Karin

Zrovna byla na cestě ke svému milému, když ji přepadl zvláštní pocit. Po zátylku jí přejel mráz, páteří projelo napětí o síle blesku. Jako by se schylovalo k něčemu hroznému.

V podezření ji utvrdil nezaměnitelný třeskot ocele.

Prudce se zastavila a vrhla se k okraji střechy. Sice se v této části často odehrávaly rvačky. Jenže jí něco napovídalo, že tohle nebude běžná pranice.

Sotva zastavila na okraji, dech se jí zadrhl v krku.

Na druhé straně uličky probíhal boj. Pět mužů na jednoho. Podle podobného oblečení poznala, že útočníci patří do jedné skupiny.

Nedaleko ležel další bez známek života - rudá krev vytékala na kamenné dláždění. Nedaleko od něj byla pohozená pistole.
Karin nevěděla, zda patří oběti, některému z útočníků, nebo bránící se osobě.

Ostatní byli rozestaveni v kruhu kolem své oběti. U pasu se jim houpali nejrůznější zbraně od sekery až po pistol. Ruce měli sevřené v pěst.

V jednom z rozeznala vůdce celé akce. Jako jediný útočil na osamocenou postavu nožem.

Ten se bránil vlastním ostřím uchopeným v obou rukách.

Nechtěli ho zabít - ne hned. Hodlali si jeho utrpení vychutnat.

Tady šlo o pomstu.

Když se zaměřila pozorněji, povšimla si další zajímavosti.

Každý obranný úder jako by byl předem promyšlený a přesně načasovaný, zatímco pohyby jeho protivníka očividně ovládal vztek.

Vybavila se jí slova, která jí kdysi pověděl Samuel.

Boj je jako tanec - výhodu má ten, kdo zná všechny kroky.

To bylo ještě před tím, než spolu začali soupeřit. Hodně jí pomáhal, poté, co přešla do gangu. Díky němu se naučila základy boje, které od starších členů gangů nepochytila. Stal se jejím jediným přítelem v místě, kde v ní všichni viděli budoucí zbraň. Ona se pro něj stala sestrou ve zbrani i životě.

Kam se to jen podělo.

Promyšlené pohyby se postupně přeměnily ve vichřici. Ostatní diváky představení očividně přestalo bavit přihlížet, jak si jejich vůdce bere veškerou pozornost a tak se na neznámého vrhli. V mžiku jej připravili o nože. Těsně jej obklíčili, takže ji zamezili výhled.

Tiše přeskočila na střechu šikmo od místa boje.

Konečně si mohla prohlédnout i bránící se postavu.

Byl zahalený do pláště s kápí zakrývající tvář. V přítmí nebyla schopna rozeznat jeho barvu. Až nyní si všimla, že je o hlavu nižší, o polovinu mladší a nižší váhou než jeho protivníci. Co mu však chybělo na svalech, vynahrazoval hbitostí.

Sehnul se před tvrdou ránou zezadu a prudce vrazil loktem do břicha dotyčného. Následně se prudce otočil a kopem druhému přerazil šlachy pod kolenem. Muž se s řevem zhroutil na zem. Následovala prudká rána do spánku, která ho vyřídila.

Vrhli se na něj ze všech stran. Mladík se jim snažil utéct, jenže nebylo kam.

Karin se v mysli ozývala jediná otázka: proč mě sem intuice dovedla? Vždy jí věřila a nikdy ji nezklamala.

Navíc jí na tom muži připadalo něco povědomé. Ty promyšlené pohyby, hbité rány a rychlost s jakou je zasazoval. Jako by je už někdy spatřila.

Nedovedla to vysvětlil, ale něco ji k němu přitahovalo. Měla neodbytné nutkání jej z toho dostat.

Rychle mu docházeli síly. Protivníci toho využili. V mžiku jej srazili na kolena a zasypávali jej ránami pěstí. Ten největší něco syčel. I na tu dálku rozeznala vztek, který z něj prýštil.

Co mu ten muž udělal, že jej tak nenávidí?

Musela vědět, kdo je ten dotyčný zač. Přesunula na střechu těsně nad místo boje.

Svíjel se v sevření dvou mužů. Sebrali mu zbraně. Pistole, spolu se dvěma dýkami leželi odhozené stranou. Velitel skupiny se k němu pomalu blížil krokem šelmy, která má svou kořist jistou.

Karin stála před dilematem - měla by tomu neznámému pomoci?

Muž se zastavil těsně před postavou a uštědřil mu tvrdou ránu do břicha. Mladíkovi se v pevném sevření podlomila kolena, ramena se zatřásla kašlem. Muž jej uhodil ještě několikrát, zatímco se dotyčný svíjel v sevření. Něco u toho namáhavě syčel.

Prsty se lehce dotkla rukojeti jedné ze svých vrhacích dýk. Jen při té představě, že čepel vrhá do lebky jednoho z těch mužů se jí udělalo zle. I když byla zdatná v boji, ještě nikdy svým ostřím neukrátila život.

S hrůzou sledovala, jak svíjející se postavu narazili ke zdi. Při tom pohybu se mu svezla kápě a odhalila tak jeho totožnost.

Žaludek se jí zhoupl po druhé, dech zadrhl v krku.

Ze zkrvavené bledé tváře svítilo jasně modré oko plné vzdoru, zatímco kalně šedé se naplňovalo slzami. Rozpraskané rty se pohybovaly ve slovech, které nemohla slyšet.

Jak se tam Samuel objevil? Proč na něj ti muži zaútočili?

Srdce jí zběsile bušilo na poplach, mysl zahalila mlha. I když věděla, že je Samuel schopný bojovník, tohle nedokáže sám. Bez pomoci ho zabijí přímo před jejíma očima.

A bude to její vina.

Zhluboka se nadechla. Prsty uchopila chladný kov rukojeti.

Co je lepší? Žít s vědomím, že kvůli ní zemřel její dávný přítel, bratr a soupeř? Nebo mít na rukou krev čtyř živoucích bytostí?

Samuela pevně přitiskli ke zdi. Muž se k němu přiblížil. Přejel mu rukou po krví zkrápěné tváři, načež mu prudce sevřel hrdlo. Modré oko, před tím ostražité, se rozšířilo v čiré hrůze. Z šedého vytekl proud slz.

Dobře viděla, jak sebou Samuel prudce trhá v ocelovém sevření.

Musí něco udělat - a to hned.

V mysli se jí objevil obraz jeho mladší tváře a rošťáckého úsměvu. V ruce svíral dýku, kterou jí podával rukojetí napřed. ,,Chceš se naučit tančit?"

Během vteřiny se rozhodla.

Nenechá ho zemřít.

Čepel zasykla o kůži, když dýku povytáhla z pouzdra. Každý sval se jí vzpínal, vědomí křičelo, ať to nedělá. Jenže jak jinak jej má zachránit?

Prsty bezděčně zavadila o dřevo pověšené na levém stehně. Srdce jí lehce zakolísalo. To je ono!

Rychle skryla čepel a uchopila tenkou, dlouhou dřevěnou trubici zabalenou v kůži. Druhou rukou sáhla do kapsy kazajky, ze které vytáhla několik šipek napuštěných jedem.

Zmije vždy útočí nečekaně.

Vložila šipku do trubičky a koutkem oka zkontrolovala Samuela. S úlevou zjistila, že se stále vzpíná. Ještě je při vědomí.

Se zběsile tlukoucím srdcem se zhluboka nadechla, zamířila a vypustila šipku.

Muž, který Samuela rdousil překvapeně zavrávoral, když jej jedový konec trefil zezadu do krku. Klopýtl pár kroků vzad, než padl na kamennou zem.

Karin přemáhala nevolnost. Snažila se ji ze všech sil potlačit, zatímco zasáhla další dva muže

Ti pustili Samuela z ocelového sevření, v šoku vyvalili oči. Po pár krocích se zhroutili ke svému společníkovi.

Poslední z nich s pistolí namířenou do vzduchu přejížděl pohledem okolí. Karin věděla, že i kdyby se podíval přímo na místo, kde se nachází, nespatří ji díky houstnoucímu šeru. Vyslala zbývající šipku a poslední protivník padl mrtvý k zemi.

Pohledem přelétla k Samuelovi, který se ztěžka opíral o kamennou zeď, zatímco si druhou rukou prohmatával hrdlo. Vysíleně klesl na kolena, celý se třásl.

Na okamžik ji to zarazilo. Ještě jindy jej neviděla takhle na pokraji sil.

Nemusel být vůbec na živu! Připomněla si ostře.

Ztěžka polkla, ruce se jí roztřásly úlevou.

Vidíš Same? Ty taneční lekce se vyplatily.