Karin

Rychle vpadla do svého pokoje. Stále ji v krku pálil kouř, cítila, jak jí po paži stéká pramínek krve.

Jenže to nebyl hlavní problém.

Hlavu ji už několik dní zaplňovaly hnědé oči naplněné touhou. Jak se ukázalo, ten cit byl příliš nebezpečný. Roztřeseně se nadechla. S prásknutím za sebou zabouchla dveře a pečlivě zamkla. I když doufala, že ji nikdo nezahlédl procházet, nestála o žádné nevítané návštěvy.

Sotva zámek zapadl, padla na postel. Snažila se potlačit bolest, která se jí rozrůstala v hrudi. V poslední době to tak bylo vždy, když ji obklopila samota.

Její zamyšlení přerušilo klepání. Na chvíli zadoufala, že to je někdo vedle.

Její domněnku vyvrátil známý hlas: Karin, vím že tam jsi."

Zarazila se. Co tam dělá Samuel? Vždyť jej okamžik před tím viděla, jak tančí s tou záhadnou ženou. Trochu poposedla na posteli. Pohled jí padl na okno. Mohla by odejít z pokoje, aniž by si toho Samuel všiml.

,,Otevři ty dveře," ozval se jeho hlas znovu - tentokrát netrpělivěji.

Ještě chvíli váhala, než chytila za kliku. Nechtěla riskovat, že Samuel vylomí zámek, když se bude do pokoje vkrádat.

Co tady vůbec chce? Přemítala, zatímco otáčela klíčem v zámku.

Sotva cvakl, dveře se prudce rozletěly. Včas uhnula stranou, takže se vyhnula Samuelovi, který se do pokoje nahrnul.

,,Proč nejsi na oslavě?" zeptala se, zatímco zavřela dveře. Všimla si, jak je Vyděrač napnutý.

Prudce se otočil: Protože si chci s tebou promluvit," uhodil s planoucím pohledem.

Karin jeho náhlá prudkost zarazila. Běžně mluvil rozvážně a promyšleně. Jako by skládal mozaiku a postupně dosazoval všechny střípky. Tohle se mu nepodobalo.

,,Co kdyby ses u mě posadil, když jsi sem vpadl?" pokynula k posteli, ve které ještě před chvílí ležela. Samuel postával a provrtával ji pohledem chladného oka. Jako by v mojí tváři něco hledal, napadlo Karin.

Namísto, aby se usadil na postel se nakonec opřel o stěnu.

Karin nad tím pokrčila rameny a sama se opřela naproti o dřevěné čelo.

,,Zatančil sis dobře?" zeptala se lehce jízlivě. Sama nechápala ten pocit žárlivosti, který ji popadl, když spatřila tu neznámou ženu. Proč se jí to tak příčilo? Vždyť jí na jeho soukromém životě nezáleželo.

,,To teď není důležité," odbyl Samuel její otázku.

,,A co tedy je?" opáčila se vzrůstající obavou. Co chce Vyděrač zjistit?

Samuel si lehce povzdychl.

,,Vidím, že se s tebou něco děje, Karin," pronesl naléhavě. Odvrátila od něj pohled. Najednou jí připadalo, jako by ji jeho oči provrtávaly skrz.

,,Nevidíš nic," pronesla staženě. Znala dobře Vyděračovi lsti. Mnohokrát viděla, jak tahá z lidí informace.

Jenže Samuelovi můžu věřit, došlo jí. V mysli se jí vybavilo pár vzácných momentů.

Jak jí kryl záda při náročnějších úkolech, jak jí trpělivě učil tančit v boji. Do mysli se jí vkradl obraz posledních hodin, když ji kryl vlastním tělem před nabroušeným ostřím strážníků.

Zamyšleně se na něj podívala. Je před ní Samuel, nebo Vyděrač? Jeden byl jejím bratrem ve zbrani, ten druhý soupeřem v boji o místo v čele gangu. Prvnímu by svěřila vlastní život, druhému by nesvěřila žádnou svoji myšlenku.

,,Chci ti pomoci," pokračoval mírně, když nic neříkala.

Zprudka se nadechla.

,,Skutečně mě chceš vyslechnout?" zeptala se obezřetně. Potřebovala zjistit, kdo se před ní nachází.

Mladý zloděj se k ní naklonil blíže. Chvíli pátral očima v její tváři, než odpověděl: Byl jsem v nevěstinci, Karin. Vím o tvém úkolu. Jen jsem nezjistil, co přesně se stalo," jeho hlas přešel do šepotu, modrá duhovka se vpíjela do její s úpěnlivou prosbou.

Zarazila se. Co všechno v nevěstinci zjistil? Mluvil s madam?

Zároveň jí to poskytlo odpověď na její otázku. Vyděrač by neztrácel čas s něčím, co se netýká jeho úkolu. A rozhodně by jí to neprozradil.

Roztřeseně se nadechla. Náhle si příliš uvědomovala svůj nepravidelný dech i rychlý tlukot srdce. V hlavě se jí začaly odehrávat momenty té osudné noci, které do této chvíle dusila v sobě.

,,Víš, co to je láska, Same?" zeptala se jej tiše. Upřímně nevěděla, proč chce vědět tohle. Snad z důvodu, aby jí porozuměl. Nebo neměla dost a chtěla ještě více otevřít tu ránu v jejím srdci.

Tázaný ji dlouho propaloval pohledem, než pomalu přikývl: Myslím, že ano," pronesl lehce.

Karin to nemálo znejistělo. Přesto pokračovala. Někde v hloubi duše věřila, že když se mu svěří, trochu se jí uleví.

,,Byl tady někdo, koho jsem milovala. Dával mi pocit, že jsem svobodná. S ním jsem se nemusela bát," odmlčela se, aby zklidnila roztřesený hlas. Bolelo ji vzpomínat na ty hezké chvíle, které se ukázaly jako lež.

Samuel trpělivě čekal, až si poskládá myšlenky. V té chvíli mu za to byla skutečně vděčná.

Když se byla schopná znova nadechnout, pokračovala: Po mém úkolu se najednou objevil v nevěstinci. Nevěděla jsem, co tam dělá. Myslela jsem si, že mě doprovodí sem. Jenže jsem se zmýlila," mírně se otřásla, když se jí vybavil obraz chtivých očí.

Samuel si toho všiml, protože k ní zlehka natáhl ruku.

Pomalu zavrtěla hlavou a on ji stáhl.

Teď potřebovala prostor.

,,V našem vztahu jsme měli jedno pravidlo. Věděl o mé minulosti. Měla jsem za to, že to respektuje. Jenže v tu noc mě přesvědčil o opaku," protřela si oči, do kterých se začaly hrnout slzy.

,,Co ti udělal?" zeptal se Samuel tiše. Dobře v jeho hlase zaslechla náznak vzteku.

Zhluboka se nadechla a přinutila se zvednout pohled. Překvapilo ji, když v jeho tváři spatřila starost spolu se zadržovaným vztekem.

,,V tu noc si mě chtěl vzít," pronesla těžce.

Před očima jí vyvstal obraz hrubých polibků a chtivých rukou putujících po celém těle. Po zádech a pažích ji přejel mráz až se otřásla.

Přes clonu slz viděla, jak se Samuel napnul a sevřel ruce v pěst.

,,Ten parchant - za to ho zabiju. Kdo to je? Kde ho najdu?" pohlédl na ni s planoucím zrakem plným vzteku a bolesti.

Ztěžka polkla. Potlačila nutkání před tím pohledem ucouvnout.

,,To už nebude třeba," hlesla a zadívala se na své ruce. Lehce se jí chvěly.

,,Postarala jsem se o to," hlas se jí zlomil.

Ten okamžik si vybavovala pouze mlhavě. Viděla samu sebe, jak v panice sahá po skleněné váze na stolku. Jak se její stěny tříští o hlavu s milovanýma očima, které ztrácí svůj lesk.

Ztěžka polkla, když ji na kloubech prstů zastudily slzy.

Už je nedokázala déle zadržet.

,,Karin, podívej se na mě," ozval se hrubý hlas tiše.

Prudce se nadechla. Chvíli se sebou bojovala. Vyděrač přece nesmí spatřit její slzy. Ale Samuel ano, připomněla si a zvedla tvář.

Setkala se s konejšivým pohledem modré duhovky.

,,Není to tvoje vina," zašeptal Samuel. Překvapilo ji, že se mu hlas lehce třásl.

,,Zabila jsem ho," odporovala stísněně skutečnost, kterou nebyla schopná dostat z mysli.

Samuel se zhluboka nadechl a lehce zavrtěl hlavou.

,,Zachránila ses. Stejně jako jsi zachránila mě," spatřila, jak ztěžka polkl. Jeho pevný pohled lehce zakolísal.

Vnitru ji to zarazilo. Takže zjistil, že to byla ona.

,,Jsi silná Karin. Nedovol, aby tě to srazilo na kolena," vzal její ruce do drsných dlaní.

Roztřeseně přikývla. Cítila, jak do ní proudí Samuelova jistota a klid.

Přesto jí v koutku mysli stále sídlila hrůza.

,,Co když to nedokážu?" zeptala se stísněně.

Samuel mírně zesílil sevření rukou.

,,Věřím, že to zvládneš," s těmi slovy se jí naposledy pevně podíval do očí.

Sebrala všechnu sílu a přikývla.

,,Děkuji Same, že jsi mě vyslechl," hlas se jí lehce zachvěl.

Mladý zloděj zlehka přikývl a pustil její ruce: Měla by ses jít podívat dolů. Je co oslavovat," věnoval jí úsměv.

Překvapilo ji, když se i ona usmála: Nemám žádné šaty." Opáčila a setřela zbývající slzy.

Samuel zaletěl pohledem ke skříni.

,,Ty zelené ti budou určitě slušet," poznamenal jako by mimochodem.

,,Jak o nich víš?" zeptala se lehce podezřívavě. Samuel mírně pokrčil rameny a s vědoucným pohledem odešel z pokoje.

Ten proradný zloděj, pomyslela si s úsměvem. Zvědavě přešla ke skříni a otevřela ji.

Pohledem se zastavila na temně zelené látce.

Zarazila ji myšlenka, že by měla na sobě šaty tak krátce poté, co se stalo. Vzápětí ji přehlušila Samuelova slova: Nedovol, aby tě to srazilo na kolena.

Usmála se a vzala si je k sobě.

Dokáže sobě i ostatním, že je silná.