I feel like putting down my bags and shouting things out,
because I've got something to say  

Přišla ráno, i když věděla, že Charlie nebude nadšený. Překvapilo ji, že jí otevřel dveře poměrně rychle. ,,Dobré jitro," pozdravil ji. Dokonce se jí zdálo, že se mírně usmál. Hermiona pozvedla obočí. ,,Snažím se se sebou něco dělat. Začal jsem chodit spát večer, teda v noci, ale ne tak pozdě jako dřív."
Následovala ho dovnitř. Hermiona si sedla ke kuchyňskému stolu, Charlie sobě i jí přinesl limonádu a usedl naproti ní.
,,Jo a taky jsem se rozhodl, že omezím pití."
,,Co...? Jak...? Proč...?" Na víc se nezmohla. Charlie se natáhl přes stůl a chytil Hermionu za ruku.
,,Myslím, že si oba zasloužíme, abych se už trochu dal dohromady," řekl vážným tónem. Hermiona pootevřela ústa, ale chvíli nic neříkala. Jen hleděla na muže, kterého stále měla ráda. Nakonec však řekla: ,,Cokoliv ti bude příjemné." Chtěla tím dát najevo, že při něm bude stát, i kdyby ještě nebyl připravený se odrazit ode dna. Byla by s ním v jeho zármutku, kdyby o to stál. Zůstala by s Charliem stát na místě, pokud by se rozhodl, že už nikdy nechce učinit další krok.

Popíjeli limonádu, poslouchali rádio a občas jeden z nich okomentoval, co se ve světě děje, co moderátor povídal, nebo co je zrovna napadlo. Následně se domluvili, že si připraví skutečný oběd. Hermiona připravovala polévku a moučník, Charlie se ujal hlavního chodu. Občas Charlie řekl: ,,Mionko, prosím, podej mi..." A Hermiona čas od času pravila: ,,Vypadá to skvostně, Charlesi." Někdy se Hermiona otřela rukou o Charlieho paži. Párkrát se stalo, že Charlie jemně pohladil Hermionu po rameni, když kolem ní procházel.

Při podávání obědu si Charlie posunul židli blíž k Hermioně, takže seděli bok po boku. Oba si navzájem pochvalovali, jak se jim to povedlo. A Charlieho koleno se lehce dotýkalo po celou dobu Hermionina stehna. A byť šlo o kousek kůže, zdálo se jim, jako by se dotýkali celými svými těly. Hermioniny tváře plály rudě. Charlie se víc než kdy jindy nervózně prohraboval v zrzavo-hnědých vlasech.

Hermiona vložila talíře do dřezu a vydala se do obývacího pokoje. Charlie stál shrbený u stolku a něco hledal. Hermiona si domyslela, že pátrá po televizním programu. Měla v plánu si sednout na pohovku, ale najednou se přes její mysl přehnala vichřice. Na chvilku pocítila všechny své obavy a smutky. Zavřela oči, zhluboka se nadechla nosem. ,,Chtěla bych někdy jen tak začít křičet!" pronesla procítěně. Charlie se narovnal v zádech a koukl se na ni.
,,Tak křič," odvětil Charlie. Hermiona otevřela oči a zmateně zamrkala na mladého muže, který ji sledoval s jemným pousmáním. ,,Fakt, Mionko. Tady můžeš řvát, jak se ti jen chce."
Hermiona se stydlivě začervenala a zavrtěla hlavou. ,,To nemůžu," hlesla tiše. Byla dobře vychovaná, nekřičela. Zničehonic Charles mocným hlasem zařval. Hermiona polekaně couvla. Znepokojeně se koukala, jak se Charlie znovu nadechuje. A pak, aniž by to sama od sebe čekala, se k němu přidala. Vykřičela ze sebe všechnu frustraci a smutek a hněv a zmatek. Když přišli o hlasivky, podívali se na sebe a rozesmáli se. Tak úlevný smích si celé měsíce ani jeden z nich nedovolil. Rozběhla se k němu a objala ho.