Trošku nezáživná kapitola, nu :( ale další bude lepší :D ^-^

Druhý den odpoledne Sasukeho a Naruta poctila nečekaná a zároveň nikým nechtěná návštěva.
Suigetsuovo auto zběsile zastavilo na příjezdové cestě a z něj vyskákal jeho majiel, rudovlasá dívka a ten vysoký zrzek.

,,Tak ti tady vážně chyběli," zamručel nespokojeně černovlasý chlapec.

,,S tím nemůžu nic, než souhlasit," zamumlal v odpověď blonďák.

,,Sakra to mi neumíš vzít telefon, Sasuke?!" vztekal se bělovlasý mladík, aniž by pozdravil.

Sasuke seděl na lavičce, vedle něj Naruto. Dávali si kratší pauzu před tím, než se zase pustí do práce, kterou si dali za úkol dneska splnit. Chtěli uklidit stodolu. Nebo se o to aspoň snažili.

,,Neměl jsem na tebe náladu... Co tady chcete?" zavrčel Sasuke poměrně naštvaně.

Ucítil, jak se blonďák vedle něj napjal, když vycítil blížící se konflikt. On ale žádnou hádku popřípadě rvačku vyvolávat rozhodně nechtěl. Měl toho už plný zuby a tělo ho stále bolelo.

,,Asi jsme o tebe měli strach, ty vole, ne? Neodpovídal si ani Karin na zprávy ani Juugovi!" vztekal se dál bělovlasý mladík.

,,To nám jako ani nepřineseš nic k pití?" vyjela panovačně Karin na Naruta, když k nim přistoupila trojice blíž.

Ten se na ní zamračil.

,,Za prvé, nejsem tvůj sluha a za druhé, nikdo vás sem nezval," odvětil pevně.

,,Nejseš nějakej drzej?!" prskla a zavrtěla nevěřícně hlavou.

,,Asi bys potřeboval trochu přibarvit fasádu ne? Trocha fialové by se k tý vyblitě žlutý docela hodila." zasmál se Juugo.

,,Můžeš bejt rád, že jsem tebe a ty tvý kamarádíčky nezažaloval za ublížení na zdraví!" nenechal se odbýt Suigetsu a založil si ruce na prsou.

,,Prosím?!" vydechl překvapeně Naruto.

Sasuke se vztekle postavil. Už toho měl tak akorát dost.

,,Výborně, zjistili jste, že jsem v pohodě, tak se zase seberte a vypadněte," zavrčel.

Suigetsu překvapením pootevřel pusu, ale pak se zašklebil, když si uvědomil nastolenou situaci. Asi je vyrušili.

,,Jáj, zkazili jsme vám randíčko? Šmarjá, vole, neblbni. Snad nechceš přetáhnout tohohle vesnickýho chudáčka, to bys dost klesnul." zasmál se posměšně.

,,Já ti dám takovýho vesnickýho chudáčka, až budeš flusat krev, ty zmrde!" praštil Naruto dlaněmi do stolu, prudce se postavil a bolestně syknul.

Sice neměl zájem se hádat, nebo rvát, ale nadávat si tu nenechá a když bude muset, klidně se opět popere. Přece jenom byl horká hlava. Ale v duchu tušil, že tentokrát by neměl asi šanci. Obličej sice polevil od bolesti, ale jeho žebra stále nespolupracovala a při každém prudším nádechu nebo pohybu se pěkně bolestně ozvala.

Suigetsu se zasmál.

,,Už se třesu chudáčku,"

,,Říkám sbalte se a vypadněte," přikázal s podmračeným výrazem Sasuke.

,,Neříkej, že se z tebe stává vesnická mrdka, Sasuke," ozval se zase Juugo.

Karin na to jenom nevěřícně hleděla skrze rudé obroučky brýlí. Její malý mozeček nedokázal vstřebat to, že Sasuke se staví proti nic a vlastně toho burana chrání.

,,Stačilo ti pět dnů na to, aby si zapomněl na město? Na nás? Na svý kámoše? To ti tahle špína, tak pomotala hlavu?"

Naruto se už nadechoval k další salvě nadávek, ale Sasuke ho předstihl.

,,Takhle s ním mluvit nebudeš! Říkám to naposled, seberte se a vypadněte, než tě zmaluju já! A ohledně tý tvý žaloby, můžeš bejt rád, že ten kluk nežaloval tebe, protože dva na jednoho je fakt hrdinství."

Suigetsu si jenom odfrknul.

,,Tse, člověk přijede zjistit, jak se má jeho kámoš a dočká se jenom nadávek a vyhazovu," zamumlal si pro sebe, ale nakonec se na patě otočil a jak se objevili, tak i zmizeli.

,,Páni," vydechl Naruto překvapeně, ,,ty ses mě zastal," nevěřil tomu.

,,Nedělej z toho drama, proboha," protočil očima Sasuke, ale pousmál se na něj.

º•º•º

V půlce pracovního týdne, tedy ve středu se konečně ozvala Narutova matka.

,,Tak jsme se s autem dostali konečně na řadu, ale nevíme, jak dlouho to potrvá, ale říkal, že by to měl mít do pátku hotové. Takže s námi počítejte asi až v pondělí. Zůstaneme tu přes další trh. Třeba něco ještě pořídíme... Jak to tam jde? Je všechno v pořádku? Máš ještě peníze? Co Sasuke? Zvládáte to?" starala se.

,,V klidu mami, všechno je tu O. K. Všechno pořád stojí, zvířata neutekli a pořád žijí, tvoje zelenina je taky v pořádku. Záplata na stodole drží. Peníze pořád mám. Už podle hlasu víš, že žiju a Sasuke taky, ještě jsem ho nezabil a nezakopal." zasmál se a očkem pohodil po posluchači.

Ten jenom protočil opět očima a zavrtěl hlavou nad jeho úžasným vtipem.

,,Nebo ho chceš snad k telefonu, aby ses ujistila, že je živ a zdráv?" smál se.

,,Ne, to je dobrý, věřím ti," ozvala se se smíchem.

,,To jsem rád, docela bys mě jinak urazila," odfrknul si naoko.

,,Tak v pondělí Naruto, táta tě pozdravuje,"

,,Taky pozdravuj, mějte se," típnul hovor, ,,Dorazí podle všeho až v pondělí. Nevědí, kdy jim auto opraví, tak se rozhodli, že tam zůstanou ještě přes víkend na další trh."

,,To už bysme mohli vypadat líp," ušklíbnul se Sasuke.

,,Asi jo,"

,,Tvoje máma je ale dost všímává. Co ji jako řekneme?"

,,Pravdu,"

,,Pravdu? Zbláznil ses?" vydechl Sasuke.

Jeho životní motto bylo zapírat, zapírat, zapírat.

,,Ne, ona to pochopí,"

Černovlásek na něj dál překvapeně zíral.

,,Takže jí chceš říct něco ve stylu, no v pátek jsem se porval se Sasukem a v sobotu tady byla skupinová rvačka, protože jsme všichni kokoti?" rozhodil nechápavě rukama.

,,Asi tak nějak," zazubil se Naruto.

,,Ty seš fakt, magor," utrousil nespokojeně starší mladík.

,,Proč?"

,,Mě by za tohle naši zabili,"

,,Tady se konflikty řeší pěstmi. Naši jsou na to zvyklý. A navíc... Zrovna oni dva se taky moc nezdají." mrknul na něj.

A to už byl Sasuke úplně mimo.

,,Cože?"

,,No jo... Táta sice moc konfliktní není, je něco jako Shikamaru, dívá se z povzdálí, ale když je potřeba, samozřejmě pomůže. Za to máma je dost drsná, hlavně, když se napije." zasmál se blonďák.

,,Prosím?! Tvoje máma se rve? Bože... Do jaký rodiny jsem se to krucinál dostal?!" spílal k nebi.

Naruto se s hekáním rozesmál.

,Zasraný žebra!'

,,Pamatuju si... Bylo mi patnáct, tuším... Byla zabíjačka u Shikamara. Všude plno lidí samozřejmě, jídlo přetejkalo a alkohol tekl proudem. Máma už toho měla v sobě docela dost, zřejmě chytla slinu. Štěkala se tam přes stůl s nějakou ženskou, co jí dávala velmi chytré rady do života, přitom byla minimálně stejně stará jako ona, ne-li mladší. A máma nesnáší, když jí někdo poučuje, pokud to ona sama nechce... No a skočily po sobě... Nevím, jak vypadá dámská rvačka u vás ve městě, ale tady to je něco fakt jinýho. Tady to ženský neřešej jenom fackama a taháním za vlasy, ale i pěstma. Pamatuju si, jak k ní táta přiskočil a snažil se jí od tý ženský odtáhnout, jenže máma vztekle vyrazila loktem dozadu a trefila se tátovi přímo do zubů. Nekecám a přísahám na svou smrt, že mu vyrazila zub." smál se Naruto při, pro něj, zábavné vzpomínce.

,,A jak to dopadlo?" zajímal se Sasuke stále nevěřícně.

,,Nakonec mámu museli odtáhnout dva chlapi. Každej ji čapnul za jednu ruku... Ta ženská se už na žádný další akci neukázala. Ne, že by ji máma zabila, to ne, ale cítila se tak strašně potupně, že už další akce vzdala a vychází na ně jenom, když ví, že tam máma nepřijde." smál se Naruto, až si musel otřít slzející oči.

,,A nějaká historka ohledně tvýho táty?"

Sasuke zjistil, že ho strašně rád poslouchá, když vypravuje. Měl tak příjemný hlas, že tipoval, že by dokázal večer usnout, kdyby mu tenhle kluk něco vyprávěl.

,,Hmm," zadumal se Naruto, ,,bylo mi devět. Hrál jsem ve vesnici s klukama kopanou na ulici. Vykopnul jsem míč a vysklil omylem nějakýmu týpkovi okno. Vylítnul na mě celej rudej a nasranej. Byl to nějakej bohatej měšťák, co se přistěhoval na vesnici a postavil si tam nóbl přepychovej barák. Když jsem se otočil, po klucích nebylo ani vidu ani slechu, bačkory... No a on se přihnal ke mně a dal mi pár facek, něco na mě křičel, chytnul mě za vlasy a přitáhnul mě k oknu, tam se mnou smýknul a já spadnul. Utekl jsem s brekem domů. Tváře mi úplně hořely, hlava mě pálila a měl jsem odřený koleno, jak jsem spadnul. No, a když to viděl táta, jediný co z něj vypadlo, bylo, kdo to byl. Kdo mi to udělal. Máma ke mně hnedka přiběhla a začala mě konejšit, že to bude dobrý. Já mu mezi vzlyky akorát řekl, že to byl ten novej soused... Tady jsme totiž všichni sousedi... A táta zmizel... Nevím, co mu pořádně udělal, ale asi nic hezkýho to nebylo, protože když jsem si hrál s klukama o týden později zase na ulici, uviděl jsem toho chlápka, jak stojí za oknem a vztekle na mě zahlíží. Měl podobně zbarvenej obličej, jako já teď a všimnul jsem si, že má na ruce sádru. Víc jsem neviděl a víc sem radši nezjišťoval." pokrčil nakonec Naruto rameny.

,,Jste docela agresivní rodina," uchechtl se Sasuke.

,,Nejsme agresivní. Ale rveme se za sebe a za ty, na kterých nám záleží." odvětil Naruto.

Sasuke se zadumaně zahleděl na louku před sebou.

,,Za mě se většinou postavil brácha, než rodiče. Ale pak se na mě postupem času vykašlal a řekl mi, ať si svoje problémy vyřeším sám, když jsem si je udělal."

,,A proč ti to řekl?"

,,Protože jsem se choval jako čurák," uznal Sasuke s pokýváním hlavy.