„Připravená?" Počkal, až přikývne v odpověď. „Začneme."

Odskočila vzad. Ruka jí sklouzla k jílci zanpakuto. Nestihla tasit. Musela uhnout letícím shurikenům.

Pozoroval její pohyby. Pohnul se. Objevil se za ní.

Vrazila do něj. Nezaváhala. Ohnala se po něm loktem.

Zachytil její útok otevřenou dlaní. Cítil sílu nárazu. Být jen o trochu slabší, odhodila by ho přes celé cvičiště. „Líp se soustředíš, to je dobře. Už tě ta síla nerozhodila jako předtím."

V prvních dnech tréninku ji její smíšené schopnosti děsily. Dokázala udeřit a v zemi nechat kráter. Při úplně prvním tréninku dokonce praštila Naruta tak, že nemohl popadnout dech.

Zlepšila se. Zbývá ještě poslední zkouška. Zjistíme, jak moc v ní zakořenila moje chakra.

„Končíme," odstoupil od ní.

„Už?" Lil z ní pot.

„Chci něco zkusit. Máš v sobě i Kyuubiho chakru... chceme zjistit, kolik jí je."

Zaváhala.

„Je to bezpečné, Hinamori. Nic se nestane, tobě ani nám."

„Dobře. Co mám udělat?"

„Vezmi mně za ruce."

Udělala to. Zadívala se do jeho očí.

Oplatil jí pohled.

Cvičiště kolem nich zmizelo.

Naruto doufal, že Hinamorino podvědomí bude prázdné. Nemohl se mýlit víc. Ocitl se v prostorné síni. Pod nohama ucítil vodu. Byla klidná, nehybná. Odvrátil pohled. Upřel oči na opačnou stranu prostoru.

Ze tmy zářily rudé oči.

Zatěkal nervózně očima. Hledal mříže a pečeť. Nebyly. Polkl. Neodtrhl pohled. Voda se zachvěla.

„Kdo jsi?" Rudé oči se přibližovaly, démon vycházel ze tmy.

„Uzumaki Naruto, Kuramo. Tvůj..."

Démon ho přerušil. Smíchem. „Ty si myslíš, že jsem Kurama?" Vynořil se ze tmy.

Vynořila, opravil se.

Srst měla světlejší než Kurama. Počet ocasů zůstal shodný. Lišila se zbarvením a odstínem hlasu. Ženský Kyuubi.

Otevřel ústa, ale nevydal ani hlásku.

Zvedla přední tlapu. Olízla jeden ze smrtících drápů. „Jsem Kara."

Kara...

„Neublížím jí, jestli jde o tohle. Moje síla není nekonečná jako Kuramova."

Přikývl. Pochopil i to, co nevyslovila. Bude Hinamori chránit.

Ucítil na tváři, té fyzické, lehký dotek. Neucukl. Byl otřesený tím, co zjistil, ale nehodlal to nikde šířit. Překryl její ruku tou svojí. Pomalu se usmál.

Oplatila mu úsměv. „Jaký je ten rozsah?"

„Velký. Budu tě učit i další věci, ale ne tady. Najdeme si cvičiště stranou od lidí, kde nikomu neublížíme."

Pochopila. Zorničky očí se jí překvapeně rozšířily. Volnou rukou se dotkla břicha. Cítila uvnitř sebe další mysl už pár dní, ale teprve teď se jí dostalo potvrzení.

„Pojďme odsud. Probereme to v soukromí." Mluvil rozvážně. Vzal ji za ruku. Nehodlal ji pustit.

Vnímala to z jeho pohybů, letmých doteků i z tónu jeho hlasu. Měl ji rád a to, že se stala Jinchuuriki, na tom nic neměnilo. Věděla to.

Karo... Cítila ji v části své mysli.

Hm? Brouknutí, nic jiného.

Co mám dělat? Naruto... on...

Liška se zasmála. Co máš dělat? Udělej, co jen chceš.

„Naruto..."

Otočil se. Jeho rty neopouštěl úsměv.

Ztichla. Netušila, jak pokračovat.

Pohladil ji po tváři.

Zčervenala.

Nemuseli nic říkat. Rozhovor mezi nimi proběhl tiše, beze slov. O to víc jemných doteků mezi nimi bylo.

Lehce dívku objal.

Přivinula se k němu.

Oběma v hlavách znělo spokojené vrčení jejich Kyuubi. Byli s tímhle spokojení.

***