Na bodu mrazu - 13. část
Profesor lektvarů se přemístil do Prasinek. Po dlouhém sezení uvítal možnost být na čerstvém vzduchu. Projde se do Bradavic, urovná si myšlenky.
„Jste Severus Snape, místem bydliště Tkalcovská ulice, Cokeworth?"
„Ano, jsem."
Nespěchal, nechal Prasinky za sebou.
„Jste obviněn z vraždy Albuse Brumbála a napomáhání Smrtijedům. V případě, že máte důkazy o vaší nevině, předložte je."
„Předložím."
Nadechl se studeného vzduchu. Podzim přecházel v zimu.
„Námitky proti použití Veritaséra? Neužil jste protijed?"
„Souhlasím s jeho požitím... a ne, neužil."
Kráčel do kopce.
„Severusi Snape, porota Starostolce vás po předložení důkazů, zahrnující i výslech pod Veritasérem, shledala nevinným. Můžete vstát a odejít... jste svobodný."
Soud byl neveřejný. Přemístil se, jakmile dostal možnost.
Zastavil se na kopci. Shlížel na Bradavice před sebou. Vracel se na místo, které mu bylo domovem, očištěný.
Díval se z Astronomické věže na zasněžené pozemky. Zaslechl odkudsi zezdola dveře, ale nevyvedlo ho to z rovnováhy. Nehnul se ani, když ho zezadu, kolem hrudi, objaly ruce.
„Víš, že bys tohle neměl?"
„Ty to na mně neřekneš."
„Jsem ještě pořád tvůj profesor, Harry..." zadrhl se mu dech, jak Harryho ruce sklouzly níž.
„To sice jsi, ale už jen půl roku, Severusi... a jsem plnoletý, nikdo mi nemůže nic říct."
„Mohl bys mně chvilku poslouchat?" stáhl Harryho ruce stranou, aby se mohl otočit.
V zelených očích zářily humorné jiskřičky.
„Kam chceš jít, až dostuduješ? Předpokládám, že do Kvikálkova ne..."
Harryho zděšený výraz mu domněnku potvrdil.
„Myslel jsem, že než nastoupíš na bystrozorský výcvik, a i po něm... nechceš žít v Cokeworthu?"
„S tebou?"
„Jistě... s kým jiným, že?"
„Ano, rád. Moc rád," v Harryho hlase znělo nadšení.
„Harry..."
Nedal Severusovi šanci doříct větu. Políbil ho. Spokojeně vydechl, když si ho starší čaroděj přitáhl blíž.
„V Cokeworthu... s tebou... mít další domov mimo Bradavice..."
„Domov, ano," pevně Harryho objal. Zadíval se mu do očí, než stočil pohled k Zapovězenému lesu.
Čekají nás zajímavé časy...
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro