Karin

Muž se k ní naklonil.

,,Víte, když mi bylo oznámeno, že s vámi budu mít schůzku, překvapilo mě to. Nikdy předtím jsem se takhle s dívkami z nevěstince nesetkal."

Pomalu přikývla: ,,Je pravda, že tato setkání nejsou tak běžná. Je to součást mého zácviku v nevěstinci. Navštěvujete tohle místo často?"

Muž lehce přikývl. ,,Ano, přiznám se," Pátrala po sebemenším náznaku lži. Bezděčném uhnutí pohledu, nebo naopak upřený zrak, nervózní olíznutí rtů, doteku ruky na tváři.

Nic z toho však nebylo.

,,Ach tak," lehce uhnula pohledem. Michael se lehce napřímil.

,,Je s tím něco špatně?" zeptal se zaraženě.

Karin lehce zavrtěla hlavou.

,,Není. Jen - zaslechla jsem, že na tohle místo nechodí tak galantní muži, jako Vy. Napadlo mě, proč tomu tak je?"

Bylo poznat, že muž znejistěl. Chvíli si ji měřil pohledem, až Karin znejistěla, jestli se nezeptala příliš brzy.

,,Po pravdě, tohle je jediné místo, kde se můžu skutečně uvolnit. Tam venku se musím neustále držet pravidel, myslet na spoustu věcí."

,,Jistě to musí být vyčerpávající," pronesla zúčastněně. Takže je nejspíše důležitý člověk. Možná řídí nějakou továrnu. Teď otázka, co řeší tady.

,,Máte štěstí, že nevíte, jaké to je."

,,Nejspíše ano. Dost možná bych se v těchto věcech ani nevyznala,"

Muž se zasmál - byl to hrubý smích.

,,To jistě ne. Obchodování je čistě mužská záležitost,"

,,Přesto bych se o tom ráda něco dozvěděla. Vždy jsem chtěla nahlédnout do vašeho světa."

Lehce zavrtěl hlavou.

,,Věřte mi, peněžní půjčky nejsou nic pro vás,"

Takže jsme na tom stejně, napadlo ji potěšeně. Proto nám nechceš nic splatit - sám chceš nahrabat co nejvíce za co nejmenší riziko. Až na to, že to je oblečené v hezčím a kvalitnějším oděvu.

,,Máte pravdu. Nechtěla jsem se takhle ptát."

,,Je to v pořádku, jen se o tom už nebavme. Mám toho dost,"

,,Určitě se chcete uvolnit, zapomenout na tohle všechno. V tom případě jsem tu pro vás," zavrkala a lehce mu položila ruku na klouby prstů. Ta slova jí zanechala na jazyku hořkou pachuť.

,,Přesně to potřebuju," chopil její ruku do své. Očima se vpíjel do jejích. Na okamžik strnula, zaplavila ji hrůza. Nemůže tohle nechat dojít tak daleko. Najednou bylo příliš těžké udržet úsměv a uvolněná ramena.

,,Je tu nějak horko, nezdá se vám?" Zaklonila se a ruce položila na ramena. Nenápadně si více odhrnula ramínka šatů.

Muž přikývl. ,,Máš pravdu," sundal si z ramen kabát. Karin se ulevilo, když pod ním spatřila bílou košili.

,,Chtělo by to něco na pití. Co máte rád?" zeptala se, zatímco se lehce ovívala prsty. Urputně si nepřipouštěla mužův pohled na její odhalený hrudník.

,,Dal bych si bílé víno," pronesl skoro nevědomky. Karin polkla. Viděla ten narůstající chtíč v jeho pohledu.

Rozhlédla se kolem sebe. I když byl salónek prázdný, nepochybovala, že ji z úkrytu sleduje madam Loretta.

Koutkem oka zahlédla pod stolem viset tenký provázek. Chvíli jí trvalo, než si vzpomněla, proč tam je. Vede ke zvonku, kterým může přivolat některou z nevěstek. Nepochybovala, že jej využívá hlavně madam Loretta, když má zde schůzky. Věnovala Michaelovi úsměv, zatímco nohou nenápadně přišlápla konec provázku.

Za okamžik k nim přišla mladá dívka, oblečená v saténových zelených šatech. Ohnivě rudé vlasy měla spletené do vysokého drdolu. Karin se zadrhl dech v krku.

Dívka přešla ke stolu. S perfektně nacvičeným úsměvem se otočila na muže.

,,Co si přejete?" Arnei se v očích objevilo zmatení, když pohlédla na Karin. Ta doufala, že se jí to jen zdá. Jak jí to potom vysvětlí?

,,Přines nám prosím něco na pití. Pro mě bílé víno a tady pro dámu," tázavě se zadíval na Karin. Cítila se nesvá, že jí dal takhle na výběr.

,,Prosím, přines mi orneliový likér," pronesla k Arnei. Snažila si nepřipouštět ten výraz zklamání a zrady, který spatřila v její tváři.

,,Jistě, hned to přinesu," pronesla rudovláska a odešla pryč. Uvnitř Karin se svářela provinilost, kvůli tomu, že Arnei nic neřekla, vztek na madam a Waltera, že ji do tohoto navezli spolu se smutkem, jak ublížila kamarádce. Michael čekání vyplňoval čím dál intenzivnějším pohledem a více chtivými doteky. Dlaň, která předtím spočívala na hřbetu její ruky putovala až k rameni. Karin se zprudka nadechla, křečovitě udržovala úsměv.

Brzy to skončí, pomyslela si.

Znatelně se jí ulevilo, když Arnei přinesla nápoje. S kývnutím jí poděkovala. Bodlo jí, když spatřila v jejím pohledu jiskru vzteku.

Nedělám to dobrovolně - doufala, že to Arnei pochopí.

Zadívala se na Michaela, který ji na chvíli nechal být, aby si rozepl košili.

,,Promiňte, nemáte kapesník?" zeptala se v předstíraném prožívání horka. Michael se na ni se zaujetím podíval, než přikývl.

,,Ale zajisté," pronesl chraplavě, než vytáhl čistě bílý kapesník a podal jí ho. Karin děkovně přikývla a začala si jím otírat tvář. V jednu chvíli látku upustila.

,,To jsem nechtěla," naznačila sehnutí. Spoléhala na to, že je ten muž skutečně tak vychovaný, jak se jí předvedl. Předtucha ji nezklamala. Muž ji zadržel nataženou paží.

,,Počkej, zvednu ho," sehnul se pod stůl

,,Děkuji, jste opravdu laskavý," usmála se Karin. Hbitě sáhla po skryté lahvičce a vylila část jejího obsahu do vína.

Když se muž narovnal, znova jí nabídl kapesník.

,,Děkuji, už to je v pořádku," usmála se.

Muž přikývl.

,,Dobrá - už se těším, až tě poznám z blízka," usmál se - ale už to nebyl ten přívětivý úsměv. Zahlédla v něm lehkou hrozbu.

Takže to celou dobu předstíral, pomyslela si překvapeně. Na venek se jen usmála a sáhla po své sklenici.

,,Co kdybychom se nejdříve napili?" navrhla lehce. ,,Poté budu celá Vaše," dodala, když u něj zaznamenala váhavost.

Michael přikývl a pozvedl svůj nápoj. ,,Na zdraví a tvůj půvab," přiťukl si s ní a pořádně se napil.

Karin upřeně sledovala, jak Michael pokládá poloprázdnou sklenici na stůl. S divokým leskem v očích ji prudce chytil za loket.

Přinutila ke klidnému dechu, i když jí srdce zběsile bušilo. Každou chvíli by měl jed začít působit.

Muž se nakláněl k její tváři, když se zaujatý výraz změnil ve vyděšený. S trhnutím pustil její paži a zděšeně si sáhl na krk.

Nikdy nedráždi zmiji.

,,Co to-" zachrčel a rozkašlal se.

Karin pomalu vstala. Nechtěla sledovat, jak umírá.

Michael k ní upřel úpěnlivý pohled. Jako by ji přeci jen žádal, ať jde k němu.

Nevšímala si ho. Beze slova se rozešla ven z místnosti.

Oddechla si, když vešla do šatny. Má to za sebou. Nikdy Walterovi neodpustí, že ji to přinutil podstoupit.

S úlevným syčením si sundávala boty na vysokém podpatku, když se za ní ozvaly kroky.

Prudce se otočila v hrůze, že to je Michael. Nějak se mu podařilo vstát a jde za ní.

Člověk, kterého spatřila ji vyděsil mnohem více než umírající obchodník.

,,Coline," pronesla téměř bez hlasu. Co tady dělá?

Oslovený se na ni díval jako v transu. Nedovedla to vysvětlit, ale tam, kde u tohoto člověka cítila konejšivé teplo, se teď rozléval neznámý chlad. Když se na ni podíval, chtěla utéct.

V jeho očích se odrážela spalující touha.

Ten nebezpečný cit, který ji děsil v temných nocích.