Samuel

Zastavil se na pomezí Scestí a Nástrah. Cihlové domy - na jedné straně zachovalé, na druhé se rozpadající, byly zahaleny do studeného závoje.
Kamenné dláždění z rozpraskaných kostek se měnilo s mokrým štěrkem a hlínou.

Ze skosené střechy úzkého, vysokého domu sletěl stín. Tiše dopadl na dlažbu pár kroků od něj.

,,Jdeš za šéfem?" zeptal se osoby zahalené v plášti, sotva se narovnala. 

Mladá zlodějka na něj pohlédla s leskem v očích. ,,Jasně, že jo. Jinak bys mě sbíral tuhou ze škarpy," zlomyslně se zasmála. 

,,Zase budeš nade mnou. Ale nemysli si - co nevidět tě předeženu," prohodil s lehkým pousmáním.

,,To se teprve uvidí. Měj se, Vyděrači," mávla mu na rozloučenou, poupravila si vak s penězi přehozený přes rameno. Věnovala Samuelovi poslední pousmání, než zmizela na střechách. 

,,Ty taky, Zmije," zamumlal, zatímco sledoval její siluetu vzdalující se v husté mlze. Přestože znal Karin takovou dobu, občas se v ní nedokázal vyznat. A jindy nechtěl - jako nyní.

Vydal se rychlým krokem úzkými uličkami směrem k tržnici. Když už jsem tady, koupím sobě a Hunterovi nějaké jídlo, pomyslel si, zatímco kráčel studenou mlhou. 

Po pár krocích ho vyrušil křik - ženský nářek plný bolesti a strachu.

Zarazil se a zběžně se rozhlédl kolem sebe, jestli se stále nachází ve Scestí. Cihlové domy s opadanou omítkou a vcelku zachovalá okna mu potvrdili, že je tomu tak. Lehce se zamračil a pokračoval v cestě - mnohem pomaleji, než před chvílí.

Ve Scestí nebylo zvykem otevřené násilí. Podobalo se to spíše boxerskému ringu. Bojovalo se pouze na určitých místech, nebo v tajnosti. Sotva ušel pár dalších kroků, ozval se křik znova - nyní hlasitěji. Příliš blízko na to, aby jej mohl jen tak ignorovat. 

Zastavil se a zamyslel. Chtěl to nechat být a pokračovat v cestě - nakoupit jídlo a v klidu se dostat do jeho tajné skrýše.

Jenže zvědavost byla silnější, než hlad. Otočil se na patě a vydal se tam, kde byl křik nejsilnější. Cestou sáhl po pistoli u boku a stáhl si kápi hlouběji do čela. 

Když nahlédl za roh, sevření na pažbě ještě zesílil.

Spatřil tři chlapy  - dva rozestoupené na cestě, třetího sedícího na vzpouzející se postavě. Držel za paže ženu, která se marně snažila dostat z ocelového sevření. Světlé vlasy měla poházené kolem obličeje, do kterého jí neviděl. Co však zahlédl byla látka modrých šatů, na ramenou a bocích potrhaná.

Podrážděně se zamračil. Měl lepší věci na práci, než se starat o nějakou slabou ženskou. I když se mu chování těch chlapů hnusilo, nemínil plýtvat silami na jejich usměrnění. 

Už chtěl odejít, když postřehl zdravým okem záblesk. Prudce se otočil zpět a zadíval se pozorněji. V záplavě vlasů zahlédl zlatou náušnici.

Zatajil dech a rychle pohlédl na chlapy. Všichni tři byli tak zaslepení chtíčem, že nezaznamenali přítomnost pokladu.

Znova se zadíval na dívku - tentokrát mnohem pozorněji. S překvapením si uvědomil, že látka šatů je kvalitnější, než jaká by se na tomhle místě dala sehnat. Potrhané lemy nebyly tak roztřepené a obecně vypadaly až moc pohodlně.

To znamená jediné - ta holka je z protější strany zdi. 

To uvědomění jej tak pohltilo, že okamžitě vyrazil v před. Ruku výhružně položenou na pažbě zbraně, oči upřené na čím dál slabší dívku a tím více chtivé muže. 

,,Hned ji pusťte, nebo se odsud budete plazit," pronesl výhružně.

Chlapi, kteří doposud stáli kolem se prudce otočili s pistolemi v rukou a vražedným pohledem v očích. Ten třetí zabral ve svém úsilí. Popadl naříkající dívku pevněji a začal jí hrubě rvát oblečení, když dívka začala ječet, umlčel ji tvrdou ránou do tváře.

Samuel s trhnutím odvrátil zrak. Vzplanula v něm sžíravá vlna vzteku, popadl pistoli, chvatně ji namířil na muže a odjistil. ,,Nebudu se opakovat," zavrčel. 

,,Ta je naše!" zařval jeden ze kumpánů.

Samuel vykročil v před. ,,Jak chcete," zasyčel a vystřelil.

Muž, který na něj promluvil zařval bolestí, když ho kulka trefila do ramene. Pistol mu vyklouzla z ochromené ruky. Ještě před jejím dopadem zasáhl Samuel druhého chlapa do kolene a ten se skácel k zemi. 

Poslední kumpán na se zvedl z vyčerpané dívky. S planoucím pohledem se na něj vrhl.

Než stačil zareagovat, vyrazil mu chlap zbraň z ruky a začal se s ním rvát. Zasypával ho ranami a u toho rozhořčeně syčel nadávky, které však Samuel přes hukot krve v uších neslyšel.

Snažil se většině vyhnout a nějaké vrátit. Jenže muž byl na rozdíl od něj plný síly a poháněný vztekem. Pěsti létaly z leva zprava, až se v tom začal ztrácet.

Snažil se ho vyřídit co nejrychleji. Díky předešlému střetu v obchodníkově domě neměl tolik energie. Tak boj trval déle, než se mu líbilo.

Po úderu do čelisti mu došla trpělivost. Prudce protivníka udeřil do břicha - druhou rukou popadl dýku. Sotva se muž v bolesti předklonil, vrazil mu ostří mezi lopatky a sledoval, jak padá k zemi.

Zadoufal, že to má vyřešené, jenže jej překvapil tvrdý úder do žeber.
Zakašlal a nenávistně pohlédl na muže s postřelenou rukou. Nechápal, jak zvládá vůbec stát. Rozhodně se jím nehodlal nechat zabít.

Z posledních sil mu bodl dýku do hrudi. Vzápětí hodil druhou po chlapovi s postřelenou nohou, který stále úpěl na dláždění.

Když si ověřil, že jsou všichni tři mrtví úlevně se opřel o cihlovou zeď. Sípavě se nadechl a položil si ruku na bolavý bok. Doufal, že nemá zlomené žebro. Ruku přesunul k hraně brady, kde se mu rýsovala podlitina. Potlačil myšlenku, že kdyby ránu nezmírnil nastavenou paží, mohl teď ležet v bezvědomí. Když dlaň odtáhl, spatřil na ní krev z roztrženého rtu.

Sotva se ujistil, že nemá nic zlomeného, ani nijak vážně zraněného, pohlédl na dívku.

Přes závoj světlých vlasů na něj upírala vyděšený pohled modrých očí ve kterých se lesklo moře slz. Pokoušela se vstát, ale něco jí v tom bránilo. 

,,Počkej, nic ti neudělám," promluvil k ní chraplavě. Až když to vyřkl, došlo mu, jak paradoxně ta slova musí znít. Vždyť před ní zabil tři chlapy.

Zhluboka se nadechl a bolestně zasýpal. Rychle k vyděšené dívce vykročil. Vzápětí toho zalitoval, když se s ním začal točit svět. 

Po celou dobu, co se k ní opatrně blížil se dívka snažila vstát. Očividně chtěla křičet, ale kvůli předešlému nářku pouze sípala.

Když se k ní konečně dostal, byla na pokraji vyčerpání. Bledé paže se chvěly vysílením, z modrých očí stékaly slzy.

Pomalu, jednak aby se na ni nesvalil, nebo ji ještě více nerozrušil se k ní sklonil. Potřeboval ji odsud dostat - a to co nejrychleji. 

,,Nemusíš se bát," zkusil to znova. Dívka nevypadala ani zdaleka přesvědčeně. Naopak se schoulila jakoby se před ním chtěla schovat, když nemůže utéct. Samuel si všiml zakaleného pohledu a rány na spánku. Bylo mu jasné, co to znamená.

Trpělivě počkal, až se jí zavřou oči a opatrně ji vzal do náruče. Potřeboval ji odnést do bezpečí. Znal pouze jediné místo, kde bylo nejlépe zaručené. Povzdechl si a malátně se rozešel s dívkou v náručí. 

Bylo mu jasné, že do skrýše to bude dlouhá cesta.