„Teď nemám čas, žabko, fakt ne. Musím letět," volala Lily přes rameno za Amy, která jí sotva stačila. Nestrávené buritto dělalo v břiše přemety a Amy nezbývalo, než zpomalit, pokud nechtěla vyzvracet spolu s ním i celé své útroby. Dnům, které zkoušela chvíli aktivně běhat, už dávno odzvonilo. Plíce jí hořely se stejnou dávkou nechtěného vytrvání jako amazonské pralesy, a srdce bušilo, jako by mělo každou chvílí prasknout a vytéct. Rozhodla se raději zpomalit, protože jí automaticky na mysl přišel dědeček, kterého zachvátil infarkt, když byla ještě malá.

„Kam ale běžíš?" křičela za ní, zatímco lapala po dechu. „Počkej přece!"

„Pak ti to všechno povím, jasný?" houkla na ní během té malé chvilky, kterou si dovolila využít, aby se na ní otočila. „Promiň."

Jak Amy běžela od bistra přímo za ní, nestačila se ani pořádně dívat, kam že to vlastně běží. Teď stála na okraji kampusu, u kolejí, kde byla naposledy leda tak prstem na mapě. Paráda. Zalovila rukou v kapse, potom ve druhé, než si uvědomila, že její mobil zůstal v bistru. Ještě lepší. Znovu a znovu si v duchu nadávala, že se ve volných chvílích neobtěžovala prozkoumat kampus víc dopodrobna.

Vydala se k nejbližší mapě, kterou viděla na dohled, když zaslechla, jak na ní někdo zezadu volá. To se mi asi jenom něco zdá, téměř nikoho tu neznám a rozhodně ne z téhle části, pomyslela si a došla posledními pár kroky k mapě a zabodla ukazováček na místo, kde stála St. Cross, jediný orientační bod, který na mapě se stoprocentní jistotou rozpoznala. „Amy!" ozvalo se znovu, tentokrát o dost blíž. To už se otočila a stála proti té poslední osobě, kterou chtěla v kampusu potkat.

„Amber?" zeptala se, přestože měla její jméno, tolik podobné tomu jejímu, od včerejšího večera vzadu v hlavě doruda vypálené.

„Amy!" křikla znovu o něco nadšeněji a stačila ji obejmout dřív, než vůbec stihla jakkoli protestovat. „Včera jsme vůbec neměly čas si popovídat. Přitom o tobě Ethan tak hezky mluvil," trylkovala přeslazeným tónem, který rozhodně nezněl tak přátelsky, jak se asi domnívala. „Zajdeme si někdy na lattéčko, co říkáš? Musíme si toho tolik popovídat. Tolik ho mrzelo, když jsi včera odpadla," řekla a na znamení její starostlivosti jí stiskla paži s výrazem umučeného štěněte ve tváři. „Není se ale čemu divit, co? Málokterá s ním dokáže držet krok, aspoň co se pití týče," zahihňala se. Amy měla chuť jí jednu plesknout. Nebo taky dvě. Bylo jí hned jasné, o jakem držení kroku tady asi mluvila, přesto v žaludku cítila nepříjemné píchnutí. To by mi přece neudělal. Určitě nešel za touhle kozatou nánou a nestrávil s ní noc.

Celý její myšlenkový pochod netrval ani pět vteřin, ale Amber vystačil natolik, aby se nadechla a mohla zaútočit znovu. „Nic si z toho nedělej. Nejsi rozhodně první ani poslední, která si myslela, že ho může mít jen pro sebe. Je už prostě takovej," řekla. Amy celá ztuhla, v rukou jí mravenčilo, jaké cítila nutkání zarazit jí to sebestředné blábolení, ale krve by se v ní v tu chvíli nedořezali. Nezmohla se vůbec na nic. Jediný boj sváděla uvnitř sebe a to ten, aby se na místě nerozbrečela. Ale přece...

„Tak někdy na tom kafču? Poblíž je móc pěkná Costa," vypískla. Amy tam stála, svěšené ruce podél těla, nechala se naposledy proti své vůli obejmout, než Amber zmizela, odkud se předtím tak náhle vynořila.

Zcela bez emocí se doplahočila zpátky na kolej a plácla sebou do postele. Neměla nejmenší tušení, jak dlouho hypnotizovala flek na stropě, který ji běžně podivně uklidňoval, než do pokoje vtrhla Letty s jejím telefonem třímajícím v ruce.

„Co se stalo, přišla jsi na něco?" zeptala se, než si k ní sedla na postel. „Je to hodně zlý?" domýšlela se, přestože Amyin melancholický výraz mluvil za své.

„Strávil celou noc s ní," vydechla téměř neslyšně, rty se jí sotva zachvěly.

„Co říkáš?" zeptala se Charlotte a naklonila se blíž k ní. Když si všimla, že její kamarádka pláče, lehnula si k ní a objala ji v pase. „Všechno bude v pohodě, uvidíš," ujišťovala ji a utřela jí slzy, které se začínaly řinout v mnohem větší intenzitě.

„Já jsem taková naivní kráva!" zaskřehotala, než znovu vzlykla. „Co jsem si jenom myslela?"

„Lily ti něco řekla? Pohádaly jste se? Myslela jsem, že bude v pohodě. Když jsme byly tam venku, říkala, že je ráda, že aspoň konečně našel někoho, s kým mu to za to bude opravdu stát. Přísahala bych, že to znělo upřímně. Mrcha jedna falešná," ulevila si a zavrtěla hlavou.

„Ne," dostala ze sebe mezi vzlyky. „Lily za nic nemůže. Nedohnala jsem ji. To Amber," řekla a jen co vyslovila její jméno, uviděla před sebou ty její dokonale načesaný rezavý vlasy a falešnej úsměv a zájem, za kterým schovávala svoje ostrý drápy, a dala se znovu do pláče.

„Ta holka z baru? Vzpomněla sis snad na něco ze včera? Protože tě můžu rovnou ujistit, že jsem z ní celej večer nesputila oči." Aspoň, co si pamatuju, pomyslela si, ale to kamarádce nepřiznala.

„Strávili spolu noc. Ona a Ethan," kouskovala mezi jednotlivými nádechy. „Běžela jsem za Lily a narazila na ní. Vmetla mi to přímo do ksichtu."

„Určitě jen kecala. Viděla jsem, jak tě celej večer tiše proklíná a propaluje očima. Prostě jen žárlí a chtěla tě vyprovokovat. Přece bys jí to nevěřila."

„Vážně si myslíš, že spolu nespali?" zeptala se potom, co se jí podařilo se dát trochu do kupy. Krabice kapesníčků, kterou jí Letty v mezičase přisunula, teď zela prázdnotou a pomačkané a mokré chomáčky ležely jeden vedle druhého po celé posteli.

Letty si o Ethanovi myslela své, ale mohla teď zlomené Amy vyprávět o tom, jak je přesvědčená, že už na střední musel spát s celou armádou roztleskávaček? Ten jak přišel na to, na co ho má, tak ho náležitě využívá, jako by ho snad měl jen na omezenej čas. „Určitě ne. Byla prostě jen ukřivděná, když viděla, že přišel s tebou."

Amy ji místo odpovědi pořádně objala. „Jsi ta nejlepší kámoška, víš to? Totálně tě miluju," zamumlala jí do ramene a popotáhla nosem.

„Hele, nesmrkej do mě, ty čuně," řekla a odtáhla se od ní a položila jí ruce na ramena. „Teď si normálně, jako člověk, utři nos a všechno bude dobrý, ano?" ujišťovala ji, ale vevnitř si za svůj optimismus nadávala. Až ji znovu zklame, budu nablízku, abych ji utěšila? „Nechceme vypadnout z tohohle chrámu neřesti a zajít někam na kafe?" dodala s vytaženým obočím a znovu tak Amy připomněla jejich vzrušující ráno. To neutekl ještě ani den? pomyslela si Amy smutně. Na jediný den se nachomýtlo až příliš dramat.

„Hlavně ne do Costy, prosím tě," řekla s naprostou vážností a vysoukala se z postele. „Načančaný lattéčko bych teď asi nezvládla," řekla a omluvně si položila ruku na břicho, ale myslela jen na to, jak jí Amber na určitou dobu zhnusila jednu z nejoblíbenějších věcí.

„Kdo jsi a co jsi udělala s Amy? Snad teď nebudeš pít černý kafe jako velký holky?" dodala se smíchem.

„Možná je čas tomu dát šanci a vyzkoušet i jiný možnosti."