Když Sellsaina tak hezky prosila :D Tak Vám sem hodím ještě předposlední. Ale poslední si nechám až na zítřejší ráno a během dne se budu schovávat někde v koutku jeskyně, kdybyste měli náhodou chuť mne ukamenovat :'D

- O devět měsíců později –

Byl konec května a Sasuke, jak jinak, než úspěšně, absolvoval střední školu a ještě ,,morké" maturitní vysvědčení si nesl domů, kde se už chystala oslava zakončení jeho studia. Neměl na nějaké oslavy náladu. Poslední dobou neměl náladu na nic. Při nástupu do čtvrtého ročníku se přestal bavit se Suigetsuem, Juugem i Karin a raději se plně věnoval studiu. Jeho chování se zklidnilo. Chodil sice na různé párty, ale už to nikdy nepřehnal tak, jako dřív. Opět mu nedělalo problém kohokoliv sbalit, ale kdykoliv se mělo schýlit k tomu, užít si nějaké to sexuální potěšení, Sasuke najednou místo toho dotyčného uviděl to střapaté vesnice trdlo. A... Prostě nemohl. Nemohl to dokončit, i když se přemáhal sebevíc. Takže nakonec svůj objekt zájmu přesunul na blonďaté a modrooké dívky a chlapce, u kterých nemusela tak moc pumpovat jeho představivost. Stal se dost vybíravým. A nejednou, mu splynulo Narutovo jméno ze rtů při vášnivých hrátkách, za což byl několikrát vztekle vyhozen. Na farmu se jet, ale neodvážil. Neměl na Naruta žádný kontakt, ani na Kushinu s Minatem a možná to bylo jedině dobře. Co by tam vlastně dělal?

º•º•º

Útrpně přežíval rodinnou oslavu, když se k němu přitočil Itachi.

,,Zajedeme do baru?" nabídnul mu.

,,A vyhnout se týhle šaškárně? Tos to nemohl nabídnout dřív?" ucedil Sasuke s úšklebkem.

Itachi mu úšklebek oplatil a vstal z gauče.

,,Takže rodinu, rozpustil bych tuhle oslavu. Vytáhnu brášku do víru velkoměsta." začal Itachi.

,,Žádný hovadiny," usmála se Mikoto.

,,A v normální čas doma," přidal se Fugaku.

,,Ježíší, však mám už prázdniny," protočil očima Sasuke.

,,Eh, to mi nedošlo, ale to je fuk. V normální čas budete doma a prosím ne úplně ožralý na mol."

º•º•º

Itachi a Sasuke si vzali taxíka a svezli se s ním do města. 

Taxikář je vyklopil před jedním barem a zase zmizel do rušných ulic. 

Oba vklouzli do příjemného podniku a usadili se u baru. Objednali si každý po panáku a jednom pivu.

,,Pořád na něj myslíš, co?" začal Itachi.

,,Co? Na koho?" nechápal Sasuke.

,,Na Naruta," 

,,Ne. Proč? Měl bych?"

,,Sasuke, přestaň. Vím, že ho máš pořád plnou hlavu. Přijel si domů nasranej."

,,Musíš tahat devět měsíců starou minulost? To proto si mě vytáhnul sem?"

,,Jindy nebyla moc možnost si o tom s tebou popovídat," pokrčil rameny Itachi.

,,Nechci se o tom bavit," zavrhnul Sasuke.

,,Nechceš se o tom bavit, protože víš, že mám pravdu?"

,,Nechci se o tom bavit, protože se o tom bavit prostě nechci. Je to minulost a tečka."

,,Minulost, která tě pořád pronásleduje,"

,,Nemůžeme se prosím tě bavit o něčem jiném?"

,,Proč si prostě nepřiznáš, že ho miluješ?"

,,Nemiluju," zamračil se na svého staršího bratra.

,,Když myslíš,"

,,Stejně by to nemělo budoucnost," pronesl tiše Sasuke a zamračil se.

,,Proč myslíš?"

,,Je to kluk z venkova. Žije na farmě desítky kilometrů od města. Jak bysme se jako vídali? O víkendech? Víš, že vztahy na dálku nefungují."

,,Studuje tady," 

,,Cože?" vydechl Sasuke překvapeně.

,,Co máš v plánu na prázdniny?"

,,Neodbíhej od tématu, Itachi! On tu studuje? Kde studuje? A jak to víš?"

Itachi se potěšeně zašklebil.

,,Myslel jsem, že se o tom bavit nechceš," 

,,I-ta-chi," procedil vztekle mezi zuby Sasuke.

Černovlasý mladík se zasmál.

,,Jednou jsem ho potkal náhodou ve městě. Šli jsme si sednout na kafe. Asi se mu moc nechtělo, ale nakonec šel. Dobře jsme si popovídali a on mi řekl, že tu studuje. Nastoupil v půlce školního roku do gymnázia do prváku." vysvětlil Itachi.

Byli plně zabráni do rozhovoru, když se vedle Sasukeho ozval až příliš známý hlas, který se nedal s žádným jiným na světě zaměnit.

,,Dvě vodky, dva rumy a čtyři piva, poprosím!"

Sasuke se otočil.

,,Naruto?" vydechl.

Blonďák se zarazil.

,,Ahoj Sasuke," pousmál se na něj jemně.

Pro Sasukeho najednou svět přestal existovat. Zapomněl na bar, na Itachiho, na všechno. Najednou ho viděl. Po tři čtvrtě roce ho znovu spatřil. Vůbec se nezměnil. Vypadal pořád stejně.

,,Donesu vám to ke stolu, kde sedíte?" zeptal se barman a vytrhl tak Sasukeho ze snění.

,,Na šestce, díky moc," usmál se na něj zářivě blonďák.

,,Skočím si na vzduch," poplácal Sasukeho Itachi po zádech, pozdravil Naruta a vytratil se.

,,N-n-nechceš si sednout?" kývl Sasuke na uvolněné místo po Itachim.

,,Jsem tu s pár lidmi," kývnul Naruto ke stolu, kde se tři kluci už živě o něčem bavili.

,,Prosím," 

Sasuke ani nevěděl, proč to říká. Ale jistě věděl jednu věc, nenechá ho tak rychle zmizet.

Naruto byl zaražen tím naléhavým hlasem, kterým na něj Sasuke vyřkl svou prosbu. Nakonec pokrčil rameny a posadil se vedle něj.

,,Na chvilku se zdržet můžu," řekl nakonec.

Sasuke jim objednal dvě piva.

,,Chodíš sem často?"

,,Jo docela jo, mám to sem kousek," přiznal neochotně.

,,Prý jsi tu na škole, Itachi se zmínil,"

,,Uhm, jo, nastoupil jsem zpět do prváku,"

,,A co to zapříčinilo?"

Sasuke bláhově doufal, že mu řekne, že to bylo kvůli němu. 

,,Naši mě dokopali. Vlastně mě skoro až vyrazili." zasmál se blonďák, ,,Jasně a stručně mi řekli, že bych měl začít konečně žít a ne být uvrtaný pořád u nich na farmě. Tak jsem tady nakonec na intru a domů jezdím pomáhat jenom na víkend." pokrčil rameny Naruto.

Sasuke sledoval jeho rty, jak se pohybují a měl šílenou touhu se na ně vrhnout. Skoro ani nevnímal slova, která z ní vycházela, jen se nechal unášet jeho hlasem.

,,A co ty a maturita?"

,,Já jsem úspěšně dokončil, dneska jsem si donesl domů akorát vysvědčení," uchechtl se Sasuke.

,,Tak to gratuluju. A co máš v plánu dál?"

,,Dostal jsem se na vejšku, takže koncem září nastupuju tam," 

,,Tak to se ti asi daří, ne?"

Sasuke pokrčil rameny.

,,Jak v čem,"

Naruto se na něj podíval s otazníky v očích a Sasuke se rozhodl, že by měl jít s pravdou ven.

,,Nemůžu na tebe přestat myslet,"

Blonďákovi se v očích mihl stín bolesti a zklamání. Pevněji sevřel půllitr s pivem.

,,Ublížil jsem ti, viď?" zeptal se Sasuke zničeně.

Naruto jenom přikývnul.

,,Mrzí mě to,"

,,To mě taky, ale... Už je to za mnou," řekl pevným hlasem.

Sasuke posmutněl.

,,Našel sis někoho jinýho?"

,,Jo... Našel..." kývnul blonďák.

Sasukeho srdce vynechalo několik úderů a pak začalo bolestně tlouct.

,,Po pěti měsících, co to se mnou bylo doma skoro k nevydržení, jsem se přihlásil na střední a v únoru nastoupil. Ve škole jsem se začal bavit s jedním spolužákem a padli jsme si dost do noty. Sice je o čtyři roky mladší, než já, ale tak co... Jsme spolu dva měsíce."

Sasukemu Narutova slova doslova trhala vnitřnosti.

,,A... Jste spolu šťastní?"

,,Jo, dá se říct, že jo. Sice má občas ty svoje pubertální nálady, ale není to nic, s čím bych si neporadil." uchechtnul se.

,,Hn,"

,,Našim se líbí, zvykli si na něj. Jezdí ke mně skoro každej víkend mi pomáhat."

Naruto si byl moc dobře vědom, že to Sasukemu zřejmě ubližuje. A on měl v plánu mu těmi slovy ubližovat. Stejně jako on ublížil před několika měsíci jemu. 

,,A ten sex... No... Nebudu o tom radši mluvit, konečně jsem taky já, ten nahoře," ušklíbnul se.

Sasuke zatnul pěsti a sevřel pevně rty. Tohle fakt slyšet nemusel.

,,On není já... Dost pochybuju, že tě dokáže rozpálit tak, jako já..." snažil se najít ztracené sebevědomí.

Naruto se smutně pousmál.

,,To máš pravdu, on není ty... Ty jsi jenom jeden. A jsem taky jedině rád, že jsem ti tenkrát neřekl, že tě miluju, protože bych těžko mohl žít s vědomím, že bys odjel, aniž bys to opětoval." dopil sklenici a zvedl se, ,,No nic. Půjdu. Užij si večer."

,On mě miloval?'

Sasuke pootočil hlavou a sledoval, jak se Naruto přidal ke trojici chlapců a začal se s nimi okamžitě živě o něčem bavit.

,Je tam ten jeho?'

Sasuke trpělivě čekal, než dorazí jeho starší bratr.

º•º•º

,,Tak co? Pokecali jste si?" zajímal se Itachi jen, co se posadil na své místo.

,,Jo, docela jo," pohrával si se skleničkou třetího panáka, který do sebe stačil vyklopit, než se Itachi vrátil.

,,A co jsi zjistil zajímavýho?"

,,Někoho má," 

,,To je všechno?"

,,To je asi to nejpodstatnější,"

Itachi se uchechtnul.

,,Však si říkal, že ho nemiluješ ne? Nemělo by ti vadit, že je šťastný,"

Sasuke po něm švihnul naštvaným pohledem.

,,Přijde ti na tom něco zábavnýho?" začal se vztekat, když viděl Itachiho pobavený výraz.

,,Ani ne, jen čekám, až si to konečně přiznáš,"

,,Říkám, že někoho má,"

,,A odkdy to zrovna tobě překáží? Pamatuju si doby, kdy jsi chodil i do zadanejch a bylo ti to jedno."

Sasuke si vydechnul. Zadaní jo, vdané nebo ženatí ne. Jednoduché.

,,Řekl mi, že je dobře, že mi tenkrát neřekl, že mě miluje, že by nemohl žít s tím, že bych se sbalil a odjel a neopětoval mu to,"

,,A proč si vlastně odjel?"

Bože, tohle sezení mu byl čert dlužnej!

,,Protože bych mu řekl, že ho miluju," Sasuke sklopil pohled a konečně si to přiznal.

,,A netvrdil si mi doteď opak?" uchechtl se opět Itachi a spokojeně zjišťoval, že ho konečně dostal tam, kam chtěl.

,,Do prdele, Itachi! Miluju ho od svejch zkurvenejch narozenin! Spokojenej?!" prásknul Sasuke dlaní do baru.

,,Naprosto," mrknul na něj.

Sasuke měl sto chutí skočit mu po krku.

º•º•º

Když Naruto ležel ten večer na intru v pokoji se založenýma rukama s pohledem upřeným do stropu, přemýšlel nad dnešním rozhovorem se Sasukem. Nečekal, že ho potká zrovna tam a měl ze začátku co dělat, aby mu jednu rovnou nevrazil.

,Možná jsem mu neměl lhát o tom, že někoho mám, ale ten pohled a výraz za to stál,' pomyslel si.

Ano, nikoho neměl, nikoho nechtěl, nikoho nehledal. Definitivně s nějakou imbecilní láskou skončil. Stejně jenom zraňuje. Na začátku je to krásný, úžasný a perfektní a na konci zbyde jenom utrpení, smutek a bolest. A hlavně ty zasraný vzpomínky! Nebyl den, kdy by na něj nepomyslel. A to bolelo nejvíc.