,,Takže zase zítra?"

,,Zase zítra. Uvidíme se ve škole," s těmi slovy Adrien pustil moje ruce. Trvalo mi, než mi došlo, že bych se měla otočit, otevřít domovní dveře a s posledním zamáváním vyběhnout schody do bytu.

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Adrien - pařížský model, můj spolužák, dlouhodobý crush. A teď nově i můj přítel.

Když na to pomyslím, rudnu, koktám, nemůžu dýchat. A ten pocit v břiše...? O tom ani nemluvě. Tohle byla naše druhá schůzka. Vlastně měl před tím focení a já na něj čekala v parku a pak jsme šli k Andrému na zmrzlinu a...

Apaksetostalo. Ještě na posledních schodech jsem vzpomínala na první polibek. Sice krátký kvůli několika dotěrným děckám poblíž, ale nádherný.

Vběhla jsem do bytu, jen spěšně pozdravila rodiče a zaklapla poklop svého pokoje. Tam jsem se svezla podél zdi a zpracovávala vše, co se stalo.

Adrien, Adrien, Adrien. Nic jiného mi v hlavě neblikalo. Stěny polepené jeho fotkami mi nijak nepomáhaly. Což mi akorát připomíná, že než sem přijde někdy na návštěvu, tak bych je měla sundat. Ne že by tu už párkrát nebyl a neviděl je.

Už jsem se vrhla k té nejbližší, kde se Adrien usmíval spolu s fotbalovým míčem v ruce, ale moje prsty se u jejího okraje zasekly. Vedle mě se zjevila červená lítající šušenkožroutka. Černá tečka se jí svraštila, jak nakrčila čelo.

,,Co se děje, Marinette?"

,,Musím to dát pryč. Jestli sem někdy přijde, jakože je to čím dál pravděpodobnější, tak to tady být nemůže."

,,A on má přijít?"

,,N-ne?"

,,Tak vidíš." S tím kwami odletěla k počítači a hbitým saltem ve vzduchu jej zapnula. S myší zacházela opatrně, když klikala na ikonku prohlížeče.

,,Když dnešek byl úžasný, Tikki."

,,Já vím, taky jsem tam byla."

,,On byl tak milý a koupil mi moji oblíbenou zmrzlinu!"

,,Myslíš tu pistáciovou, kterou nesnášíš?" Klikla na přenos zpráv. Vždycky kontrolovala zprávy, aby věděla, co se v Paříži děje a mně pak vynadala, že je jako Ladybug nesleduju taky. Většinou jsem jí hodila sušenku a přestala se zlobit. Na její věčné oponování v tom, jak je Adrien úžasný, jsem se zamračila.

,,Ale no ták. Byla výborná. Prostě nemůžu uvěřit, že jsme spolu."

,,To já taky ne, po tom, co jsi před ním spadla na tlamu a uhrála to na vyznání lásky. To se ti ale povedlo."

,,Proč jsi dneska nějaká protivná?"

,,Jako Ladybug by ses měla soustředit na víc věcí. Úplně ti to zamlžilo mozek. " Tikki se snesla na desku stolu a sledovala moderátorku, jak rozhořčeně o něčem mluví. To mi akorát připomnělo, že bych měla někdy v blízké době hlídat Manon a mohlo by se to krýt s dalším rande s Adrienem. Už jsem se natahovala po diáři, který se mi nově dost osvědčil, když se na obrazovce objevil polozbořený Louver.

,,U teček, musíme tam." Tikki už byla zas ve vzduchu, zatímco já v rychlosti škrábala plány do diáře. Už teď jsem věděla, že to v budoucnu stejně nepřečtu. ,,Marinette!"

,,Vždyť jo, vždyť jo." Diář letěl do kouta pokoje (kde ho samozřejmě už vůbec nenajdu) a následně se místností rozvítilo červené světlo za doprovodu mého "Tikki, tečky!"

Cestou na místo jsem se snažila na schůzku s Adrienem zapomenout. Jen dočasně, samozřejmě. Protože teď mě čekalo plné soustředění. Nebo to jsem si myslela, ale moje odhodlání k hrdinským činu otřásla hned první věta, kterou jsem po příchodu na místo činu zaslechla.

,,Broučínka dorazila? Neztratilas někde pár teček? Jsi nějaká roztěkaná."

,,Ty sis zase nezapomněl nabrousit drápky, co? Drásáš nervy jako obvykle." Chat hrál ublíženého, opíral se o svoji hůl a druhou packou se držel za srdce. Přesně jak ukazovali v telvizi, u skleněné pyramidy stál zakumatizovaný muž, v ruce velký štětec a všude kolem barva. Půlka pyramidy probořená, zbytek se viklající pod jeho úctyhodnou váhou.

Všechny starosti ale odpluly, když jsem vedle sebe slyšela dopad dalších dvou osob. Vzduchem se neslo pár tónů lyry.

,,Nemusíš pořád hrát, ruší to," ozvalo se vzápětí. Viperion vrhl po Ryuko nasupený pohled, ale nijak víc si její poznámky nevšímal a brnkal si dál.

,,Co je za plán?" zeptal se, zatímco Chat Noir k němu mířil s jejich běžným pozdravem. Pěst, high five, loket. Protočila jsem nad tím očima a Ryuko stejně tak. Pocítila jsem nad jejím opičením se nechuť a ona očividně taky. Úžasná nálada panovala v týmu jako vždycky.

,,Plán je dostat ho nejdřív z Louveru a pak mu sebrat štětec. Akuma je určitě v něm."

,,Souhlasím s M'lady."