Jdu dobrovolně s kůží na trh. Je tu poslední dílek ^-^
Vážně jste mi všichni udělali ohromnou, neskutečnou radost svými ohlasy ❤ Nečekala jsem, že tahle povídka bude mít takový úspěch ❤
Hezké čtení :) Snad mne neukamenujete ^-^

- O měsíc později –

Naruto stál na autobusové zastávce a čekal na příjezd autobusu, který ho měl odvézt domů. No... Respektive do vesnice, kde bydleli jeho kamarádi a z ní musel jít ještě štreku s těma šílenejma zavazadlama. 

Dneska byl konec školy a taky konec pobytu na internátu, takže se děcka museli sbalit a odjet na dva měsíce zase hezky domů.

Blonďák se s povzdechem podíval na hodinky. Ten pitomej autobusák už měl deset minut spoždění!

,,Chceš odvézt?"

Naruto se překvapeně otočil za hlasem.

,,Sasuke? Co tu děláš?" nechápal.

,,Dalo mi to trochu zabrat, ale s Itachiho pomocí jsem tě našel,"

,,Tys mě hledal?"

,,Říkal jsem si, že by se ti odvoz hodil," pokrčil rameny.

,,V pohodě, pojedu busem, nechci ti krást čas,"

,,Kdybych nechtěl, neobjevím se tu," Sasuke nekompromisně popadnul jeho kufr a už se s ním táhnul k autu.

Naruto ho s povzdechem následoval.

,,Vážně tě nechci zdržovat," mručel, ale s úlevou ze sebe shodil krosnu a položil ji do kufru.

,,Mlč a nasedej," protočil Sasuke očima.

º•º•º

,,Vaši jsou na trhu?" zeptal se Sasuke, když se blížili k farmě po příjezdové cestě.

,,Jako každej pátek," odvětil Naruto s nezájmem.

,Co má za lubem?'

Auto zastavilo a Naruto z něj vylítnul, jako kdyby ho píchal vosa do zadku. Vytáhnul z kufru svoje zavazadla a zabouchnul ho.

,,Nepozveš mě dál?"

Blonďák si zkousnul spodní ret.

,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad," zavrtěl hlavou.

,,Proč?" nechápal Sasuke.

,Protože bych na tebe asi musel skočit,'

Naruto mu s povzdychem nakonec kývnul hlavou, aby ho následoval.

º•º•º

,,Ten tvůj přijede na prázdniny?" zajímal se Sasuke, když před něj Naruto v kuchyni postavil hrnek s kávou.

,,Nikoho nemám," zabručel.

,,Co?"

,,Nikoho nemám, lhal jsem ti," vydechl blonďák a otočil se na něj.

,,Proč?"

,,Chtěl jsem vidět tvoji reakci," pokrčil rameny.

,,Proč?"

,,Bože, je ti snad sedm, že na každou moji odpověď odpovíš slovem ,,proč"? Umíš odpovědět nebo říct taky něco jinýho?!" vyjel na něj.

,,Omlouvám se,"

To Naruta dostalo málem na kolena.

,,Cože?"

,,Omlouvám se,"

,,Za co jako?"

,,Že jsem tenkrát odjel,"

,,Musel jsi. Měl si nastoupit do školy." pokrčil blonďák rameny.

,,A že jsem ti neřekl, že tě miluju,"

Blonďákovy oči se podlily slzami.

,,Co?" hlesnul.

,,Jsem idiot, měl jsem ti to říct. Mohli jsme něco vymyslet. Ale... Nechtěl jsem si to přiznat, protože jsem nevěřil tomu, že bychom to zvládli, protože-"

,,Protože jsem kluk z vesnice," procedil skrze zatnuté zuby Naruto.

Sasuke uhnul pohledem.

,,Jo, jasně," ušklíbnul se Naruto, ,,kluk z vesnice není dost dobrej pro někoho, jako jsi ty,"

,,To není pravda!" zamračil se Sasuke.

,,Tak jakej byl důvod?!" vypěnil mladší z nich.

,,Vztahy na dálku nevydržej," namítnul Sasuke.

,,Ó já jsem nevěděl, že jsi měl už tolik vztahů a že se z tebe stal vztahovej expert!" 

,,Moc dobře víš, že jsem žádnej vztah neměl!"

,,Tak jak můžeš do prdele vědět, že by to nevyšlo?!"

,,Protože já nehodlám zahodit úspěšnou budoucnost jenom proto, abych kydal hnůj a staral se o smradlavý zvířata!" praštil pěstí do stolu.

Blonďák nakrčil čelo a zavřel oči.

Tak tohle byla docela rána pod pás. A Sasuke si to uvědomil, hned potom, co to dořekl.

,,Vypadni," zašeptal tiše blonďák.

,,Naruto-"

,,Vypadni!" zařval na něj vztekle a prstem ukázal ke dveřím.

Srdce mu bušilo, ve spáncích tepalo a oči se mu zalévaly nepotlačenými slzami.

,,Nemyslel jsem to tak," snažil se to Sasuke nějak zachránit.

,,Naposledy říkám vypadni, nechtěj, abych ti ublížil, Sasuke," zavrčel vztekle Naruto a raději odešel z kuchyně jako první on.

º•º•º

Když Sasuke otvíral dveře auta a zahleděl se na louku, všimnul si, jak po ní běží černý kůň a na něm sedí jezdec s blonďatými vlasy. S povzdechem nasednul. Jo, tohle posral. Jenže... Jak to napravit?

º•º•º

,,Ty jsi takovej kokot, že to není možný," povzdechl si večer Itachi, když mu Sasuke vylíčil scénu, která se odpoledne stala.

,,Díky za poznatek, ale to už vím taky," odfrknul si Sasuke ztěžka.

,,Proč si mu to vůbec říkal?"

,,Protože je to zčásti pravda? Vážně si nedokážu představit, že bych se zavrtal někde na vesnici a žil tam do konce svýho života."

,,Ale žil bys tam s osobou, která tě miluje a kterou miluješ ty,"

Sasuke si povzdechnul. Za tenhle den si povzdechnul už několikrát.

,,A zeptal ses ho třeba, jak by to mezi vámi bylo, kdybyste se dali dohromady?"

,,Ne,"

,,A uvědomil sis, že jelikož je na škole, mohl by bydlet klidně přes týden bydlet u nás, nebo byste si pronajali někde byt? Našim by to rozhodně nevadilo, mají ho rádi, jak sis musel všimnout."

,,Ne, nenapadlo,"

Tohle ho vážně nenapadlo. Neuvědomil si, že Naruto vlastně chodí znovu do školy. A musí trávit noci na internátu.

,,Řekl bych ti znovu, že jsi kokot, ale to už víš," pokrčil rameny Itachi.

,,Jak to napravím?"

,,Proč se na to ptáš mě?"

,,Protože ty evidentně víš všechno," ucedil mladší z bratrů.

,,Nevím, jestli tohle půjde vůbec napravit,"

º•º•º

Mladý Uchiha skoro celou noc nespal. Neustále se převaloval ve své posteli a hledal vhodnou polohu pro spánek. Kdykoliv ale zavřel oči, vybavila se mu vzpomínka na brečícího Naruta na konci minulých prázdnin a hned na to jeho dnešní výraz, když mu řekl ta hnusná slova. Přemýšlel, jak by se mu mohl omluvit. Pochyboval, že zrovna na něj zapůsobí nějaká kytice nebo bonboniéra nebo drahý dárek. Na tohle Naruto opravdu nebyl a o to, to bylo ještě horší.

Trhavě usnul až někdy nad ránem.

º•º•º

- O týden později –

Sasuke mířil, už pro něj, známou cestou na farmu. Rozhodl se s ním znovu promluvit. Nechtěl mít za zadkem Kushinu a Minata, tak si vybral sobotní ráno, kdy měl za jištěno to, že budou na trhu, a on tam tak bude moci být s Narutem sám. Nechtěl jim tam zatím dělat nějaké divadýlko.
Zaparkoval na kousek od domu a vylezl z auta. Rozhlédl se, ale nikde blonďatou kštici neviděl. Zkusil vchodové dveře. Byly odemčené. Otevřel je a vstrčil hlavu dovnitř.

,,Naruto?!" zahoukal.

Nic.

Napadlo ho, jít se podívat do jeho pokoje. Třeba ještě spí, i když to nebylo moc pravděpodobné. Ale včera byl určitě s Kibou a ostatními v hospodě, tak mohl ráno rychle obstarat zvířata a pak si jít ještě lehnout a dospat to.

V pokoji nebyl. 

,Tak musí být jedině venku,' pomyslel si nakonec.

º•º•º

,,Naruto!" zavolal znovu, když vyšel z domu. 

Psi v kotci štěkali jako pomatení.

,Jsou zavření? Většinou touhle dobou lítají dávno venku.' proběhlo mu hlavou a mířil ke kotci.

Pustil ta bláznivá zvířata, která se na něj okamžitě radostně vrhla, aby mu mohla olízat tvář vděčností, že je konečně pustil ven.

,,No jo, kluci! Už dobrý ale!" smál se Sasuke a snažil je ze sebe setřást.

Přiklekl si k nim a podrbal je za ušima.

,,Kde máte páníčka, co?" zeptal se jich, spíše možná jenom přemýšlel on sám.

Psi okamžitě zaštěkali a přitiskli čumáky k zemi. Snažili se najít Narutův pach. Se zaštěkáním se rozeběhli na louku.

A Sasuke je následoval. Co mohl ztratit, že jo?

Přišlo mu divné, že ohrady jsou prázdné. Dřív tu už pobíhali zvířata a pásli se. Uslyšel zaštěkání a podíval se za ním. Psi stáli u něčeho v hluboké trávě a štěkali. Rozešel se tedy tam. Jeho kroky nabíraly rychlosti, když si všimnul, že v trávě někdo leží.

,,Naruto!" poznal ho a přiskočil k němu.

Blonďatý chlapec ležel obličejem v trávě, oblečení měl potrhané, a když ho k sobě otočil, obličej měl od krve. Rychle zkontroloval, jestli dýchá. S šílenou úlevou zjistil, že ano. Popadnul ho do náruče a hnal se s ním k domku.

º•º•º

,,Naruto! Naruto vstávej, sakra!" snažil se ho probrat, když ho položil v obýváku na gauč.

Táhnul z něj alkohol.

Mladíkův obličej se zkroutil bolestí a víčka pomalu odhalovala modré hloubky.

,,Cos dělal, ty idiote?!" vyjel na něj Sasuke se strachem a obavami v hlase.

,,Sasuke?" vydechl překvapený blonďák.

,,Ne, tvoje máma! Cos dělal?!"

,,Co tu chceš?" vydechl ztěžka a pomalu se probíral.

,,Přijel jsem za tebou," zamračil se na něj.

,,Tak můžeš zase jet," odsekl mu.

,,Zbláznil ses?! Nemůžu tě tady takhle nechat." protestoval černovlasý mladík.

,,Už dvakrát si mě tu nechal, tak můžeš i potřetí a doufám, že konečně naposled," zavrčel na něj vztekle a pomalu se posadil.

,,Cos dělal?"

,,Pil jsem," pokrčil rameny Naruto.

,,Pil jsi tak moc, že se ti potrhalo oblečení a začala z tebe téct krev?" zeptal se ho pochybovačně Sasuke.

,,Pil jsem a porval jsem se. Žádná novinka." odsekl blonďatý mladík.

,,S kým? Proč? Co se stalo?"

,,Do toho ti nic není a teď vypadni! Jsem v pohodě." 

,,No to v pohodě teda nejseš! Bolí tě něco?"

,,Obličej a hlava,"

,,Donesu lékárničku,"

,,Nemusíš se obtěžovat. Zvládnu to sám, Sasuke. Od tebe chci jenom jedno. Sbal se a vypadni." zavrčel na něj a opatrně se na gauči posadil.

Hlava mu třeštila a obličej byl napuchlý. Oblečení bylo mokré a zablácené.

Sasuke nesouhlasně zavrtěl hlavou.

,,Nehnu se od tebe, dokud se nedáš do kupy," odsekl mu a šel se najít lékárničku, aby ho mohl ošetřit.

º•º•º

,,Už mi konečně řekneš, s kým ses popral?" naléhal Sasuke, když si na tampónek nakapal dávku dezinfekce.

,,S Kibou," vydechl Naruto.

,,S Kibou? Proč proboha s Kibou? Myslel jsem, že jste kámoši." zamračil se Sasuke.

,,Taky jsme," ušklíbnul se mladík stále sedící na pohovce a nastavil svůj obličej.

,,Kámoši se neperou ne?" pozdvihl obočí Sasuke a začal s očišťováním zakrváceného obličeje.

Naruto s povzdechem pokrčil rameny.

,,Prostě se tak stalo a dál bych to nerozváděl,"

,,Proč jste se poprali,"

,,Řekl jsem, že bych to dál nerozváděl,"

º•º•º

Zbytek ošetření proběhl v tichosti, sem tam narušené Narutovým zasyknutím, když Sasuke přejel po ještě otevřené ráně.

,,Hotovo," zamumlal Sasuke, když byl se svým výkonem spokojený.

,,Dík," odvětil tiše Naruto a zvedl se.

,,Kam jdeš?"

,,Nakrmit a pustit zvířata. Už musí šílet hladem."

,,Pomůžu ti,"

Naruto se zastavil ve dveřích a zlostně se na něj otočil.

,,Nikdo se tě o pomoc neprosil. Seber se a táhni!" poručil mu.

Sasuke se narovnal a pevně se mu zahleděl do očí. 

,,Řekl jsem, že ti pomůžu,"

,,Já tvou pomoc, ale nechci!"

,,Nezajímá mě to. Prostě jsem řekl, že to udělám a tečka!"

Naruto jenom zavrtěl hlavou a odešel.

Sasuke ho samozřejmě následoval.

º•º•º

Společně nakrmili zvířata a pustili je. Vypadalo to jako loni, když se Sasuke trochu srovnal a Narutovi s jeho prací pomáhal. Oba si to uvědomili a oba je to dost zabolelo. V tu dobu by se dalo říct, že byli oba šťastní a spokojení. V tu dobu si užívali.

º•º•º

,,Díky za pomoc, i když jsem ji nepotřeboval. Nemusel si tady zahazovat svůj drahocenný čas. A teď bych byl rád, kdybys konečně vypadnul."

,,Promluvme si,"

,,Není o čem," odsekl vzpurně blonďák a sledoval ho přimhouřenýma očima.

Sasuke stál kousek od svého auta. Podíval se na něj a pak zpět na Naruta. I jeho výraz trochu potemněl. Proč by se měl pořád do háje doprošovat?! To nebyl jeho styl, všichni se přece doprošovali jeho!

,,Co ke mně cítíš?" zeptal se ho na rovinu.

Narutovo obočí vylétlo vzhůru. Tohle ho trošku vykolejilo. Nečekal takovouhle otázku.

,,Nemyslím si, že je to důležité," zatvrdil se.

,,Já si naopak myslím, že je to důležité dost,"

,,Nebudu tu marnit čas nějakým idiotským dohadováním. Mám dost své práce a ty určitě taky." zamračil se mladší z nich.

,,Jestli teď řekneš, abych jel, pojedu. Ale řeknu ti jedno, opravdu se sem už nevrátím. Máš poslední šanci mi říct, co ke mně cítíš a jak by sis všechno představoval. Jinou šanci už mít nebudeš." řekl pevně a odhodlaně.

Nemá smysl bojovat za něco, co nikdy nebude vaše.

Naruto cuknul bradou k autu. Nemůže mu podlehnout znovu. Už nikdy.

,,Sbohem, Sasuke,"