Karin

První, co ji po proskočení oknem do známé pracovny zarazilo, byla všudypřítomná tma. Sotva kdy se stávalo, že by šéf nebyl přítomen.

A ještě méně, že nenechal svítit ani lampu.

Zlehka našlapovala po dřevěné podlaze, ruku položenou na rukojeti dýky. Nastražila uši a snažila se rozeznat sebemenší podezřelý zvuk. Kromě cinkotu mincí ve vaku, který měla převázaný přes rameno, nezaslechla nic podezřelého. Že by tu šéf nebyl? A co hůř – co když tu je někdo jiný? I když věděla, že je v zázemí gangu bezpečno, nechtěla nic riskovat.

Náhle tmu protrhl jasný záblesk. Ostře ji bodl do očí a Karin v šoku do záře setrvačně vrhla dýku.

,,Vidím, že jsem tě vycvičil dobře. To mě těší," promluvil hlubokým hlasem muž usazený za rozložitým stolem. Upíral na ni pobavený pohled šedých očí.

,,Sakra Waltere! Mohla jsem tě zabít!" zasmála se stále trochu v tranzu a snažila se uklidnit zrychlený dech.

Šéf Rychlých Rváčů se s ledovým klidem zadíval na dýku pevně zabodnutou do dřevěné stěny, jen pár palců od jeho hlavy. ,,Ale nezabila," pronesl nezúčastněně.

Karin se konečně podařilo zklidnit splašeně bijící srdce. ,,Mám to, co jsi požadoval. Zasloužila bych si odměnu," s těžkým výdechem shodila pytel z ramene na rozložitý stůl a věnovala muži naproti zářivý úsměv.

Ten její nadšení nesdílel. Zamračeně pytel prohlédl. Následně přemístil pohled k ní s němou otázkou v očích.

,,Je tam vše," pronesla pevně. Trochu ji to zamrzelo – pracuje pro něj už takovou dobu a on jí stále nevěří. Nechtěla se tím nechat vyvést z míry.

,,Zbavila ses ho?" odložil pytel stranou. Karin věděla, že tahle otázka příjde – a také věděla, že je na ni povolená jediná odpověď.

,,Ano – otrávila jsem ho," oplácela pohled šedých očí, dokud jejich majitel nekývl.

,,Dobrá. To bychom tedy měli," vytáhl ze stolu svazek papírů. Karin věděla, že se jedná o zfalšované smlouvy, které se předkládali žadatelům o půjčení peněz. Protože to dělali – půjčovali peníze lidem, kteří jich chtěli co nejvíce. A když je poté nedokázali splatit v danou dobu – přišli vyřídit účty.

Šéf pozorně spis projel očima, než se natáhl ke stolu pro zápalky a jediným škrtnutím zahalil papír do plamene. Zatímco oheň stravoval písmo podepsané krví, pohlédl přes kouř na mladou zlodějku.
,,Co Samuel?"

Karin se zamračila. Nechápala, proč se ptá na něj, když to byl její úkol. ,,Co s ním?"

,,Dlouho se tu neukázal. Potřebuji od něj hlášení," rozmrzele vhodil doutnající papír do plechového koše pod stolem. 

,,Nebyl dnes s tebou jako tvá záloha?" pronesl zamyšleně.

Karin pomalu přikývla. ,,Ano – hlídal u dveří, zatímco jsem vyřizovala svůj úkol. Říkala jsem mu, že ho budeš chtít vidět. Jenže si nenechá poradit," zlomyslně se zazubila. Nechtěla Samuela podrazit, ale stejně tak chtěla vyhrát jejich soukromou válku. Tak proč si nepřidat pár bodů navíc, když se naskytne možnost?

Walter ji chvíli propaloval pohledem, než si povzdechl. ,,Až ho příště uvidíš, vyřiď mu, ať za mnou okamžitě přijde – bez výmluv."

,,Spolehni se," usmála se. Konečně se jí daří Waltera přesvědčit, že je lepší, než Vyděrač.

Začala se zvedat od stolu, když ji zarazila tvrdá rána holí do ramene. Kousla se do rtu, aby bolestně nesykla.

Zamračeně se na statného muže podívala. Pod odhrnutým límcem bílé košile si všimla tetování. Přesto že temné vpichy byly protkané spletí ranek a jizev, rozeznala dýku prorážející minci - znak Rychlých Rváčů. Také jej nosila, ale nebyla na něj pyšná, jak by správně měla.
Budu, až získám své místo v čele - přesně jak mi náleží.

,,Ještě poseď. Mám pro tebe další úkol," pronesl šéf nesmlouvavě. Neochotně jej uposlechla a založila si ruce na hrudi. Nevěděla, co jí zadá. Jen pouhý fakt, že jí ho hodlá udělit tak těsně po splnění předchozího ji dost zneklidňoval. Většinou jim mezi úkoly dával přinejmenším pár hodin volna, než jim sdělil informace. Musí tedy jít o něco důležitého.

I přes vnitřní neklid se pohodlně opřela do židle. ,,Poslouchám," pobídla ho s mírným úsměvem.

V šedých očích rozeznala jiskru prohnanosti, když Walter spustil: ,,Potřebuji, aby ses zbavila jednoho zákazníka – jde o důležitého člověka, takže to udělej diskrétně. Zároveň chci, abys od něj získala určité informace."

,,Co přesně po mě chceš?" pronesla se špatným tušením.

Walter si ji pozorně prohlédl, než odpověděl: „Potřebuji, abys odvedla jeho pozornost. Přijdeš za ním jako jedna z nevěstek – vypůjčím ti u madam Lorety nějaké šaty –,"

,,Ne," přerušila ho rázně. Cítila, jak se jí postupně zmocňuje panika. Vybavila se jí omamná vůně jasmínu, hedvábí klouzající po kůži, hrubé ruce držící ji za ramena.

„Neudělám to," přímo mu pohlédla do očí, ve kterých spatřila podráždění.

Dříve, než stačil něco říct, pokračovala: „A ty moc dobře víš, proč!" 

Walter se pomalu zhluboka nadechl – snad aby udržel výbuch vzteku. ,,Sice ano, ale nebude to tak, jak myslíš. Pouze z něj vytáhneš, proč tak podezřele často chodí do Scestí a proč nesplatil dluh, když má tolik peněz – pak se ho zbavíš. Jen se u toho hezky oblečeš a využiješ trochu svého šarmu. Nic víc, nic míň," povytáhl obočí, jako by ji chtěl přesvědčit.

Stejně měla pochyby. ,,Moc dobře víš, že pro mě, to není jen tak obyčejný úkol," pronesla přes stisknuté zuby. Do mysli jí neodbytně narážely obrazy chtivých očí a falešných úsměvů.

,,Nevykoupil jsem tě, proto, abys mi teď odmlouvala. Máme dohodu, kterou musíš dodržovat," významně se na ni podíval.

Přejel jí mráz po zádech. To jí vyhrožuje?

Už se chtěla začít bránit, když v tu Walterův pohled zjihl. ,,A navíc," pokračoval mírněji, ,,jsi ta nejlepší, kdo může tento úkol splnit. Spoléhám na tebe, Karin," zadíval se na ni tak intenzivně, až připustila, že to myslí opravdu vážně. V duchu ji jeho pochvala potěšila. Velmi zřídka se stávalo, že by někoho ocenil.

Na venek se snažila udržet odstup. ,,Jen zjistím informace a pak ho otrávím. Nic víc," upřeně se na něj zadívala. Ať se jí opováží zalhat!

Šéf se opřel do židle a vážně přikývl.
,,Slibuji," sáhl pod stůl a natáhl ruku, ve které držel skleněnou lahvičkou plnou rudé tekutiny.

Chvíli ho zkoumala pohledem, než si povzdechla. Tolik se jí to protivilo – ale věděla, že nemá na výběr.

,,Fajn – udělám to," natáhla se a převzala si lahvičku z natažené dlaně. Chvíli si ji prohlížela, než ji vložila do kapsy. Musí to být opravdu jedinečný zákazník, když jí šéf osobně poskytuje jed.

Na tváři muže se objevil spokojený úsměv. „Máte se za pět dní sejít ve Sladkém Snu."

Už se nadechovala, aby jej přerušila – to přece nemůže myslet vážně!

Jenže ji zarazil jeho varovný pohled. „Do té doby ho sleduj, abys o něm měla přehled. Pohybuje se na jižním okraji Scestí."

Karin ho ještě dlouho propalovala pohledem – Walter se však tvářil naprosto vážně. Zhluboka se nadechla a s vypětím všech sil se usmála. ,,Na mě se můžeš spolehnout," pronesla se vší vážností. Než se stačil nadechnout, opustila spěšně pracovnu, jen aby mohla v nedaleké místnosti vyskočit z okna do šerého večera. Mířila za tím jediným, kdo ji dokázal utěšit.