Radek po škole vyšel ven a vzpomněl si na tu dohodu s Toxickými psi. Povzdechl si a uvědomil si ,co vlastně udělal za blbost. Byl tak naivní a myslel si ,že Toxičtí psi se náhle změnili. Ale už to změnit nemohl a tak čekal před vchodem do školy. Chvíli čekal a poté uviděl ,jak ze dveří vyšli všichni Toxičtí psi. Radek na sucho polknul a díval se nervózně na nově příchozí.

,,Čau Vedrale. Hej fakt sorka. Byli jsme fakt kreténi a neměli jsme nic z toho dělat. Klidně si řekni ,co chceš na oplátku,"řekl jeden z nich ,který se jmenoval Filip a mírně se na něj usmál.

Radek mu nejistě úsměv oplatil a nevěděl co říct.

,,Řekni cokoliv,"řekl Filip a povytáhnul tázavě obočí.

,,Nechceš se seznámit s jednou holkou? Třeba by jsme ji mohli přesvědčit ,aby s tebou chodila,"řekl kluk jménem Dan.

Radek záporně zakýval hlavou.

,,A proč ne?"zeptal se Dan nechápavě ,jelikož nejspíše nebyl zvyklý na zápornou odpověď na tuto otázku.

Radek přemýšlel co jim na to má říct. Přeci do nedávna ho ještě šikanovali. Rozhodl se tedy nějak zalhat ,jelikož opravdu nevěděl ,jak na tuto otázku odpovědět.

,,Jsem gay,"řekl Radek úplně s klidem. Poté si však uvědomil svoji obrovskou blbost. Právě Toxickým psům řekl ,že je gay. A k tomu to ani není pravda!

,,To neva. Můžeme ti přihodit i nějakého kluka ,jestli chceš. Ale my teď musíme jít ,tak čus!"rozloučil se rychle Filip a ostatní ho následovali.

Radek tam stál jako zamrznutý a stále si vyčítal tu větu ,co ještě před chvíli řekl svým tyranům. Radek si popravil brýle a zhluboka se nadechl. Poté když se konečně vzpamatoval ,rychlým krokem odešel domů.

Radek si odložil tašku,vyzul se,svlékl si bundu a ihned pospíchal do pokoje. Ani nepozdravil mámu s tátou. Vešel do pokoje a následně se zamčel. Lehl si na postel a začal se tahat za vlasy. Zatínal čelist ,aby náhodou nezačal řvát nad svou neschopností. Protože mu bylo jasné ,že v pondělí zažije teror. A to pěkně velký.

,,Zlato?"ozvalo se zpoza dveří. ,,Není ti nic?"

,,Ne ,mami. Všechno v pořádku,"zalhal a snažil se zadržet slzy.

,,To by ses asi nezamykal do pokoje. No tak ,zlato,"řekla naléhavě.

Radek si povzdechl a hbitě vstal z postele. Jedním otočením klíčkem se ozvalo klapnutí a poté Radek otevřel dveře.

Ihned ucítil matčiny paže okolo jeho pasu. Radek se v tenhle moment chtěl rozbrečet ještě více.

,,Radku ,co se děje?"zeptala se jeho matka ,když se odtáhla.

Radkovi stekla po tváři slza a zakýval záporně hlavou. Nemohl jí říct ,co se stalo. Ani nevěděla ,že ho šikanují. Nechtěl jí to ještě více ztěžovat.

,,Neboj se za mnou přijít a říct mi to ,ano?"zeptala se matka již též se skleněnýma očima.

Radkovi stekla další slza potváři a tentokrát kývl kladně. Ucítil matčin palec na své tváři ,jak mu utírá slzu. Matka mu ještě dala malý polibek na čelo a odešla zpátky do kuchyně.

Alespoň je víkend. Snažil se uklidnit pozitivními myšlenkami.

Ale co když to tím přátelstvím mysleli opravdu vážně? Radek nad touto myšlenkou hned zavrtěl hlavou ,jelikož to hned zamítl.

~~~

Otravný zvuk budíku se rozléhal po celém pokoji. Radek se otráveně protáhl a snažil se budík vypnout. Jakmile se mu to podařilo ,položil se zpátky na postel. Poté začal s jednou rukou hledat na nočním stolku své brýle. Jakmile je nahmatal ,sedl si a nasadil si je. Naposledy se protáhnul a vstal z postele.

Udělal si ranní rutinu ,jako vždy. Až na to ,že dnes ho čekal nejhorší den jeho života. Tedy jestli se tak stane. Ale byla téměř devadesáti devíti procentní šance ,že se tak nestane a bude mít trapas před celou školou. A navíc nepravdivý.

Tentokrát Radek stíhal do školy normálně a pomalým a líným krokem šel do školy. V uších měl sluchátka a měl hudbu puštěnou na nejvyšší hlasitost. Ignoroval svět kolem sebe a téměř si nevšiml ,že už došel před školu.

Sluchátka s mobilem si schoval do aktovky a zhluboka se nadechl s vědomím ,co ho dnes čeká.

Radek vkročil do školy a díval se po ostatních lidech. Nikdo se na něj divně nezíral ,což bylo dobré znamení. Ale své myšlenky nemohl uspěchat. Ještě se za celý den mohlo zvrtnout hodně věcí.

Radek vešel do třídy a došel ke své lavici. Nikdo se na něj divně nedíval a ani si podezřívavě nešuškali. Co ho ale zarazilo bylo to ,že neviděl nikoho z Toxických psů.

Vtom zazněla znělka školního rozhlasu. Radek zastavil v pohybu a zběsile mu bušilo srdce. Pozorně naslouchal rozhlas.

,,Dobré ráno ,studenti,"ozvalo se z rozhlasu.

Radek začal propadat panice ,jelikož hlas dobře poznával. Byl to Filip.

,,Chtěli by jsme vám říct jednu peprnou informaci ,kterou jsme získali již před víkendem. Je opravdu zajímavá a možná i k popukání. Ale co to kecám...Samozřejmě ,že je k popukání!"

Radek se začal modlit ,aby do místnosti s rozhlasem vešel ředitel a zastavil je.

,,Je to informace o Radkovi Vedralovi a tímto ho i zdravím."

Všichni ve třídě se otočili na Radka a on se samou nervozitou začal potit.

,,Nedávno nám totiž řekl ,že nechce přihodit žádnou holku. Což nás celkem zarazilo. Zeptali jsme se ho ,proč. A on odpověděl ,že..."

Radek to už ve třídě nevydržel a tak ihned vyšel ze třídy a zamířil k zachodům.

,,Je teplej!"

Na chodbě se radostné zvolání Filipa v rozhlase odráželo od stěn a ta věta se několikrát zopakovala.

Všichni na chodbě se na něj podívali a začali se smát. Všichni ze třídy se nahrnuli ke dveřím a začali na něj ukazovat a smát se mu.

Radek začal utíkat k záchodům. Rychle utíkal k jakékoli kabince a tam se zamčel. Svezl se po dveřích od kabinek a začal pomalu vzlykat. Tahal se za vlasy a měl chuť křičet.

,,Proč? Proč? Proč?"začal si pro sebe opakovat.

,,Proč zrovna já? Proč zrovna já?"

Radkovi se hrnuly slzy po tvářích jako vodopády. Nedokázal teď myslet na nic. V hlavě měl jen smích ostatních a poslední větu ,kterou Filip řekl do školního rozhlasu.

Radek pevně stisknul oči k sobě s přesvědčením ,že tohle je jen zlý sen ,ze kterého se za chvíli probudí. Doufal ale marně.