Chodila jsem po Benátkách jako bez duše. Nepřemýšlela jsem. Nechala jsem nohy, ať si jdou, kam chtějí. Vypadalo to, že jsem ztratila možnost tě najít. Dokonce jsem se začala pomalu rozplývat. Jako první mizela ruka po loket a poté se to zpomalilo.

Jenže pak jsem uslyšela známý hlas. Probudilo mě to a já se dala do běhu. Čekala jsem, že se hlas bude pohybovat, ale nedělo se tak. Tedy alespoň ne tak, jak jsem myslela.

Zradil jsi mě. V temné uličce. Opilý.

Měla jsem chuť utéct, ale něco mě drželo na jednom místě. Věc ukrytá uprostřed hrudi, která momentálně strašně bolela.