Moc dobře věděl, jakou pověst má u studentů, ale nezáleželo mu na tom. Říkali mu umaštěný slizoun, netopýr, vždycky za jeho zády. Nepokoušel se jim to nijak vyvracet, naopak to podporoval. Zůstával tak mimo okraj zájmu, čistě proto, že nebyl oblíbeným učitelem. Díky tomu se i víc soustředil na svou roli dvojitého špeha. Na ochranu Pottera...

... jehož lektvar právě teď získal místo světle hnědé odstín brčálově zelené.

„Pottere!"

Severusův hlas plný opovržení zazněl učebnou lektvarů.

„Neumíte připravit ani tak snadný lektvar. Po skončení hodiny tu zůstanete... uvaříte lektvar znova a tentokrát správně. Doufejme," dodal uštěpačně.

„Ano, pane," nedohadoval se, nechtěl Snapea provokovat.

Míchal v učebně lektvar, co chvíli si kontroloval správný postup v učebnici. Tušil, že by ho dělal znovu, kdyby udělal chybu. Vytěsnil všechny okolní zvuky, hlavně škrábání brku po papíru, jak Snape opravoval eseje.

Díky bohu za Komnatu nejvyšší potřeby, uchyloval se tam o samotě, když měl volnou chvilku, aby trénoval lektvary. Zkoušel je od úplných základů, v klidu a bez posměšků.

Učit nás lektvary bez urážek, zvládali bychom je líp, nejen já, zkontroloval teplotu a barvu, světle hnědou.

„Pane profesore?"

Škrábání brku ustalo.

„Hotovo, Pottere?" nečekal na odpověď. Vstal, přešel ke kotlíku.

Určitě ho zase pokazil... nemá ani na... dal si pozor, aby mu v obličeji nezacukal ani sval překvapením. Vzpamatoval se, nedal najevo, jak ho správný lektvar zaskočil.

„V pořádku," ucedil.

„Zmizte mi z očí, Pottere... a zítra odpoledne vás čekám na hodinu nitrobrany. Věřte mi, že z toho mám, stejně jako vy, pramalou radost," kysele.

„Říkal jste..."

„Přání ředitele," utnul ho.

„Zmizte."

*

„Legilimens!"

Harry si nedokázal vyprázdnit mysl, před očima se mu objevovaly staré vzpomínky. Cedrickova smrt... hřbitov...

Zamrkal, klečel na zemi.

Snape si mnul koleno.

„Zapracujeme na vašem vnímání přítomnosti. To vám pořád drhne, jak vidím."

„Tak mi řekněte, co mám k tomu uzavření mysli udělat... pane."

„Na to musíte přijít sám. Nejsem vaše soukromá učebnice proti stresu... ani nočním můrám. Jedno si ovšem vyřešíme rovnou, Pottere..." předklonil se.

„Pa...?"

„Uděláte všechno, co řeknu. Nestrpím žádné odporování nebo námitky, rozumíme si? Chci vás mít z krku."

„Rozumíme," musel polknout. Měl pocit, že ho Snapeovy oči hypnotizují.

„Rozumíme co, Pottere?"

„Rozumíme... pane."

„Výborně."

**

V lektvarech se zlepšil, což je obdivuhodné, ale nahlas bych to nikdy nepřiznal. S nitrobranou je to daleko horší, zvlášť teď, po smrti Blacka. Roztěkaný, nesoustředěný... tělo bez duše... pozoroval Harryho od učitelského stolu.

Do konce školního roku zbývá zbývají sotva dva týdny. Nebudu ho už drtit s nitrobranou, ne teď. Brumbál mluvil o změně prostředí...

Zkusím to, v létě.

*