„Tohle je celý tvůj oběd? To bych byl už za hodinu hladovej," namítl Ethan a zasmál se. Jeho rozhořčení bylo to tam.

Amy se s chutí pustila do sendviče a mezi pár mrknutími zhodnotila jeho oběd. Burger, hranolky, kus citronového koláče, Sprite, octové brambůrky a ještě obložená bageta. Amy jen povytáhla obočí a už jen z toho, co viděla, téměř cítila, jak ji přecpáním bolí břicho. Z octových brambůrků měla téměř úzkost. Jo, jasně že je ten typ člověka, co je jí. Stejně asi jako tři čtvrtiny Anglie. „To fakt všechno sníš? zeptala se a znechuceně nakrčila nos, když Ethan otevřel sáček s brambůrky a jejich odér došel až k jejímu nosu, a mezi sousty burgeru se pustil navíc ještě do nich. Přemýšlela – a tiše záviděla – nad tím, jak může vypadat takhle dobře, když se cpe takovýmhle jídlem.

„Jasně, co by ne? Vidíš, tomuhle se říká nezávazná konverzace," řekl a otřel si bradu, po které mu steklo trochu omáčky. „Vlastně takhle nejím vždycky," dodal, jako by jí četl myšlenky. „Ale nějak nejsem schopnej odolat, když je v nabídce něco americkýho."

Amy se zadívala na svůj poněkud ubohý sendvič a najednou zatoužila po jedné z hranolek, které tak božsky voněly. Téměř přebily smrad octu.

„Dej si, vypadáš fakt hladově," řekl a Amy zadoufala, že neslyšel, jak se její vnitřní já zaradovalo. „Takže, co děláš potom, Amélie? Chystáš se na další hodiny práva nebo psaní?"

„Jen Amy," opravila ho. „Mám teď dvě hodiny volna, ale pak mě čeká historie literatury. Myslela jsem, že s Letty, ta co není moje holka," zdůraznila, „projdeme podrobně kampus, omrknout to tady, víš jak. Ale jaksi mi nebere telefon."

Ethan jí pozorně naslouchal a téměř neznatelně přikyvoval každému slovu, které řekla. „Můžu tě tu provést já, jestli máš chuť. Dopřát nám nový začátek," řekl a zadíval se jí do očí. Amy se vybavil přípitek, díky kterému Ethana poznala. A později políbila. Hlasitě polkla a snažila se potlačit červeň, která se jí hrnula do obličeje, jen co si jejich polibek vybavila. „Jestli teda chceš. Můžeme se vrátit k tomu, že jsi protivná, já jsem protivnej a půjdeme si každej svojí cestou. Já na seminář trestního práva pro třetí ročník, ty, nevím kam," dodal a zakřenil se, z čehož okamžitě pocítila hřejivý pocit po celém těle. Kdo je tenhle Ethan?

Znovu pod stolem, skoro jako by nechtěla, aby ji viděl, zkontrolovala telefon, ale Letty se ani teď neozvala. Přemýšlela, jestli by ty dvě hodiny neměla využít jinak než procházením se s přítelem její spolubydlící, třeba psaním nebo vybalováním, hlodalo ji v hlavě, ale byla na druhou stranu zvědavá. Zvědavá na něj, i na kampus, který měl být následující minimálně tři roky jejím novým domovem. „Já už jsem dojedla, můžeme vyrazit?" zeptala se. Ethan se místo odpovědi jen pousmál, nedojedený burger nechal ležet a tácy odnesli do jednoho ze stojanů u východu z menzy.

„A tady je další kus zeleně, která odděluje Trinity od Balliolu a když půjdeme tudy kus rovně, jsme u tvojí koleje. Nebo můžeme jít dál a ukážu ti, do kterých uliček se chodí lidi šmajchlovat," dodal a zakřenil se.

„Vlastní zkušenost?" zeptala se, bez známky kyselosti ve hlase. Povedl se jí přesně ten pichlavý tón, aby nedala najevo závist, jak alespoň doufala. Přes velké překvapení se jí podařilo nezčervenat.

„To víš, sem tam se něco namane," odpověděl neurčitě. „Stála bys snad o něco víc než jen pusu a mou drahou společnost, které ti dopřávám s obědem už dobré," řekl a podíval se na hodinky schované pod džínovým rukávem, „dvě a půl hodiny?" Popošel k ní blíž tak, že neměla nejmenší možnost vyhnout se mu. Za sebou bříšky prstů nahmatala omítku.

Zmatené myšlenky jí v hlavě poletovaly sem a tam, tam a zpět, jedna přes druhou se překřikovaly a jakkoli se snažily upoutat její pozornost. Jedna jí chytrácky radila, co by měla udělat, aby ji ihned odvedl na pokoj, druhá zase hořce připomínala rozchod, který ji trápil nejednu bezesnou noc. Třetí připomínala tu včerejší, né tak úplně bezesnou noc. V další slyšela Letty, která ji nabádala, aby si s nikým sama nic nezačínala, přestože se sama hned během prvního týdne začala lepit na prvního kluka, kterého potkaly. Pokrytec. Myšlenky umlčela – přestože některé ještě tvrdohlavě protestovaly a draly se na povrch – a to tak, že se k Ethanovým rtům, téměř nastaveným k polibku, přiblížila a zlehka je políbila. V jednom koutku ucítila jejich všudypřítomné ušklíbnutí, bez kterého by si Ethana nebyla vůbec schopná představit.

„Přesně tak hladová jako v baru a přitom zároveň vůbec," zamumlal. Jedním pohybem jí položil ruku na zátylek a přitáhl ji blíž k sobě. Plné rty obtiskl na ty její, druhou ruku jí obmotal kolem pasu. Po několika desítkách nekonečných a vášnivých vteřinách se od ní odtrhl a rozhlédl se kolem sebe. Roztěkaná Amy stále zpracovávala bizarnost celé téhle situace. Otřela si krví naběhlé rty a tiše se zasmála. „Cože to teď máš? Musíš tam být?" zeptal se najednou a znovu ji dlouze políbil, nečekajíc na odpověď.

„Tohle nemůžeme," mumlala roztouženě, přestože každým dalším výdechem prosila, aby nepřestával. Výčitky mohou počkat. „Měli bychom přestat," prosilo její racionální já mezi polibky. „Co Lily? Nemůžeme jí tohle udělat."

„Nemysli teď na ní," zamumlal jí do ucha a přisál rty na její obnažený krk.

Amy si všimla, že se nachází až nápadně blízko uličce, kterou předtím zmiňoval. „Ne tady," zamumlala. Rukama mu nekontrolovatelně jezdila po zádech, hladila každý záhyb jeho bundy, místy i trička pod ní.

Ethan jako by konečně pochopil, k čemu se tady za bílého dne schyluje a odtáhl se od ní. Dělilo je asi třicet centimetrů a ze všech sil doufal, že to bude stačit, aby se na ní znovu nevrhl. Nedokázal popsat, co přesně ho na ní tak přitahovalo. Byla to ta upnutá halenka, kterou vybírala s Lily? Byly to ty vlasy, způsob, jakým je měla navlněné? Nebo snad ta touha, která z ní sálala na kilometry daleko? Neměl nejmenší tušení.

„Amy?" ozvalo se před nimi a oba sebou trhli, jako by spatřili přízrak. „No to mě poser," ulevila si Letty a zamířila si to rovnou k nim. Oba od sebe odkročili ještě o dobrých dvacet čísel, Amy se tvářila jako opařená, Ethan se usmíval jakoby nic. „Jsi ten, viď? No tamten z baru. Ten fešák," blekotala Letty a zubila se na svojí nejlepší kamarádku. „Vypadáte, jako byste na to nejradši hned vlítli. Něco mi ale říká, že máš za chvíli seminář, kočko. Myslela jsem, že si dáme kafe. Jestli teda nechcete radši trochu soukromí," řekla, nehtem si zajela mezi zuby a zahihňala se tak, jak to umí jen ona, když má něco za lubem.

„Uvidíme se... později," řekl Ethan, zabořil ruce do kapes, nasadil jeho klasický úšklebek a odešel.

„Tohle. Mi. Musíš. Všechno. Vyprávět," vřískala s nadšením Charlotte. Chybělo jí málo k tomu, aby začala poskakovat a tleskat jako malé děcko.

„O nic nejde," utrousila a daly se do kroku, druhým směrem než odešel Ethan. „Není co vyprávět. Musím na hodinu, tak pohni, jestli chceš ještě kafe."