Vyjekla jsem a zase se prudce otočila k zábradlí. Tam, kde jsem se ještě před pár minutami opírala teď seděla černá kočka. Velká, přerostlá černá číča, oči jí svítily zeleně, vlasy zářily blond a úšklebek z pobavení nad mým vyděšením od ucha k uchu.

,,T-to skryje make up," zasmála jsem se, ještě víc nahrbila ramena. Chat Noir naklonil hlavu na stranu, zkoumavým pohledem si mě prohlížel a mě to vzhledem k tomu, že jsem měla nas sobě jen pyžamo, moc příjemné nebylo. A taky mi začínala být zatracená zima.

,,Stejně by jsi měla už dávno spát. Nad čím nám princezna tady nahoře přemýšlela?" Podíval se za sebe, jako by předmětem myšlenek byl nádherný výhled. Trochu se víc zaklonil a zavrávoral, ale rovnováhu udržel. Přesto radši ze zábradlí seskočil a udělal pár kroků ke mě.

Cítila jsem, jak mi z toho jeho přibližování buší srdce. Ale vždyť proč? Byl to obyčejný Chat, truhlík, s kterým denně zachraňuju Paříž. Hloupější osobu jsem snad neznala. A přesto takhle za tmy, v tom svém obleku spolu se zářícíma očima vypadal nebezpečně, jako by snad hledal kořist. Nevím už ani, proč mě tyhle myšlenky napadaly, ale díky nim jsem strnula.

Když mi položil packu na nadloktí, za které jsem se věčně držela, tak se mi vytratil strachem dech a on zavrtěl káravě hlavou. ,,Jsi úplně ledová. Další důvod, proč zalézt do postele. Mám ti s tím pomoct?"

,,C-co? Jako že bys mě uložil do postele?" Nechápala jsem.

,,Klidně si s tebou do té postele i lehnu, protože peřina tě sama jen tak nezahřeje."

To mi začalo docházet, že to je náš starý dobrý Chat. ,,To víš že jo. Dokážu se do postele uložit sama."

,,Nevypadá to."

,,Co tu vůbec chceš?" Odmítala jsem se pohnout z místa. Jeho náhlé zjevení bylo podezřelé a to, že si vybral můj balkón už vůbec.

Na otázku se zdráhal odpovědět. Sklopil hlavu, jako by něco hledal na zemi (možná nějakou smysluplnou odpověď) a když jí zvedl, tak se tvářil zase pobaveně. ,,No... Taky jsem nemohl spát. Tak jsem si řekl, že se půjdu provětrat."

,,Vskutku zajímavý nápad, velice zajímavý." Dávala jsem si pozor, aby z té věty sršel sarkasmus. Nezněl ani trochu přesvědčivě a mě upřímně to, že přišel zrovna za mnou, znepokojilo. Mohlo to znamenat, že ví o tom, že jsem Ladybug. A to by bylo velký špatný.

,,Netvař se tak. Každá holka by dala v Paříži cokoliv za to, aby se mnou mohla strávit jen pouhou minutu. Ty už se mnou trávíš minutu a dvacet sedm sekund, měla by sis na moje fanynky dát pozor, ať tě neroztrhají." Zářivý úsměv, nad kterým jsem stejně jako v podobě Ladybug musela protočit očima. Taky jsem naklonila hlavu na stranu, po jeho vzoru, až mi rozpuštěné vlasy spadly na jedno rameno.

,,Já ale nejsem každá holka. Asi tě to zklame, ale už někoho mám."

Možná jsem čekala, že ho to zarazí, možná odradí, třeba že řekne něco ve smyslu "Och, aha, tak to čau," a nechá mě na pokoji. Ale ono houby. Akorát se potutelně usmál, až to bylo děsivé a opřel se o zábradlí po své pravici, přičemž si pěstí podepřel bradu.

,,Nepovídej. Kdo je ten šťastlivec?"

Neubránila jsem se namyšlenému zvednutí brady a odfrknutí. ,,Někdo, kdo má ještě víc fanynek jak ty."

,,Ojoj, tak to se divím, že nejsi už roztroušená po Paříži. Nerad bych někdy skákal městem a narazil na tvoji nohu nebo ruku." Snažil se z toho udělat vtip, ale ta představa byla docela morbidní a nechutná. ,,Kdo to teda je?"

,,Hádej."

,,Ten... Kim z tvý třídy?" začal váhavě, pokrčoval rameny, jako by neměl nejmenší tušení.

,,Ne... Ty znáš mojí třídu?"

,,Vlastně ani ne... Tak třeba ten týpek s kytarou? Luka?" Tentokrát už mluvil s větší jistotou, což mě tak trochu donutilo se zamyslet.

Luka byl opravdu fajn, to že jednou bude slavná hvězda, slavný kytarista, o tom nemluvě. I ve škole byl poměrně oblíbený pro svou laskavou, klidnou povahu, to, že už teď měl několik fanynek bylo nadmíru jasné, ale... Všechny měly smůlu, byl zabraný. Stejně jako ten, čí jméno Chat ještě neuhádl. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Dochází mi nápady."

,,Řekls jenom dvě jména." Neudržela jsem se. Poslední slabika se protáhla do zívnutí.

,,Princezna by měla jít spát. Ale dej mi ještě jeden pokus, vsadím se, že to uhodnu."

,,Jeden pokus." Ale už jsem otvírala poklop. Chat se odrazil od zábradlí a zaskočil mě dalším dotykem. Vzal mě za ramena a díval se mi přímo do očí. Úplně zářil štěstím. Bylo to tím, že přišel na správnou odpověď? Nebo proč byl tak nadšený?

,,Je to Adrien Agreste!"

,,Wow! Bingo! Na třetí pokus, gratulace!" zasmála jsem se. Poklop spadl do původní polohy, což nejspíš vzbudilo tu potvůrku tam dole. ,,Ráda bych už šla spát, takže kdybys mě omluvil."

,,Ale jasně, princezno," s těmi slovy se uklonil. ,,Jen poslední otázečka."

,,Poslední."

,,Opravdu je to s tím Adrienem tak vážné? Opravdu by neměla toulavá číča šanci."

Zprudka jsem se nadechla nad jeho drzostí. ,,P-proč by měla mít číča šanci? M-máš Ladybug."

Skleslý úšklebek a pohození hlavou. Vlastně Ladybug tak úplně neměl a nikdy mít nebude, to jsem věděla sama. Ale to neznamenalo, že si hned musel jít hledat jinou oběť svých trapných hlášek.

,,Ty jí jsi hrozně moc podobná," vzdychl, se zvláštním smutkem. Pohrával si s mými vlasy a já chtěla uhnout, ale nedokázala jsem udělat ani krok.

,,Chate, říkám, že-"

,,Já vím, já vím. Jen si myslím, že bys měla toho svého Adriena víc poznat."