HVĚZDY

V dobách, kdy se hory dotýkaly nebe a mlžný opar chránil okolní lesy existovala vesnice jménem Erila. Stála na vysokém kopci, chráněná lesy a louky a schovaná před nevítanými návštěvníky. Byla to vesnice hojnosti a velké prosperity, kterou jí okolní vesnice záviděly. Vládce téhle vesnice patřil k nejmocnějším mužům země.

Měl jedinou dceru, která svým věděním předčila mnohé ženy. Ačkoliv jí bylo jen devatenáct let, věděla více o bylinách než mnohé stařeny. Mnoho lidí z vesnice k ní přicházelo a prosilo o radu. Pokaždé jim pomohla a nebyla rostlina, která by problém nevyřešila.

Přesto, že jí matka pojmenovala Fleurie, lidé ji nazývali Eira- bohyně léčení. Kouzlu Eiri propadl i Kaiden. Byl nejstarším synem jednoho z úředníků, ale ani to nestačilo na postavení Eiri. Věděla, že je to špatné, přesto neodmítla jeho doprovod, když šla za úplnku sbírat byliny.

Z jejich náhodných setkání se zrodila čistá láska. Náklonost neunikla ani vládci, který byl rozhodnutý zachovat čest rodiny. Pozval k sobě Kaidena a slíbil mu ruku své dcery, pokud prokáže svou statečnost ve službě vesnice. Bez váhání souhlasil.

Po dobu pěti let bude vojákem. Eira poznala otcův skutečný záměr a snažila se Kaidena od služby odradit, ale slovo bylo dané. Když se loučili, vtiskl ji do ruky svůj přívěšek. Nic víc ji dát nemohl. Každý den, po dobu jeho nepřítomnosti, se Eira modlila k bohům a doufala v jeho šťastný návrat.

Za temných nocí, kdy jediné světlo poskytoval měsíc, přicházela k obětním oltářům a nechávala tam dary, které měly uspokojit bohy a zajistit ochranu nad jejím milým. Po třech úplňcích se Kaidenův reginent vrátil. Marně vyhlížela svého milého.

Čekala několik dnů, ale Kaiden se neukázal. Zpráva o jeho smrti ji dostihla, když přicházela do města. Několik dní strávila ve svém pokoji v modlitbách, které ji měly vyvrátit tu děsivou skutečnost. Stále na Kaidena čekala.

Jediné, co jí dělalo společnost byly její slzy a bolest, která ji k sobě pevně tiskla. Své slzy v posílala po bozích za Kaidenem, aby viděl, jak moc ho milovala. Nevycházela ze svého úkrytu ani ve chvíli, kdy na ni bouchala matka, aby ji upozornila na zvlášní úkaz na obloze. Slyšela údiv lidí a zároveň jejich strach.

Po chvíli váhání přešla k oknu a podívala se na oblohu. Kromě měsíce tam zářilo mnoho jiných světel. Lidé se podivovali, ale pro ni vše přestalo existovat. Každý den teď lidé stávali venku a pozorovali zářící objekty na obloze, kterých přibývalo.

Netušili, že bohové vyslyšeli Eirino přání.