Musím se k Harrymu v hodinách chovat jako před létem, s tím nic nenadělám, opravoval úkoly z obrany. Překvapilo ho, že učím tenhle předmět a Horácio lektvary. Naštěstí se neptal, proč jsem mu nic neřekl, vstal, otevřel dveře, jak Harry zaklepal.

„Pojďte, Pottere," zavřel za ním. Mávnutím hůlky jim připravil cvičný prostor na souboj.

„Jaká neverbální zaklínadla jste si měl projít?"

„Expelliarmus, Lumos a Diffindo," odříkal. Nad rámec obvyklých hodin se učil zaklínadla dopředu, která s ním pak Snape trénoval.

„Začneme," Snape se dalšími řečmi nezdržoval.

Daleko líp chápe, co dělám a proč, i když ne úplně. Trpí to, že při normální výuce ho ponižuju... krom Albuse ani nikdo neví, že strávil léto u mě, odrazil seslané kouzlo, neškodně se rozplynulo.

Legilimens! využil toho, že se Harry soustředí na souboj.

Nestíhá trénovat, viděl útržky.

Dokážu Snapeovi, že se ve mně mýlí.

Nitrobrana... v létě... u Snapea doma...

Prolil mi krkem bezesný spánek a ne jednou.

Mohlo by tohle příměří fungovat i dál? Bylo by to možné?

Je to můj profesor, nikdy to nebude jinak. Nikdy...

Harryho mysl se uklidnila.

Střípky myšlenek, které Severus zahlédl, zmizely.

Vrátil se do vlastní mysli.

„Tohle bylo podlé... pane profesore," Harry byl v obličeji bledý. Zareagoval téměř hned, ale škoda už byla napáchaná.

„Chtěl jsem vědět, jestli poctivě trénujete," odtušil. K tomu, co viděl, se nevyjádřil. „Pro dnešek můžete jít. Do příště si nacvičíte Patronovo zaklínadlo a Legilimens."

„Legilimens, pane profesore?" zaskočilo ho to.

„Ano, nitrobranu máte vcelku dobrou. Je čas začít s nitrozpytem," počkal, až Harry odejde.

Ty myšlenky... není mi lhostejný, ale pořád je student a já jeho profesor. Nemůžu a už vůbec ne, pokud Draco nesplní úkol od Pána zla. Nedá se to nijak obejít. Nenáviděl by mně o to víc, kdybych mu opětoval nějaké city... myslel by si, že jsem ho akorát využil, i kdyby to tak nebylo. Musel bych leda počkat, až dostuduje, ale... usedl za stůl, praštil do desky.

„Harry..."

*

Viděl to a neřekl nic... nemám odvahu se zeptat. Nechci si dělat zle, když máme křehké příměří. Trávím s ním tu trochu času při našich hodinách. Nesmím chtít víc...

Nitrozpyt pro něj byl náročný. Proniknout do Snapeovy hlavy byl oříšek. Byla to zásluha jeho silné nitrobrany, kterou Harry nedokázal překonat, ať se snažil, jak chtěl. Prostě to nešlo, ale o to víc se zlepšoval v ostatních věcech.

Vánoční večírek Křiklanova klubu spíš přetrpěl. Dny a měsíce kolem něj uháněly, až k blížícím se Vánocům.

Tráví vánoční prázdniny tady nebo v Cokeworthu? od jejich začátku Snapea nezahlédl. Měl jsem mu ten dárek předat na poslední hodině, ale třeba by to ani neocenil, když už neučí lektvary... ne, musí ho dostat...

**

Severus se usadil před hořícím krbem. Zůstal v Bradavicích kvůli rozdělané práci na nové verzi vlkodlačího lektvaru. Pročítal svoje poznámky, analyzoval, jestli s přísadami dosáhne kýženého cíle.

Zaklepání na dveře ho překvapilo. Byl tak pohlcený výzkumem, že přes prázdniny ani nechodil do Velké síně. Vystačil si sám, nepotřeboval společnost.

Otevřel, za dveřmi nikdo nebyl, ale ve vzduchu se vznášel úhledně zabalený balíček.

Pro mě? rozhlédl se po chodbě.

Byla prázdná.

Vzal dárek do rukou, v kabinetu ho rozbalil.

Tmavá, lakovaná krabička Severuse udivila.

Dotkl se jejího povrchu.

Kvalitní dřevo, se zatajeným dechem nadzvedl víko.

Zamrkal, jednou dvakrát. Předmět nezmizel. Vytáhl ho z krabičky, uchváceně.

Na řetízku se houpal přívěšek v podobě lektvarové lahvičky. Na rubu byly i jeho iniciály, dvojice zdobných S.

Tohle neměl dělat, i když je to nádhera, byl v pokušení si řetízek nasadit, ale odolal. Uložil ho zpátky na místo.

Potřebuju, abys mně nenáviděl, Harry, z očí mu vyklouzly slzy, zatímco si krabičku přitiskl k hrudi.

*