„Nechť je sama Morgana svědkem vašeho posvátného svazku a provází vás skrz cestu životem. Byť může být nesnadná a trnitá, nepoddejte se strachu a kráčejte dál. Ruku v ruce. Jako jeden."

Oddávající položil na naše spojené ruce smaragdově zelený šál a jemně ho ovinul po celé délce předloktí. Látka byla jemná a lehká, skoro jako kdyby vůbec neexistovala, a přesto měla neuvěřitelnou moc – svedla naše životy na společnou stezku, ze které jsme mohli sejít jenom do náruče smrti.

„Tento šál je symbolem vaší lásky, vaší oddanosti a vaší vzájemné úcty. Nikdy nezapomeňte, že vstříc budoucnosti míříte společně. V dobrém i ve zlém. Ve zdraví i v nemoci. V dobách míru i války."

Sledoval jsem její oči. Zelené hlubiny bez konce, ve kterých bych dokázal bloudit až navěky věků. Byla nádherná. Stát po jejím boku bylo to jediné, co mi stačilo ke štěstí. Jediné, co dávalo v téhle kruté a nejistě době smysl. Ona byla odpovědí na všechny otázky mého malého světa.

„Budu tě milovat celý svůj život. Tebe a žádnou jinou," zašeptal jsem, abych neporušil posvátnou atmosféru dnešní noci.

Teplý závan větru se prohnal okolní divočinou a rozvířil její bílý závoj, jako kdyby nám tím sama příroda dávala své němé požehnání. Byla tu jen ona a my. Nepotřebovali jsme žádné další svědky. Jen my dva a náš oddávající, který se zavázal k mlčenlivosti. Důkaz naší lásky musel totiž zůstat navždy pohřbený ve skotských hvozdech, které nás kdysi svedly dohromady.

„A já tebe," odpověděla. V očích se jí zaleskly slzy, když mi o něco pevněji stiskla prsty; snad aby se ujistila, že už ji nikdy nepustím. „Dnes, zítra a všechny další dny, které máme ještě před sebou."

„Emmeline Vanceová," promluvil kouzelník a přiložil špičku hůlky na smaragdový šál, „a Evane Rosiere. Tímto slibem jste spojili své životy a jenom smrt je dokáže zase rozdělit."

Paprsek světla jemně olízl povrch látky a začal se kolem něj ovíjet po celé délce, až ho nakonec dočista pohltila zlatavá záře, která nám osvítila obličeje. Hřála na kůži a vysílala příjemné mravenčení, jež putovalo od konečků prstů a ztrácelo se hluboko v hrudníku. Přesně tam, kam patřilo.

Šťastný úsměv na tváři mojí ženy a první manželský polibek, co jsme si věnovali, se stal tou nejkrásnější vzpomínkou v mém životě. Takovou, která dokázala přehlušit všechno zlé i během těch nejtemnějších nocí a zanechat za sebou jenom sladkou chuť malin na rtech a jemnou vůni šeříku vznášející se jarní nocí.

Byli jsme tak moc rozdílní. Fénix a had. Osudem předurčeni k nenávisti, které jsme se vzepřeli.

Její loajalita možná patřila Řádu a ta moje zase Pánovi zla, ale láska si zkrátka nikdy nevolí strany. Nezajímá ji náš původ, barva kůže, ani přesvědčení. Zajímá ji jen to, co se skrývá uvnitř. A přesně tam, hluboko pod povrchem, svlečení z naučené přetvářky a falše, jsme byli všichni stejní.

Žít tak v jiném, spravedlivějším, světě, možná by nebyl důvod k válkám a my dva bychom si mohli říct svoje ano před zraky všech. Takhle jsme ale neměli nic jiného než tuhle jedinou noc a před sebou nejistou budoucnost, která ve skutečnosti nikdy nebyla v našich rukou...

×××××

Prolog shrnuje téměř všechna důležitá témata, která bude příběh obsahovat. Bude se točit kolem velice netradičního vztahu, ve kterém stojí přímo uprostřed obrovská barikáda v podobě rozdílných přesvědčení. Zároveň ale taky o válce, o nespravedlnosti a o těžkých rozhodnutích. 

Ač je láska ústředním motivem, nečekejte přehršel romantiky. Jde totiž o intimní zpověď smrtijeda, který  opravdu věří, že stojí na té správné straně. Žádné osvícení a srdceryvné prozření zkrátka nečekejte. Padouch si o sobě málokdy myslí, že je padouch (a mnohdy možná ani není). 

Příběh bude drsný, bude násilný a nebude zasypaný okvětními lístky a motýlky. To jen tak na okraj, aby náhodou nepřišlo rozčarování, ale kdo moje díla trochu zná, nejspíš si umí představit, co čekat :)) 

Startujeme 1. listopadu!