Ino je odvezla do špitálu, kde se na ní postarší paní na příjmu podívala skrze obroučky tlustých brýlí.

,,Už zase vy?" vydechla podmračeně.

Ino se nervózně zasmála.

,,Dneska si zřejmě hraju na saniťáka," odvětila ji.

,,Běžte si sednout do čekárny, za chvíli se vás někdo ujme," přikázala jim žena za pultem a pochybovačně si oba pomlácené chlapce měřila pohledem.

Jen Bůh ví, co si o celé situaci myslela, když uviděla ve dveřích znovu blondýnku s jinými dvěma pomlácenými chlapci.

Posadili se v čekárně a trpělivě vyčkávali na příchod sestry.

,,Jak jsou na tom kluci?" zeptal se Naruto blondýnky.

Ino se ušklíbla.

,,Kibu pustili na vlastní nebezpečí domů, měl otřes mozku, zlomený nos a natržený ret." vypočítala Ino.

Naruto střelil po Sasukem zlostným pohledem.

,,No a Shikamaru to odnesl se dvěma zlomenými žebry, jak si z něj tvůj kámoš udělal boxovací pytel. Jinak dopadl v celku dobře. Natržené obočí zašité být nemuselo, jen má jeden steh na horním rtu. Hruď mu zafačovali, nic jiného s tím stejně nezmohli a pustili ho domů s tím, že si teď asi dlouho s pořádnou prací neškrtne."

Sasuke raději odvrátil pohled jinam. Ani Suigetsu s Juugem nevypadali nijak dobře. Suigetsu nebyl schopný ani řídit, musela to převzít Karin. Kdo ví, jak na tom jsou. Neměl ale zájem teď zjišťovat, jak se jim daří. Tu hádku a následnou rvačku vyprovokovali oni.

º•º•º

Sestřička si dala pěkně načas. Otevřela dveře ordinace až asi po půl hodině čekání. Jako první šel Naruto, hned po něm ho následoval Sasuke.

º•º•º

Naruto si odnášel tři stehy na obočí, dva na rtu a spoustu upozornění, že jeho čtyři dolní naražená žebra, momentálně nesnesou žádnou těžkou práci.

Sasuke na tom skončil opět obdobně. Odnesl si dva stehy na druhém obočí, narovnali mu zlomený nos a ošetřili natržený ret, který se nemusel zašívat. Jeho žebra byla pouze pohmožděná a boule na hlavě nijak závažná.

Ino je pak oba dva zase odvezla pěkně zpátky na farmu.

,,Moc díky za odvoz, jsem něco dlužnej?" zeptal se slušně Naruto.

,,Není zač. Hlavně se dej do kupy. Oba se dejte do kupy." řekla s pohledem upřeným na

Sasukeho záda mizející v domě.

,,Vyřiď klukům mou omluvu," zasmál se nervózně blonďák.

Nečekal, že by se to mohlo až tak moc pokazit.

,,Nebudou chtít omluvu od tebe Naruto, ale od něj,"

Naruto si povzdechl.

,,To nebude asi jen tak jednoduché, protože já se jeho omluvy asi taky nedočkám," vydechl.

,,Vždyť jste byli přece kamarádi, ne? Pamatuju si ho, vzpomněla jsem si na něj potom, co jste odešli. Matně si pamatuju, že jsi o něm jako malý mluvil a párkrát jsem ho u vás zahlédla."

,,To sice jo, ale teď žijeme každej úplně jinak," posmutněl lehce Naruto.

,,Proč jste se vlastně přestali bavit?" nechápala Ino.

,,Nevím, nijak jsem se potom nepídil pořádně. Jediný, co vím je, že když jsem se našich ptal, kdy zase přijede Sasuke na víkend, řekli mi, že se odstěhovali někam hodně daleko a nevědí, kdy se poštěstí zase to, že se uvidíme." pokrčil Naruto rameny.

,,No nic, nebudu tě zdržovat. Jdi se pořádně vyležet, ať se dostaneš do formy." usmála se na něj povzbudivě Ino.

,,Jo, to je dobrej nápad. Měj se a pozdravuj kluky, až je uvidíš." zasmál se Naruto a zavřel za sebou dveře od auta.

Počkal než mu Inino auto zmizí z očí a pak se pomalu vydal dovnitř domu.

º•º•º

,,Bože, vypadám jako panda," zavrčel Naruto, když se prohlížel v zrcadle.

Obě oči měl lehce nateklé a pěkně zářivě fialové. Vypadal spíše, jako když si vyhrál s matčiným make-upem a trochu to přepísknul. Až na to, že jeho máma žádný šminky nevedla, nebo aspoň minimálně. Měla zásadu, že v jednoduchosti je krása.

,,Kdy se mají vrátit vaši?" zajímal se Sasuke, který se opíral o stěnu ramenem a prohlížel si blonďáka, který se stále zkoumal v zrcadle.

,,V pondělí dopoledne," zaúpěl Naruto v odpověď.

Úpěnlivě v duchu prosil všechny svaté, aby se na jejich cestě něco pokazilo a oni se aspoň o jeden den zdrželi. Nezlobil by se ani za dva dny... Nebo za týden... Moc dobře věděl, jaký má jeho máma názor na rvačky. Přece byla jenom o dost ráznější, než táta, takže to kolikrát vypadalo, že hlavou rodiny je právě ona, než on.

,,Hm, do té doby se to moc nezlepší, když je teď sobota večer," zkonstatoval černovlasý mladík.
Naruto si jenom povzdechl. Odpíchnul pohled od zrcadla, stejně tím zkoumáním na sobě nic nezmění, a chytil si spodní lem trochu potrhaného trika. Začal s ním zápolit, jak se snažil přetáhnout si ho přes hlavu. Bohužel, naražená žebra s ním nechtěla spolupracovat.

,,Počkej!" zatrhnul Sasuke jeho snažení, ,,Zkus zvednout jenom ruce," přikázal mu zvláštně jemným a starostlivým hlasem.

Naruto ho poslechl. Zvednul ruce, jak nejvíc to šlo.

Sasuke k němu přistoupil a chytil ho za triko. Pomalým, šíleně pomalým tempem jej sunul nahoru ke krku. Pohledem byl přitom zabodnutý do blonďákovy hrudi. Zamračil se, když na tak pěkném těle spatřil několik modřin, které stoprocentně způsobily Suigetsuovi brutální kopance. Opatrně mu přetáhnul tričko přes hlavu a pustil ho na zem.

,,Dík," zamručel Naruto lehce nervózně.

,,Hn,"

Sasuke od něj poodstoupil a s mírným pobavením sledoval, jak si rozepnul knoflík a zip u tříčtvrťáku, nechal je spadnout k nohám a pak s utrpením sledoval svoje trenky, které určitě tak ladně z jeho boků nesklouznou.

Blonďák útrpně zaskučel. Pak beze slova zmizel z koupelny zpět do pokoje.

Sasuke se zvědavě vydal za ním. Netušil, co má teď jako v plánu dělat.

,,Co děláš?" nechápal ho, když ho sledoval, jak se přehrabuje v šuplíku pracovního stolu.

,,Hledám nůžky,"

,,Nůžky? Na co nůžky?"

,,Musím je rozstřihnout, nedostanu je ze sebe,"

Měl na mysli svoje trenky.

,,Tak si lehni na postel a stáhni si je... Nebo ti je mám stáhnout já?"

Naruto zamrzl v pohybu. Dostal tik do zašitého obočí. Podíval se na něj, jestli si náhodou nedělá legraci. Evidentně nedělal. Stál mezi dveřmi, opřený ramenem o futra a sledoval ho upřeným pohledem.

,,P-podáš... Mi ručník?" zakoktal se lehce zrudlý blonďák.

,,Ručník? Na co zase ručník?" ušklíbnul se Sasuke.

,,Tak snad mě nebudeš očumovat, když se tu budu svlíkat, ne?" vypísknul blonďák hlasem, který byl o několik oktáv výš, než jeho normální.

,,Děláš, jako kdybych neměl to stejný co ty mezi nohama," protočil Sasuke očima.

,,Myslím to vážně, ttebayo!"

,,Bačkoro," ušklíbnul se černovlásek a za pár sekund se vrátil s ručníkem, který po něm hodil.

Blonďák ho chytnul, ale stále se neměl k akci.

,,To se mám ještě otočit, nebo co?" rozhodil posměšně rukama.

Naruto na něj hodil dost výmluvný kukuč.

,,Bože, ty seš fakt ubožák," uchechtl se chlapec a opravdu se otočil, i když byl převelice zvědavý, co Naruto ukrývá mezi svýma nohama.

º•º•º

,,Koupelna je volná," ozvalo se po několika minutách v pokoji.

Sasuke vzhlédnul od okna, ze kterého se díval a zadíval se na příchozího blonďáka. Netušil, co má znamenat ten pocit, který mu obalil neprostupně srdce, když spatřil jeho lehce zdevastovanou hruď. S tichým bolestným stenem se postavil a přistoupil k Narutově posteli, na kterou si bez vyzvání sednul.

Blonďák si ho prohlížel zkoumavým pohledem se zvednutým obočím. Netušil, co má teď od něj očekávat.

,,Chtěl bych se ti omluvit," zamručel Sasuke s lehce sklopenou hlavou.

Nepamatoval si, kdy se naposledy někomu omlouval za svoje nevhodné chování nebo způsobenou újmu. Neměl za potřebí se někomu omlouvat. Ale teď cítil, že to udělat musí. Naruto takhle vypadá právě kvůli těm volům, kteří za ním přijeli.

Naruto překvapením pootevřel pusu. Čekal všechno, jen ne tohle.

,,Cože?"

,,Omlouvám se za dnešek a... I za včerejšek. Netušil jsem, že se to dneska tak semele. Byla... Byla to naše chyba," přiznal tiše a dost neochotně.

,,Mě by ses neměl omlouvat," zavrtěl Naruto hlavou.

Sasuke tu svou zvedl.

,,Chceš po mě, abych se omluvil i těm buranům?" prskl Sasuke a neochota z jeho hlasu nyní přímo sršela.

,,Takhle moje kamarády oslovovat nebudeš," zamračil se Naruto.

,,A oni snad mě a mým kamarádům nadávat můžou?"

Proč se jich vlastně teďka zastává? Začal si Suigetsu a k němu se hned bez ostychu přidal i Juugo. Na to se ozval okamžitě Kiba a za ním Shikamaru. Holky se je jenom snažily zkrotit. Dost nepovedeně.

,,Brání se, když je někdo napadne. Kluk z města si nedokáže představit, jak někoho z vesnice může nasrat, když ho nazvete buranem nebo vidlákem nebo pasáčkem prasat nebo já nevím, čím ještě. Děláte, jako kdybyste byli něco víc. Ale nejste. Nevíte, co to je vstávat brzo ráno, abyste nakrmili zvířata, nevíte, jaká je dřina, když musíte naštípat dřevo na zimu a skládat ho, abyste v zimě neumrzli. Když vám přestane téct teplá voda, když se vám rozbije okno, když vám na zahradu spadne strom, když se vám poničí střecha, zvednete telefon a zavoláte potřebného člověka, kterej vám to přijede opravit. Tady si všechno děláme sami. Vzájemně si pomáháme, když je potřeba."

Naruto se na něj lehce mračil, když to říkal.

,,Záleží ti hodně na tom, abych se jim omluvil?" zeptal se potom Sasuke.

,,Nejde o to, na čem záleží mě," zavrtěl Naruto hlavou.

Sasuke nakonec uhnul pohledem. Pár vteřin vydržel sedět, než se zvedl a zmizel za koupelnovými dveřmi.

º•º•º

Když se vrátil, leželo na jeho posteli něco, co nebylo jeho.

,,Co to je?" pozdvihl nechápavě obočí.

,,Měl by sis to prolistovat Sasuke. Možná si vzpomeneš na to, že i ty si byl chvilkama vesnickým buranem... Dobrou." zamručel Naruto, zhasnul svou lampičku a ztěžka se zachumlal do peřin.

Bylo to vlastně poprvé, co Sasukemu popřál dobrou noc.

Černovlásek chvíli nechápavě koukal, na tu zabalenou kuklu, než se posadil na posteli. On se zásadně převlékal už v koupelně, takže měl na sobě volné vytahané triko a delší kraťasy. Vzal do rukou album, které mu tam Naruto nechal. Načechral si lépe polštář, posadil se na postel a opřel se zády o zeď. Natáhnul se pro mobil, zapojil do něj sluchátka a navolil si oblíbenou hudbu, která se mu za chvíli rozléhala ušima. Rozevřel album.