Hvězda na nebi září,

po celou noc tě stráží.

Stříbro na krku moc ti dodává,

pomáhat druhým a pokoje dopřává.

Chraň tento dar ze všech sil,

aby ses v pořádku navrátil.

Zpívala světlovlasá žena, skloněna nad malým chlapcem pokojně spícím v postýlce. Na krku se jí houpal stříbrný přívěsek - v něm vyryto oko s modrým kamenem ve středu, třpytícím se ve svitu hvězd. Házelo azurové odlesky na spící tvář černovlasého dítěte.

Vypadal tak klidně. Usmála se a zlehka jej políbila na čelo.

Náhle ji zaplavilo nepříjemné tušení, že se blíží něco zlého. Vyhlédla z okna. Na ulici se srocovali postavy v uniformách - strážci města. To nevěstilo nic dobrého.

Prudce se otočila, popadla svého syna do náruče a rozeběhla se ven. Stále zabaleného v dece ho vynášela z domu, který v okamžiku vzplanul v ohni. ,,Mami, co se děje?" probral se chlapec vyděšeně.

,,Nic, zlatíčko. Všechno je v pořádku," snažila se ho uklidnit sípavým dechem. Přitiskla ho ještě pevněji. Nedovolí, aby mu kdokoli ublížil.

Probíhala v dostatečné vzdálenosti kolem pátrajících strážců. Srdce v hrudi jí zběsile bušilo. Ti muži ničili jejich domov. A to jen kvůli amuletu, který jí visel na krku. 

S chlapcem v náručí proběhla až na konec ulice. Chtěla zabočit na cestu vedoucí pryč ze čtvrti, když v tu se nalevo od ní ozvala ohlušující rána. Silná vlna ji  prudce odhodila stranou.

Snažila se to malé tělíčko držet co nejtěsněji. Cítila na hrudi mělký dech a křečovitý stisk drobných prstů. Nechtěla jej nikdy pustit.

 Když se však probrala z omámení byla sama.

,,Same!" pohlédla do prachu. Sevřel ji ledový stisk strachu.
Kde je její dítě?

Ztěžka se zvedla a vrávoravě šla v před. Snažila se přes slzy prohlédnout rozsáhlou temnou clonu dýmu. Pokoušela se přes hučení ohně zaslechnout jakékoli volání o pomoc.

,,Samueli!" zakřičela z plných plic. Kouř jí zaštípal v očích a krku.

Po dalších několika krocích něco uslyšela. Slabé naříkání. Rychle se tím směrem rozeběhla - doufala, že je to on.

,,Mami?" zaslechla zpoza dýmu slabý dětský hlásek.

Z hrdla se jí vydral vzlyk, když spatřila svého synka ležet na zemi. Drobnou dlaní si zakrýval levé oko, ze kterého se řinula krev.

Okamžitě se k tomu místu vrhla.

,,Jsem tady - jsem s tebou," zašeptala staženě a opatrně mu ruku odtáhla.

Chlapec na ni pohlédl nezraněným modrým okem - stejným jako její. Zračilo se v něm tolik bolesti a strachu, až jí z toho bodlo v hrudi. ,,Bojím se mami," pronesl slabým hláskem.

Konejšivě sevřela jeho dlaň. ,,Neboj se, zlatíčko. Brzy to skončí," poslední slabiky se vytratily ve stísněném šepotu.

Dívala se na dítě, které milovala více, než cokoli na světě. Věděla, co musí udělat.

Sáhla za krk a sundala šperk. Stříbřitě se zaleskl, když zachytil slabý paprsek měsíce.

Chlapcův pohled se rozšířil v udivení. ,,Maminko, co to je?" zeptal se téměř bez dechu.

Tázaná se, i přes slzy, slabě pousmála a pohlédla na šperk ve své dlani. Doufala, že k tomuto okamžiku dojde mnohem později a za lepších podmínek. Jenže neměla na vybranou, pokud chtěla svého synka zachránit.

,,Magický amulet. Ochraňuj ho a on ochrání tebe. A pamatuj - využívej jeho moc k pomoci ostatním. Hlavně ho nikdy nikomu neukazuj. Ano, můj snílku?" pověsila mu stříbrný šperk kolem krku a naléhavě na něj pohlédla.

Chlapec zmateně těkal pohledem od šperku k její tváři. ,,Ale co -."

,,Přísahej," prosila ho tiše. Viděla v jeho tváři vepsané otázky na jejiž zodpovězení nebyl čas.

,,Přísahám," pronesl malý chlapec stísněně.

,,To je můj snílek," usmála se a položila mu dlaň na líčko. Chtěla mu toho tolik říct: Jak moc ho má ráda a jak moc jí bude chybět. Nechtěla ho opustit.

Jenže věděla, že jí nic jiného nezbývá.

V té chvíli za sebou zaslechla dupot nohou. Strážci města prohledávali i vzdálenější části.

Naléhavě pohlédla na vyděšeného chlapce a postavila ho na nohy. ,,Uteč - uteč, co nejdál budeš moci," pronesla staženým hlasem.

Naposledy svého synka pevně objala. ,,Nezapomeň na mě," zašeptala a se slzami v očích.

,,Nezapomenu, maminko," pronesl osmiletý chlapec přes vzlyky, než se odtáhl a rozeběhl do temné noci.

,,Buď šťastný, můj synku," pronesla stísněně. Doprovázela jeho malou postavičku pohledem, dokud nezmizel v dýmu.

Věřila, že ho zachránila.