Samuel

Chladný vzduch jej uhodil do tváře, sotva vystoupil na střechu. Zhluboka se nadechl a zvolna pozvedl tvář k nebi.

Nechal se unášet pohledem na zvolna mizící mraky v rudém oparu. Užíval si pocit klidu a odpočinku, kterého se mu zde dostávalo.

Zabloudil pohledem ke branám Zlatého Města. Už mu nepřipadaly tak vzdálené - naopak mu přišlo, že jsou s každým dnem blíže.

Klíč k nim mám bezpečně skrytý u sebe.

Nikdy moc nevěřil na osud, vždyť ho sám určoval sobě i jiným. Jenže společnost této dívky jej přinutila se zamyslet. Proč se tam objevila? Aby ho dovedla do Zlatého Města, jistě. Jenže měl neodbytný dojem, že má její přítomnost i jiný důvod.

V zamyšlení sáhl po amuletu a pohladil hladký povrch kamene. Mohl by vše velmi snadno zjistit. Už jednou měl příležitost z ní ve snu vytáhnou všechna tajemství. Jenže zapřísáhl osobě, kterou stále nosil v srdci i vzpomínkách, že nikdy nezneužije tento dar.

Hodlal to dodržet.

Budu na to muset přijít jinak, pomyslel si. Znal spoustu způsobů, jak přinutit druhé, aby mu cokoli prozradili. Jenže ani jednu z nich nechtěl použít na jemnou dámu.

Najde tu správnou možnost - tím si byl jistý. Jen je potřeba zapojit více fantazie.

Zatím mu Ada připadala jako uzavřená porcelánová truhla. Stejně dobře se v ní můžou skrývat šperky, jako ostrá dýka.

Nebyl si jistý, která z možností ho znepokojuje víc.

Karin

Vykouzlila na rtech laškovní úsměv a pomalu se vydala k malému stolku. Nic ji nepřinutí vypadnout z role.

Muž, který doposud seděl na židli, vstal. Jeho vysoká postava se vznesla nad kamennou desku stolu, zatímco šedé oči stále upíral na její postavu.

Byl oblečený v černém vlněném kabátě s kovovou přezkou. Krk překrytý hřejivým šálem. Na věšáku si všimla plstěného klobouku, který si sundal při příchodu.

V duchu se nad tím ušklíbla. Takhle se oblékali lidé ze Zlatého Města, když chtěli splynout s místním davem. Jenže to se jim nikdy nepodaří.

Teprve, když se zastavila těsně před ním, se mužovi oči zaměřily na její tvář. ,,Přeji hezký večer, krásko," zářivě se usmál. Karin to nepříjemně připomnělo vyceněné zuby vlka.

Více protáhla koutky rudých rtů. Ladně natáhla k muži svou ruku, zatímco se mu dívala do očí.

,,Já Vám také, pane," zašvitořila hlasem, který nepoznávala.

Muž jemně uchopil její nataženou dlaň a naznačil polibek nad hřbet ruky. Překvapilo ji zachvění, které při tom cítila. Nikdy předtím se nesetkala s tak nevinným gestem. Téměř nezapadalo do tohoto prostředí.

Ladně usedla na židli. V mysli se jí vybavily všechny rady, které dostávala od madam. Jako by tam celé ty roky čekaly, až je bude zase potřebovat. Dost ji to znepokojilo.

Navenek však stále udržovala úsměv, který toho muže očividně přitahoval.

Cítila na sobě chtivý pohled. Viděla, jak jí ty oči lačně přejíždí po těle. Zkoumá její tvář, odhalená ramena, vykrojený dekolt.

Záměrně si nepřipouštěla svíravý pocit, který to v ní vyvolalo. Dnes večer musí být elegantní, svůdná a hlavně přesvědčivá. Nesmí si dovolit chybovat.

Muž dokončil kontrolu jejího těla a usmál se.

,,Ještě jsem vás tu neviděl. Jste nová?" lehce nahnul hlavu na stranu. Jako by ji hodnotil.

Jak tě dostanu na svoji stranu? Co na tebe platí? Uvažovala.

,,Ano pane, přišla jsem nedávno," lehce sklopila zrak, jakoby se snad ostýchala.

Jak předpokládala, ucítila na své ruce mohutnou dlaň. Muži jsou ochránci. Rádi se starají o svoji druhou polovičku.

Tělem ji projela ledová vlna. Potlačila nutkání dlaň vytrhnout. Namísto toho pomalu zvedla pohled, hlavu držela sklopenou. Jen ať si myslí, že je nejistá.

,,Pro vás Michael," pronesl muž s úsměvem, který nejspíše považoval za konejšivý. Karin se z něj chtělo zvracet.

Využila té chvíle, aby si jej pozorně prohlédla: Šedé oči s nádechem zelené jí připadaly příliš chladné. Tmavě hnědé vlasy zvlněné do širokých kudrn zbytečně moc upravené. Na široké bradě pečlivě zastřižené strniště vousů. Působil na ni až moc uhlazeně. Jako kluzký kámen ve vodě, po kterém není bezpečně přejít.

,,Jak si přejete, Michaeli," jemně vytáhla dlaň z pod jeho. Lehce jej pohladila po předloktí. Ten dotyk vyvolával ve druhém člověku dojem důvěry. Přesně to potřebovala.

Muž lehce kývl. Bylo na něm poznat, že se uvolnil.
,,Povězte mi něco o sobě," lehce se k ní naklonil se zájmem v očích. Nedovedla odhadnout, jestli je upřímný. Předpokládala opak.

Lehce zatřepala řasami.
,,Je toho tolik, co vám mohu o sobě říct. Myslíte něco konkrétně?" lehce naklonila hlavu na stranu. Muž se pousmál.

,,Jaká je vaše oblíbená barva?"

Karin se k němu naklonila:
,,Zbožňuji červenou," usmála se. Muž přejel očima po jejích šatech až ke rtům.

,,Velmi vám sluší,"

,,Děkuji, Michalei," usmála se. Použitím jeho jména si u něj stoupla. První zásada: vždy si zapamatuj jméno druhého člověka. Každý je rád slyší.

Muž lehce přikývl, následně se v jeho tváři objevilo zmatení.

,,Promiňte, nepochytil jsem vaše jméno," pronesl váhavě.

Karin se pousmála. ,,Můžete mi říkat, jak jen chcete," pronesla pomalu. V šedo zelených očích zahlédla jiskru zájmu.

Skvěle.

,,V tom případě jsi pro mě krásnou květinou,"

,,Růže?" nadhodila zvědavě.

,,Ne. Vy jste rudá lilie. Jedinečná."

Přinutila se pousmát a lehce sklopit hlavu v potěšeném gestu.

,,Jste velmi milý, pronesla tiše.

Muž lehce přikývl. ,,Říkám pouze pravdu."

Potěšeně se usmála.

Kolika dívkám na jejím místě podobně lichotil? Kolikrát takhle lhal? Přeci není tak dokonalý - nikdo není.