Samuel

Vyšel z rozcestí na úzkou pěšinu. Pod jeho pevnými, okovanými botami skřípavě zapraskal štěrk, když rázně zamířil k oprýskanému, dvoupatrovému domu. Velká, čtvercová okna byla z většiny zatažena otrhanými závěsy.

Hustý déšť skapával z šikmé střechy na zem, kde před velkými, okovanými dveřmi tvořil velký proud.

Samuel prošel přímo pod návalem vody, takže se mu kapky svezly po temně modré kápi, až dopadly z lemu dlouhého pláště na promoklou zem.

,,Zírám - konečně ses ukázal vyděrači. Jak to šlo?" ozval se zpoza rohu studený hlas.

Samuel otočil hlavu a s povytaženým obočím pohlédl do stínu. ,,To řeknu jen Šéfovi," odvětil odměřeně. ,,Je nahoře?"

Do měsíčního světla vyšel mohutný muž s úšklebkem v umaštěné tváři. Pozoroval Samuela přimhouřenýma, hnědýma očima, ve kterých se odrážela prohnanost.

,,Ukázal se před chvílí. Už netrpělivě vyčkává svého psa," chraplavě se zasmál a vzápětí otřásl sípavým kašlem.

Samuel na něj netečně hleděl. ,,Díky za informaci, Doggi," pronesl nezaujatě a zprudka otevřel dveře.

Už chtěl vejít, když jej přerušila chraplavá slova: ,,Vypadá to, že Zmije nad tebou vyhrává." Samuel se pozastavil. Pomalu se otočil a upřeně se zadíval na chlapa.

,,To je jen mezi mnou a špionkou. Jak o tom víš ty?" nechal svůj hlas prostoupit chladem.

Muž si nevšímal jeho pichlavého pohledu a dál pokračoval: ,,Nemysli si. Všichni vidí, jak se mezi sebou přetahujete o místo po boku Bosse."

Samuel nehodlal věnovat muži před sebou další pozornost. Beze slova se otočil a rázně prošel těžkými dveřmi.

Procházel podlouhlou místností s nízkým stropem. Kráčel tichým, avšak rychlým krokem k rozpadajícím se schodům. Nevšímal si kradmých pohledů členů gangu, kteří se hrbili u stolů nad balíčkem karet, nebo se smáli nad skleničkou levného chlastu.

Ve druhém patře s hlasitým skřípěním rozrazil dveře a rázně vešel do stísněné kanceláře.

U stolu seděl statný, prošedivělý muž v omšelém kabátě. Zvedl pohled od zažloutlých listin a upřel ho na příchozího.

,,Konečně ses tu ukázal, Vyděrači. Už jsem chtěl poslat Karin, aby se po tobě podívala," opřel se lokty o mohutnou desku stolu.

,,Jak vidíte, přišel jsem sám." Mladý zloděj se opřel o opěradlo dřevěné židle.

,,Splnil jsi úkol, co jsem ti zadal?" zabodl do něj šéf chladný pohled.

Samuel mu jej neochvějně oplatil. Sáhl za opasek a hodil na stůl plátěný pytel.

,,Ano, šéfe. Je tam vše přesně podle požadavků," pronesl pevně.

Muž si pytel převzal. Pozorně prozkoumal jeho obsah.

,,Jedna pistole chybí. Můžeš mi říct důvod?" pronesl netrpělivě.

Samuel se zhluboka nadechl - v mysli se mu vybavil moment při předávání, který mohl všechno změnit.

,,Byla vadná," odvětil co nejklidněji, i když se mu hruď stahovala nebezpečným tušením. Šéf nerespektoval chyby - obzvláště ne při úkolech.

Muž na něj upřel pichlavý pohled: ,,A kde je ta zbraň teď?"

,,Jedna část zůstala vražená v lebce našeho bývalého obchodního partnera," pronesl chladně i přes nepříjemný pocit na zátylku.

V šéfově pohledu zaznamenal záblesk. ,,A co jeho bratr?"

Mladý zloděj založil ruce na hrudi. V mysli se mu objevil rozzuřený pohled temně zelených očí.

,,Musel se spokojit s poloviční odměnou prosáklou krví jeho sourozence," odvětil s chladem.

Šéf pomalu přikývl a zbraně složil pod stůl. ,,V tom případě jsi prošel zkouškou. "

Samuel se na něj zaraženě podíval. ,,Chcete říct, že jste o tom vadném kusu věděl?" zeptal se tiše. Nedávalo mu smysl, proč si s ním šéf tak zahrává.

,,Musel jsem si ověřit, že stále zasluhuješ místo v užším kruhu Rychlých Rváčů." Založil si ruce na stole. ,,Pro příště - vyplň ten úkol dřív. Poslední výstraha Vyděrači."

Samuel se na muže před sebou dlouze zadíval. ,,Co Karin? Jaký je její další úkol?" Musel mít přehled o tom, co mladou zlodějku čeká. Potřeboval proti ní výhodu.

Šéf na něj upřel ledový pohled. ,,Opravdu si myslíš, že ti to prozradím? Vím moc dobře o té vaší válce." Samuel se na šéfa překvapeně podíval.

Doposud si myslel, že to je jen mezi ním a Karin. Očividně mají po celou dobu rozhodčího, který jim určuje pravidla hry.

,,Nemíním tomu nijak napomáhat, ani stát v cestě. Záleží jen na vás, jak se k tomu postavíte - který z vás se dostatečně osvědčí na to, aby stál po mém boku," pokračoval šéf klidně.

,,Můžeš jít. Další úkol tě čeká za dva dny," dodal, zatímco sahal po spisu na stole.

Samuel ještě chvíli setrvával na šéfovi pohledem, než se odhodlal k odchodu. Bylo mu jasné, že i kdyby na muže naléhal, žádné odpovědi by se mu nedostalo.

Cestou k útočišti přemýšlel nad rozhovorem se šéfem. Celou dobu věděl o jejich válce s Karin. Jenže jak dlouho? A od koho? Prvně ho napadlo, že by mu to prozradila zlodějka. Byla by schopná to udělat pro vlastní výhodu?

Ze zamyšlení jej vytrhl neobvyklý zvuk. Přepadl jej zvláštní pocit. Po zádech mu přejelo neblahé tušení. Mezi padajícími kapkami na dláždění se dostaly rázné kroky. A rychle se blížily. Co to má znamenat?

Samuel chtěl zabočit do skrytého průchodu, kterým by se rychle a bezpečně dostal ke skrýši.

Stačil ujít tři kroky, než mu cestu zatarasil vysoký muž, z jehož očí planula čirá nenávist. Samuel jej hned poznal.

,,Zabil jsi mého bratra," zavrčel hromotluk s nenávistně planoucím pohledem z pod okraje klobouku.

,,Podvedli jste mě," odvětil chladně. Prsty instinktivně přejel po pažbě pistole. Do kůže se mu zakousl známý chlad kovu.

Vystřel hned, dokud nezaútočil, rozezněl se mu myslí ledový hlas. Záměrně si ho nevšímal a dál zkoumal muže před sebou.

Ten vypadal, že každou chvíli potlačovaným vztekem vybuchne. Zorničky měl rozšířené, čelist sevřenou, div si nerozdrtil zuby.

Zpoza něj se do skomírajícího slunečního svitu vynořilo dalších pět postav.

Sice jim neviděl do tváří, díky širokým okrajům klobouků a kápí. Přesto si dobře všiml hladu po pomstě spolu se spalující nenávistí, které obklopovaly každého z nich.

,,Zaplatíš nám svojí krví, Vyděrači ," zavrčel hromotluk a chopil se nože, který měl skrytý pod kabátem.

Tak ukaž, čeho jsi schopný.