Následující přednášky strávila Amy tím, že se snažila rozpomenout na všechny detaily předešlého večera, namísto aby věnovala pozornost výkladu a čerpala nové informace, po kterých ještě nedávno tak dychtila.

Dvěma věcmi si byla stoprocentně jistá. Za prvé hodně ale opravdu hodně pila a za druhé ty sladké rty, které si vybavovala přitisklé k těm jejím, patřily příteli její spolubydlící, jehož jméno stále neznala. Ani by mě nemělo zajímat, napomenula se, ale vzápětí se jí znovu zjevil před očima. Ramenem opřený o futra, jeho téměř zděšený výraz, když ji spatřil. Jeho nenechavé ruce předešlé noci. Teplý dech na jejím krku, ze kterého se jí ježily chloupky na zátylku, jen co na něj pomyslela. Pevné sevření, takové, ve kterém je cítit každý záchvěv těla toho druhého. Myslet si, že přes hluk v místnosti a několik vrstev oblečení cítila tlukot jeho srdce, bylo absurdní, ale vzpomínka se alkoholem natolik zalila a zacelila, že by věřila i něčemu takovému. Navíc, nebylo to to jediné, co přes oblečení cítila. Ne, takhle nemůžeš přemýšlet, napomenula se znovu a ze všech sil se snažila myslet na cokoli jiného, jen aby se jí do obličeje nenahrnula další krev.

Odpoledne po přednáškách byla ráda, že stihla s Charlotte rychlý oběd a na koleji padla do postele hned, jakmile dorazila. „Náročný den?" ozvalo se z druhé poloviny pokoje. Amy zvedla hlavu z měkkoučkého polštáře a natočila ji za tím hlasem. Seděl tam, zdroj její celodenní roztěkanosti, zády opřený o zeď s jedním koutkem zvedlým v úsměv, v celé své nedbalé kráse.

„Co tady děláš?" zeptala se a v posteli se posadila a opřela o stěnu. Při příchodu si ho vůbec nevšimla a teď si v duchu děkovala za to, že se nešla nejdřív převlékat, jak měla běžně ve zvyku.

„Čekám na Lily. Ty jsi její spolubydlící, předpokládám. Potkali jsme se ráno." Zvedl se z postele a došel k té její a napřáhl ruku. „Jsem Ethan."

Tak on má i jméno. „Amy," zamumlala. Líbil se jí způsob, jakým se uměl usmívat. Měla z něj blažený pocit, jako by byla jediným člověkem na světě, kterého jím oslňoval, jako by ho byla jediná hodna. Zuby měl rovné přesně tak, jak se domýšlela už v klubu.

„To je zkráceně Amélie, že?" řekl a se jménem si na jazyku pohrál tak, že Amy znovu cítila šimrání za krkem a ač nechtěla, představovala si, jak by asi znělo, kdyby... Představu zahnala rychlým zavrtěním hlavy.

„Jen Amy." V další konverzaci je přerušilo vrznutí dveří a následný příchod Lily.

„Čau, žabko. Jaký jsi měla první den?" řekla a s žuchnutím se posadila na postel k Ethanovi, který ji ovinul paží a přitáhl blíž k sobě. Amy si změřil pohledem a Lily pak políbil, skoro jako by se jí vysmíval, nebo to tak na Amy alespoň působilo.

„Náročný," vydechla a zvedla se na nohy. „Musím říct, že se mi nikam nechce, ale neskočila bys se mnou do centra, ať mám co na sebe? Letty chtěla jít s námi, ale nakonec to odpískala. Myslela jsem, že vás aspoň představím..."

„Kdo je Letty, tvoje holka?" utrousil posměšně Ethan. Lily ho spražila pohledem, ale hned na to ho políbila.

„Kamarádka. Holky mě zrovna dvakrát nelákají," řekla a upřela na něj nasupený pohled. Neměla tušení, kde se v ní brala ta nevraživost, v něm zrovna tak. Proč je najednou tak protivný?

Lily se zase zvedla z postele, popadla kabelku, která ležela pohozená v koutě a řekla: „Jasně, to bude sranda. Jdeme?" Ethana popoháněla ven z pokoje a on nadále propaloval Amy pohledem, jako by mu snad zkazila odpolední povyrazeníčko. „Dámská jízda, promiň." Na rozloučenou ho znovu políbila.

Procházení krámů nepatřilo k Amyiným oblíbeným činnostem, nejradši by se z obrovského nákupáku vrátila zpět na kolej a zachumlala se do deky ke knize a psala jako o život, jelikož měla pořádný skluz a fanoušci byli kousek od toho vyhrožovat jí smrtí, jestliže nedodá další kapitolu. Bohužel, s rozchodem na krku a stěhováním na kolej se dostavil takový tvůrčí blok, že Amy nevěděla, co si s ním počít, ba ani neměla čas s ním zatím jakkoli naložit.

Po hodině a půl, kdy prošly snad každý obchod, který v centru byl, měly zásobu sukní, halenek, košil, triček i svetrů snad na celý rok. Amy měla štěstí, že s podobnými výdaji počítala, přestože čekala, že peníze padnou spíš během semestru a ne hned jeho první den. „Ty kalhoty z dneška si klidně nech, sednou ti jak ulitý. Jen mi slib, že si k nim koupíš tohle," řekla se smrtelným výrazem ve tváři a hodila po ní top, který byl kratší než cokoli, co na sobě měla v předchozích kabinkách. Flitry byly našité snad na každém centimetru látky (a že jich nebylo moc) a třpytily se snad v každé barvě.

„To nemůžeš myslet vážně," řekla a zarazila se. Neznaly se ještě tolik, aby věděla, jestli je to sranda, nebo ne a nemínila hned v počátku jejich vztahu urazit její vkus.

Vrazila do ní ramenem, top jí vytrhla z rukou a propadla v hysterický smích. „Měla ses vidět, jak ses tvářila. Jasně že ne, je to otřesný," řekla a pohodila top mezi další nechtěné kousky ve výprodeji. Prodavačka se podívala jejich směrem a se studem se otočila zády a začala urovnávat kalhoty, u kterých postávala už posledních deset minut.

„Myslím, že jedna holka od nás ze střední by si tohle určitě s radostí koupila," zahihňala se.

„Ta tvoje Letty? Bylo tak to jméno?" ujišťovala se Lily. Za poslední hodinu si vyprávěly o všem možném a Amyiny prvotní obavy, že bude trapné ticho, se tak rozplynuly už během cesty autobusem z kampusu.

„Nene, Letty je trhlá, ale až takhle moc ne," řekla a rázem si vzpomněla na pomaturitní večírek, kde se opila tak moc, že chtěla líbat Elisabeth O'Connellovou z jejich ročníku.

„To takový Ethan by si to po několika panácích byl schopný oblíct. Kdykoli moc pije, vymyslí podobnou kravinu a ráno se diví, co všechno prováděl, když byl mimo," zasmála se Lily. „Uvidíš, jen co padne první víkend, určitě se zase do něčeho nechá vyhecovat."

Amy přepadla úzkost, jak zaslechla jeho jméno. Celou bezstarostnost jako by vzal vítr a namísto ní se dostavily výčitky svědomí. Byl to Ethanův první přešlap nebo je líbání cizích holek jeho denním chlebem? Ví, jaký je? Mám jí to proboha říct?

„Najednou jsi nějak ztuhla, je ti dobře? Už ti nebudu nutit podobný hrůzy, slibuju. Nechceš jít na vzduch?"

„Jsem v pohodě," zamumlala. „Jen jsem se nějak zamyslela."

Lily si ji změřila nedůvěřivým pohledem a podívala se na telefon. „To je hodin, měly bychom něco sníst, když vidím, jak jsi bledá a pak se pomalu vrátit, co ty na to?"

Amy se nezmohla na nic jiného nez přikývnutí. Do čeho jsem se to namočila?