeho čelisti, kterou začal téměř okamžitě zlehka okusovat.

Dei nasucho polkl a zavrátil hlavu, jak to bylo příjemné. Přivřel oči a pár sekund si tu péči užíval, a snažil se přijít na důvod, proč, že tohle bylo sakra špatné.

"Rozumíme si. A tu chemii mezi námi prostě popřít nemůžeš. Navíc spolu už de facto chodíme, tak proč z toho malého podvodu jen neudělat realitu?" šeptal tiše starší, zatímco hranu sladkého obličeje zasypával drobnými polibky.

Plavovlásek se kousl do rtu, snaže se ignorovat jeho slova, ale popravdě mu to moc nešlo. Sám toho za celý večer vypil docela dost a alkohol mu spolu s počínajícím vzrušením začal zatemňovat v tomto ohledu jindy naprosto perfektní a bezproblémovou mysl. Přesvědčení, že se svými klienty si zásadně nic nezačínal, začalo docela dobře a rychle kolabovat. Jak to ale bylo možné? Vždyť u každého předchozího člověka, jak muže, tak ženy, kteří to na něj zkoušeli, vždycky rázně odmítl a udržoval si profesionální odstup, ať mu byl klient sebevíc sympatický. Kolikrát, když spolu poté rozvázali smlouvu, jej daná osoba pozvala na rande, protože si spolu skvěle rozuměli a pár z nich to na něj zkoušelo ještě před ukončením kontraktu, ale on se prostě ovlivnit nenechal.

Vždycky to byla jenom práce. Šlo mu jen o její dobré vykonání a taky o to, aby za ni dostal řádně zaplaceno.

Tak proč to teď s Itachim bylo jiné? Plavovlásek polkl sliny, jež se mu vlivem vzrušení začaly hromadit v ústech a zavřel oči, a zatímco jeho rozhodnutí o tom, s Uchihou nic nemít, bralo za své, se snažil vzpomenout si, co přesně ho dostalo do téhle prekérní situace. Jistě, tmavovlásek byl moc hezký, v podstatě, jako kdyby k němu v noci někdo přišel, napojil mu mozek na senzory a pak mu v laboratoři během pár dní vytvořil ideální protějšek snů. Miloval tmavé typy pořádných, rozhodných a cílevědomých mužů, kteří i přes svou mužnost měli také jemnou, povětšinou uměleckou, stránku. Jistě, takových mu prošlo pod "rukama" už mraky, tak proč zrovna Itachi? Co na něm bylo tak zvláštního?

Faktem bylo, že i přes dokonalý vzhled, pěkný byt a další spousty nesmyslných a povrchních vlastností, se mu líbilo, jak sociálně nevyzrálý Uchiha byl. Samozřejmě, měl spoustu přátel a v práci si vedl skvěle, avšak jakmile by se přesunuli na pole vztahů, byl jak malé nevyzrálé opelichané káčátko, jenž si nevědělo rady. A to se Deidarovi popravdě strašně líbilo a nejspíš to bylo to hlavní, co jej na něm přitahovalo a nutilo, ač nevědomky, porušovat vlastní pravidla.

Ačkoliv by to nikdy v životě nepřiznal, byla tohle věc, kterou měli společnou. I přesto, že světlovlásek skoro každý týden, někdy i několikrát za pár dní, potkával nové a nové lidi, jímž sehrával potencionálního přítele nebo třeba jen doprovod, nikdy si k nikomu žádnou pevnou vazbu nevytvořil. Vždycky to byla jen a pouze práce, a on už si skoro ani nepamatoval, kdy naposledy měl pořádné rande, kdy se jej někdo dotýkal z vlastní vůle, nebo dostal pravý polibek, který by i snad mohl pramenit z vřelých citů.

Ano, Sasori mu už kolikrát lamentoval, ať si někoho najde a s tou příšernou prací skončí, a najde si něco normálního, čím by si mohl při malování obrazů přivydělávat, ale nikdy ho neposlouchal, nikdy neměl chuť, nebo tendenci, ve svém životě cokoliv měnit. No, tedy... Až doteď.

Možná, že to byl nakonec ten důvod, proč i on své paže obtočil kolem Itachiho těla, vyhledal svými rty ty jeho a konečně, bez výčitek, se ponořil do hlubokého vášnivého polibku. Hodil za hlavu všechny starosti a pochybnosti, a rozhodl se, konečně začít věřit svému srdci, postavit tužby nad povinnosti a vzít příležitost za pačesy. Něco mu totiž říkalo, že tohohle chlapa by si prostě neměl nechat pláchnout.

Odpíchl se od zdi a za stálého líbání začal vyššího korigovat k posteli. Rukama se přesunul k jeho košili, a zatímco stále okupoval jeho ústa a snažil se získat nad polibkem nadvládu, mu ji začal rozepínat hezky knoflíček po knoflíčku. Když byli až u lůžka, donutil ho posadit se a sám se mu uvelebil na klíně, kde jej přes drsnou látku džín něco začínalo pěkně tlačit do zadek. Tiše vzdychl do Itachiho úst, když si uvědomil, co se právě dělo a co by se mělo stát, čímž nevědomky pootevřel ústa a umožnil mu tak, aby v jejich malé vášnivé bitvě získal převahu.

Jakmile to šlo, vklouzl Uchiha do jeho úst a jazykem vyhledal ten jeho, aby ho pořádně poškádlil. Stačil jen jeden jediný dotek horkých orgánů, aby oba spokojeně zavrněli, jak se jejich těly rozběhly příjemné vibrace, směřující přímo do oblasti rozkroku. Itachi přesunul dlaně z jeho zad na boky, které pevně stiskl a několika pohyby si jeho zadeček začal tisknout na vlastní klín, aby si tak dopřál ještě větší, možná trochu provokující a škádlivé, uspokojení. V pravidelných rytmech si jej narážel na vzrušení ukryté v kalhotách, jako kdyby to mělo být snad to poslední, co by měl v životě udělat.

Deidara konečně rozepnul poslední knoflíky a oděv skoro strhal z černovláskova těla. Na malý moment se od něj odtáhl, aby si mohl pořádně prohlédnout jeho vypracovanou hruď, na níž téměř okamžitě zaútočil nenechavými prsty. Jemně přejel přes prsní svaly až k velkým ramenům, jež pořádně stiskl a prohnětl v dlaních, a měl co dělat, aby nad tím výjevem nadrženě nezasténal. Miloval pořádné chlapy s pevnými těly, jichž se mohl dotýkat a laskat jejich svalstvo. Nebylo nic lepšího, než být v objetí pevných svalů a užívat si jejich lásku a pocit bezpečí.

Kousl se do rtu a rychle si přetáhl tričko přes hlavu, aby ani on nezůstal pozadu. Pak se opět vrhnul na Itachiho ústa a přitiskl se k němu tak těsně, že mezi nimi nebyl snad ani jeden jediný milimetr místa. Nahá opálená kůže se dotkla druhé, mnohem bledší, až jim oběma připadalo, že je snad každý další dotek musí spálit na popel.

Tmavovlásek spokojeně zamručel, když se na něj to menší tělíčko natisklo a využil sílu k tomu, aby se nadzvedl a překulil jej pod sebe. O pár vteřin později se Dei již válel na zádech a sledoval, jak se druhý s ohnivě žhavým temným pohledem dobývá do jeho kalhot. Nasucho polkl, když spatřil, jak se mu, zatímco zkušeně rozepínal poklopec džín, černé dlouhé vlasy uvolňovaly z gumičky, splývaly podél ostře řezaných antických rysů až na jeho bříško, na němž ho zlehka zalechtaly. Srdce mu zběsile tlouklo až v krku, jelikož to většinou býval on, kdo se snažil dostat do kalhot svého partnera, a se vzrušením zamlženýma očima sledoval, jak mu stahuje oblečení i se spodním prádlem.

Tiše vzdychl, když jeho rozpálené přirození ovanul noční chladný vzduch vanoucí z pootevřeného okna a silně stiskl povlečení peřin v pěstech, když se Itachi na malý moment zvedl, aby se i on mohl zbavit přebytečného oděvu. Když se nad ním potom znovu sklonil, opřel se lokty z každé strany vedle jeho těla a položil se svým tělem na to jeho, až se o sebe jejich chtíčem vlhká a tvrdá mužství otřela, což v nich obou vyvolalo spokojené zasténání.

Deidara zavrátil hlavu dozadu, jak to bylo strašně příjemné a ještě víc vydechl, když jej druhý opět začal zasypávat polibky na krku.

"Hrozně tě chci," zašeptal Itachi, když se konečně probojoval až k jeho oušku a lascivně ho olízl.

"Tak na co č-čekáš?" dostal ze sebe plavovlasý a pro ten večer se konečně rozloučil s posledními zbytky jindy železného sebeovládání, a zcela se tak černookému oddal na milost a nemilost.

Krásnou středu přeji :3

Jelikož jste mi u poslední kapitoly zanechali tolik krásných komentářů a hromadu hvězdiček, za což jsem vám strašně moc vděčná, jsem se rozhodla, hodit vám sem dnes ještě jednu kapitolku :3

Doufám, že nejste jejím obsahem moc zklamaní, když asi 99 % z vás myslelo, že Deidara vážně odolá :D U mě je asi nezvyk, mít kapitoly bez komplikací, že? :D

Deidarovo přesvědčení nakonec povolilo a on se rozhodl Itachimu se poddat. Jak moc tohle zahýbá jejich vztahem?

Ještě jednou moc děkuji za všechny komentáře, hvězdičky a teorie :3 Jste nejlepší :3

Vaše Majo