Pro všechny mé věrné čtenáře 🧡

Druhý den, v sobotu, kolem druhé odpoledne, byla oslava již v plném proudu. Jindy formálně upravená zahrada se pro ten okamžik proměnila v jeden velký zábavní park, se kterým se Mikoto spolu se svými hospodyněmi, s nimiž měla mimochodem velice dobrý vztah, tolik nadřela, než bylo všechno řádně připravené. Moc často se nestávalo, aby byly všude kolem vily vyvěšené barevné balónky a malé lucerničky na stromech, které měly přijít na řadu až navečer, aby tak nastolily magickou a možná, že i trochu romantickou atmosféru. Nade dveřmi do prostorného obýváku byl zavěšený obrovský transparent, oznamující, že Sasukemu toho dne bylo už pětadvacet let. Gril, který normálně stál na verandě, přesunuli do velkého altánu stojícího u bazénu. Červen se již chýlil ke konci a teploty každým dnem rostly téměř do rekordních výšin. Bazén měl vlivem solárních panelů příjemnou teplotu, v níž se všichni hosté mohli svlažit, když jim zrovna bylo až moc velké horko. Na druhou stranu nebyla voda příliš studená, aby někdo z nich, zejména z těch starších, nedostal infarkt.

Hosté se začali sjíždět teprve před malou chvílí. Deidarovi stačil jeden jediný pohled na jejich drahá auta, aby mu došlo, že to nejspíš budou všichni úplně stejní zazobanci jako hlavní rodina Uchihova. On sám stál opodál, když skrze velké francouzské okno vcházeli na zahradu oslavenci popřát a snažil se, nepoutat na sebe moc pozornosti. Opíral se o dřevěný rám jednoho z oken altánu, hledě na to, jak se spolu všichni vítají a vesele se spolu baví, a na malý moment jej píchlo u srdce. Co by dal za to, kdyby měl takovouto rodinu?

Jistě, i jeho rodina si nevedla špatně, ale nyní na peníze úplně tak nemyslel. To, co ho mrzelo, byla spíš ta příbuzenská láska, jíž si ti pro něj zatím cizí lidé navzájem projevovali.

"Všechno v pořádku?" zeptal se ho z ničeho nic Itachiho otec stojící kousek od něj, zrovna se starající o první chod po domácku připravených burgerů.

Deidara se na něj na překvapeně otočil. Vůbec ho nenapadlo, že by dal své rozpoložení nějak víc najevo. A rozhodně by si netipl, že ten, kdo se na něj bude ptát, bude zrovna Fugaku Uchiha. Jen se jemně usmál v odpověď a mávl nad tím rukou.

"Jen je hezký, jak spolu všichni vycházíte," přiznal popravdě. To, že on měl rodinu na hovno, před svým imaginárním tchánem zrovna říkat nepotřeboval. Nebylo to nic, čím by se potřeboval chlubit. A už vůbec ne otci svého klienta.

Itachi.

Znovu se obrátil a lokty se opřel o dřevěný rám altánu, aby jej svým modrým pohledem vyhledal. Dlouhovlásek se zrovna v ten okamžik vítal s dvojicí mužů, kteří mu byli nápadně povědomí. Malou chvíli přemýšlel, kde už je mohl vidět, když si vzpomněl na včerejší večer a podrobné zkoumání Itachiho fotek. Jistě, to určitě museli být ti dva! Shisuii a Obito! Plavovlásek předpokládal, že oba dva byli asi ve stejném věku jako Itachi, a i přesto se jim u nohou pletly dvě malá, sotva pětiletá, dítka, chlapeček a holčička. Jeden z nich, nejspíš Shisuii, malou slečnu zvedl do náruče, aby si s ní strýček Itachi mohl plácnout na pozdrav. Malá se svýma drobnýma ručkama téměř okamžitě zapletla do jeho dlouhých vlasů a tahala ho za ně, jako kdyby byl snad nějaká její panenka na hraní.

Deidara si povzdechl a myšlenkami se opět vrátil zpět ke včerejšímu večeru, k tomu polibku. V ten okamžik asi pravděpodobně nepřemýšlel, nebo co, nebo měl možná částečné zatmění mozku, že se na Uchihu tak vrhnul a okupoval jeho měkké a poddajné rty. Teď by si za to nejraději dal pár facek, a to i přesto, že to pravděpodobně byla nejlepší pusa v jeho životě. I když ho Itachi po několika krátkých okamžicích odstrčil. Aby své impulzivní chování zakryl, s červenými tvářemi a polovzrušeným rozkrokem nad tím jenom mávnul rukou a pobaveně se zasmál.

Když pak zmizel do Itachiho osobní koupelny, čekala ho hodně studená sprcha. A i tak byla noc strávená po jeho boku naprosto neuvěřitelné peklo. I když o sobě povětšinou tvrdil, že je velmi skromný a hrozně nerad si se choval namyšleně, bylo mu úplně jasné, že ani černovláskovi se té noci nepodařilo zamhouřit oka.

"Miláčku, můžeš na chvíli?" vyrušil jej ze vzpomínek dlouhovláskův hlas, až sebou musel polekaně cuknout.

Kdy se sem stačil sakra dostat? pomyslel si, když se otočil a pohledem zastavil na třech tmavovlasých mužích.

Dei nad tím oslovením jen nasucho polkl a mírně se začervenal, jako kdyby byl snad nějaká puberťačka. Jestli mu ale něco způsobilo prvotřídní infarkt, bylo to, že jej Itachi v dalším momentě jemně chytil za ruku a propletl prsty s těmi jeho. Blondýnek úplně cítil, jak se mu srdce snaží vyskočit z hrudi a docela se začínal bát, že jej brzy skolí silná srdeční příhoda. Jestli si ale jeho fiktivní přítel nebo zbytek přítomných něčeho všimli, nedávali to na sobě vůbec znát.

"Hrozně rád bych ti představil své bratrance... Shisui a Obito," stiskl jeho dlaň o něco pevněji a odtáhl ho do jejich bezprostřední blízkosti.

"Rád tě poznávám!" usmál se na něj vesele Obito a podal mu ruku, zatímco Shisuii na něj jenom mávl a zazubil se.

"Ahoj!"

"Jé, ahoj. Omlouvám se, že jsem vás nešel přivítat," obhájil se rovnou.

"Dělá, že se stydí, ale včera vás celý večer studoval na fotkách," zasmál se bodře Itachi, a když plavovlásek silně zmáčkl jeho prsty, ať se uklidní, hodil po ně periferním a pěkně vyčůraným výrazem tipu Chtěls víc milenecké chování? Máš ho mít!

"To mi teda Itachi řekni, kde jsi na někoho takového narazil," hodil po něm zvídavým pohledem Obito, těsně po tom, co Deie přejel silným rentgenovým pohledem, který se Itachimu vzhledem k bratrancově bisexualitě vůbec, ale vůbec nelíbil, "vždycky jsi takový mrzout, když se máš s někým seznámit. A pak si tady vyrukuješ s tak pohledným přítelem."

"Kde, že máš ženu, připomeň mi to, prosím?" zavrčel skoro a jeho bratranec se rozesmál.

"Páni jak si ho chrání, no, to jsem ještě neviděl!" rozesmál se Obito, poplácal modroočka po rameni a pak se k němu naklonil. "Nevím, co jsi s ním provedl, ale dobrá práce!"

***

Den pomalu ubíhal a všichni se skvěle bavili. Kolem čtvrté hodiny si Sasuke začal rozbalovat dárky. Od rodičů dostal nové sportovní Porsche červené barvy, nad čímž Dei jenom vykulil oči a měl co dělat, aby si nepřipadal jako úplná socka. Itachi (a on jako jeho partner, samozřejmě), mu koupil nový foťák a Deidaru tak velice překvapilo, že dokonce i on měl nějaké ty umělecké sklony. Od ostatních dostal spoustu drobností nebo peníze.

V pět hodin se začalo s pitím, které pokračovalo až do večera. V půl desáté už byla dost velká tma na to, aby skrz listí a větve perfektně ořezaných stromů svítily malé lucerničky vypadající jako velké světlušky zamrzlé v čase. Moc světla sice neposkytovaly, ale vypadalo to nádherně. Itachi, drže v ruce snad osmou sklenici skotské za ten večer, to kousek opodál zamyšleně pozoroval s velmi zvláštními pocity, jež se mu usidlovaly kolem srdce a obalovaly jej svými zpola hřejivými, zpola zmatujícími šlahouny.

Obito měl pravdu. Normálně to s lidmi, zejména pokud se jednalo o nějaké milostné vztahy, moc neuměl. Věděl to on, jeho rodina i nejlepší přítel Hidan. Ale teď, v omámení alkoholového oparu, podpořeného dobrou náladou, ale i jistou dávkou melancholie ze setkání se všemi těmi, jež měl rád, jej to začínalo docela trápit. Na malou chvíli si představil, že tam v ten okamžik nestojí sám, ale s nějakým pomyslným mladíkem nebo slečnou, držíce se za ruce, koukaje na ten krásný roj světýlek pod černočernou oblohou ozářenou miliony a miliony jiskřivých hvězd, užívaje si romantickou atmosféru.

Rozladěně se kousl do rtu, když namísto toho, aby si jako každý normální člověk představil osobu bez tváře, se mu v mysli zjevila pohledná tvář blonďatého muže. Popravdě doufal, že za to mohl jen ten alkohol! V hloubi duše ale věděl, že to bylo spíš jen zbožné přání. Myšlenkami se mimoděk vrátil k minulému dni a tomu, jak nenadále a vášnivě se na něj Dei vrhnul, aby své rty spojil s těmi jeho. Nad tou vzpomínkou musel rázem přivřít oči, když si vybavil měkkost a zručnost jeho úst, na to, jak jeho rty obkroužil jazykem, na tu neuvěřitelnou blízkost, horkost jeho těla a tvrdost v rozkroku, kterou rozhodně stálo za to prozkoumat, těsně předtím, než jej od sebe odstrčil.

S povzdechem otevřel oči a zavrtěl nad sebou hlavou, pod vlivem alkoholu najednou nevěda, proč byl takový blb, proč se od něj odtáhl a ukončil tak svou asi nejvíc vzrušující chvilku za několik posledních let.

Proč si pořád tak strašně šlapu po štěstí? pomyslel si v duchu.

Protože jsi idiot, odpověděl by mu Hidan a pobaveně by se zachechtal, kdyby tam s ním v ten moment byl.

Pohledem přejel přes bavící se příbuzné a očima zamířil k altánku, o jenž se jeho nejstarší bratranec ležérně opíral a zrovna Deidarovi vykecával nějaké rozumy do hlavy, nad čímž se Itachi musel jenom zamračit. Rychle do sebe kopl poloplnou sklenici whiskey a i s ní vyrazil přímo za dvojicí. 

Bylo načase bratranci ukázat, že to malé sladké stvoření bylo zadané.

Zdravím!

Jelikož jste na tuto povídku museli tak dlouho čekat, máte tady další kapitolku :3

Jen tak mimochodem, kdo z vás mě chce zabít za to, jak jsem utnula minulou kapitolu a v téhle tu scénu dokonale přeskočila? :D Nehlaste se všichni :D :D

Oslava začala a všichni se na ní skvěle baví. Deidara se seznamuje s Itachiho příbuznými a vypadá to, že se všem docela líbí. Hlavně staršímu bratranci, Obitovi, což se Itachimu vůbec, ale vůbec nelíbí.

Zatímco hodiny plynou, panáky přibývají a Itachi začíná být trochu pod vlivem, což v něm probouzí melancholické myšlenky a představy. Když ale vidí, jak Obito nabaluje jeho Deidaru, začne se v něm probouzet vztek.

Co Itachi udělá? Bude si Deie bránit? Udělá žárlivou scénu? A co na to Dei? :3

Moc moc moc děkuji za všechny ty komentáře u minulé kapitoly, i za hvězdičky :3 Jsem moc ráda, že se vám povídka líbí :3

Vaše Majo