Přemýšlel jsi nad celou cestou. Zavřel ses v pokoji a poprvé za dlouhou dobu ses pokoušel urovnat si myšlenky. Musela to pro tebe být velmi psychicky náročná cesta. Sice jsem byla duch, ale myšlenky jsem číst nedokázala.

Začal jsi vyprávět. Chvílemi jsem myslela, že se mi srdce rozpadne v prach, když jsi mi vyprávěl o prvních městech. Zjistila jsem, že to pro tebe bylo ještě těžší, protože jsi nevěděl, kdy přijde další vzkaz nebo zda jsem navždy zmizela. Asi pětkrát ses mi opět omluvil, ale já se na tebe už nezlobila.

Den jsme strávili ponořeni v myšlenkách a tobě to nevadilo.

Text 10.1 už tu byl, ale doplnila jsem příběh ještě o jednu kapitolu, která se na 10.1 hodí víc, tak snad mi to odpustíte.