Bradavický profesor lektvarů pozoroval, jak skupinka mudlů zesinala. Odolával nutkání použít kletbu cruciatus, neprošla by mu tak jako žihadlové kouzlo.

„Táhněte," ucedil.

Rozprchli se okamžitě.

Harry si nasadil brýle, krev otřel do rukávu. Černá, rozmazaná skvrna získala správné obrysy, ale jeho oči sklouzly ke zlomené hůlce.

To nespraví ani izolepa, vybavil si jejich druhý ročník a Ronovi peripetie. Víc, než rozbitý obličej ho rmoutila zlomená hůlka, ale před Snapem to nemohl projevit. Jistě, Snape... nabízela se otázka.

„Co tady děláte, pane?"

„Zjevně vám zachraňuju kůži, Pottere," prohlédl si Harryho obličej, nad dotazem div neobrátil oči v sloup.

„Vydržíte s tím přeraženým nosem? Nerad bych vám ho rovnal mudlům na očích."

„Vydržím," strčil zbytky hůlky do kapsy.

Nos má přeražený, k tomu pár modřin, až se vybarví... z toho bude jedna sytá kolem oka. No, mohl dopadnout mnohem hůř. Ministerstvo by ze zákonu o skrývání mělo vyjmout čaroděje, zvlášť studenty, v ohrožení života.

„Jdeme, jestli zvládnete jít."

„K... kam?"

„Že by k vám domů? Proboha, Pottere, zmlátili vás a zlomili hůlku, ale to neznamená, že vám odpojili mozek. Myslete trochu... a veďte. Já to tady neznám."

Harry polkl. Představa, že vezme nejnenáviděnějšího učitele ze školy do domu svých příbuzných, by ho jindy rozesmála, jak byla absurdní. Teď mu nepřipadala vtipná ani trochu.

„Tudy... pane profesore," vykročil. Byl si jistý, že strýc Vernon pukne vzteky a teta Petunie bude z čaroděje v černé celá vyděšená.

Ulice Kvikálkova si Severus nijak neprohlížel. Neměl v úmyslu se rozhlížet ani v domě Potterových příbuzných, zůstal stát ve vstupní chodbě.

„Sbalte si věci, Pottere."

„Ale, pane... profesor Brumbál..."

„S ředitelem jsme domluvení," víc neřekl.

„Pottere... co jsi zase..." dusot nohou z obývacího pokoje. Prvně se objevil knír Vernona Dursleyho a pak i muž osobně. Ruku měl napřaženou, klesla mu k tělu, když si všiml, že Harry není sám. V obličeji zesinal.

„To je zase někdo z toho vašeho spolku? Jasně jsem snad řekl, že tu nikoho z vás nechci vidět! Vypadněte!"

Severus Snape se nepohnul. Na Vernona Dursleyho se upřel pár tmavých, ledových očí. Pohled v nich byl plný opovržení. Jasně říkal, že mudla je pod úroveň čaroděje.

„Pan Potter si sbalí věci. Zbytek prázdnin, do začátku školního roku, stráví jinde."

Vernonovi došla slova. V duchu se otřásl z chladného hlasu bez emocí. S tímhle mužem se nemohl měřit, musel ustoupit.

Potterův strýc... nepřekvapil. Viděl jsem dost z jeho chování během našich hodin nitrobrany. Nemá smysl, abych si s ním špinil ruce, natož hůlku. Čím dřív odsud odejdeme, tím líp.

„Jdeme," zavelel, když Harry přišel s kufrem a klecí. Kabát mu zavířil kolem kotníků, když vykročil.

*