Je mnoho her při kterých si ťukáme na čelo a říkáme si, jaká to je neskutečná blbost. Ne vážně, třeba Zkrocení zlé ženy. V dnešní době bychom v tom viděli domácí násilí a trestný čin. Anebo třeba Poprask na laguně. Celá ta hra je o vesnici plné drben a falešném přátelství. Jak by asi vypadala nějaká divadelní hra v dnešním světě? Vezmeme si nějakou klasiku, třeba Romea a Julii.

Romeo Montek je playboy školy, každá holka ho chce, protože má krásný úsměv, ještě hezčí oči a nemá hluboko do kapsy. Ale to samozřejmě děvčata nepřiznají. Jeho rodiče jsou světoznámí lékaři, dům mají v hodnotě několika miliónů a v garáži přes dvacet nejlepších aut. Ale zpátky k Romeovi. Romeo je celkem bezva kluk, který věří na pravou lásku a není zase tak moc zkažený penězi. Právě je po rozchodu, kdy ho odkopla největší kráska školy a přemýšlí o životu v samotě v luxusním sídle na Islandu.

Julie Kapulet je taková tichá dívka, ještě na rok pod zákonem. Všichni kluci po ní šílí, jelikož je hezká a pro všechny je výzva. Julie je, ale ještě taková hloupoučká, neustále leží v knihách a jediné o co jeví zájem je ekologie Země. Její rodiče patří mezi nejlepší právníky a podle toho vypadá jejich životní styl. Kousek od jejich domu bydlí Paris. Paris je celkem kus, ale na Romea nemá. Řekla bych, že je celkem nafoukaný a egoistický blbec, ale Juliiny rodiče ho mají rádi. Možná proto, že jeho otec vlastní několik firem. Každopádně Julii je celkem volný a vidí v něm kamaráda. Jejich rodiče, ale už potají plánují jejich budoucnost, protože co může být lepšího? Rodina právníku a podnikatelů je ta nejlepší kombinace! Juliina rodina vychází se všemi dobře, tedy kromě rodiny Romea. Ještě jsem se o tom nezmínila?

Tak tedy, obě rodiny mají spolu nějaký dlouhodobý konflikt o kterým nikdo nic neví. Málokdy se stane, že se na jedné akci potkají obě rodiny a pokud jo, můžete vidět ty neviditelné blesky. Jednoduše to nedělá dobrotu.

Pokročíme v našem příběhu. Jednou uspořádali Kapuletovi svému dobrému příteli vernisáž. Pozvali ty nejvýznamnější lidi z města a samozřejmě vynechali Monteky, kterým to bylo celkem jedno. Romeo se se svými přáteli rozhodl jít na vernisáž. Proč? Prostě proto. Romeo obdivuje obrazy, když v tom uvidí krásnou dívku. Vlasy do pasu, lehce navlněné, černé upnuté šaty. Samozřejmě, že to byla Julie, která díky make-upu vypadala na sedmnáct. Ve stejné chvíli se otočila i ona. Pohlédla na chlapce před sebou, usmála se a zamilovala se. Na její omluvu ji bylo jen čtrnáct. Romeo za ní pomalým krokem došel a dal se s ní do řeči. Vyměnili si čísla, dali na sebe Facebook, Snapchat a začali se sledovat na Instagramu. Prostě láska na první pohled. Po pár hodinách vernisáž skončila a oni byli nuceni odejít domů. Samozřejmě hned, co dorazili domů, tak si projeli fotky na Facebooku, Instagramu a začali si psát na Messengeru. Kapuletovi i Montekovi si všimli závislosti na mobilu svých dětí, ale brali to jako normální chování teenageru. Julie a Romeo se potají scházeli a snažili se udržet vztah v tajnosti. Situaci jim značně komplikoval Paris, který byl nehorázně vtěrný a chtěl trávit s Julii celkem dost času. Tady někdo nepochopil friendzone.

Jejich láska trvala asi měsíc a Julie i uvědomila, že tohle je ON. Ten, se kterým chce TO. Počkala, až rodiče odjedou pryč a ona bude mít volný dům. Pozvala Romea k nim, objednali si pizzu a koukali na film. A pak se to stalo. Jejich rty se spojily a tak o deset minut později i jejich těla. Co na tom, že Julii nebylo patnáct? Co na tom, že se znali jen měsíc? Po jejich prvním milování se Romeo oblíknul a šel domů, jelikož nechtěl ráno potkat rodiče své milované.

Julie byla nehorázně šťastná a zamilovaná. Nejraději by v té posteli ležela do rána, ale musela vyměnit prostěradlo. Oba usínali s úsměvem na tváři. Týden uběhl a stalo se to, co jedou přijít muselo. Julii a Romea zahlídl Paris. A protože byl Paris strašný debil, šel hned žalovat rodičům Julie a hned po tom rodičům Romea. Když došla Julie domů, spustili na ni rodiče sprchu výčitek a vyhrožovali ji klášterem. Julie se naštvala, napsala Romeovi a utekla. Romeovi rodiče na svého syna nekřičeli, jen mu oznámili, že pozítří odlétá za svou tetou. Romeo se naštval, bouchnul dveřmi a šel za Julii. Cestou se stavil ještě u Parise, aby mu rozbil hubu. Když se oba potkali, objali se, políbili a slíbili si nehynoucí lásku, ať budou jakkoliv od sebe daleko.

Romeo skutečně odletěl. Aby si zkrátil čas u své staré tety, dal se dohromady s místními kluky a pořádali závody v driftu. Z Julie se mezitím stala chodící anorexie a deprese. Vzdálenost začala jejich lásku bořit. Oba se začaly podezřívat z nevěry a jejich hovory a zprávy končili hádkami. Po jedné takové hádce byla Julie zoufalá, popadla prášky na deprese a na spaní a spolykala je. Její slabé tělo to nevydrželo a Julie k ránu zemřela.

Romeo se to dozvěděl o týden později, zrovna ve chvíli kdy měl jet další závod. Venku pršelo a jeho spoluhráč navrhl hru odložit. Romeo nechtěl, poháněn neuvěřitelnou bolestí. Nasedl do auta a rozjel se. Díky dešti se mu driftovala dobře a měl naběhnuto k vítězství. Před ním byla prudká zatáčka, která o všem rozhodla. Romeo dupl na plyn a sledoval jak se ručička blíží ke sto padesáti. Zničehonic se mu v hlavě vybavila Julie. Nevybral zatáčku a jeho auto se zřítilo z kopce. Byl na místě mrtvý.

Obě rodiny se dozvěděly, co se stalo a vzájemně si přišli na pohřeb. Uvědomili si, že za vše mohli oni a kdyby netahali jejich malichernou hádku mezi Romea a Julii, oba by žili. Až moc idylický konec, že? Samozřejmě, že se to stalo, ale mezitím bylo ještě mnoho věcí. Policie vyšetřovala úmrtí Julie a Romea, vyslýchala rodinu, sousedy a spojitosti mezi němi. Byly všude v novinách, zprávách a nemusím říkat, že to hodně poznamenalo obě rodiny. Jak psychicky, tak po pracovní stránce. Média to rozmazávali všude, kde mohli a ani po pohřbu jim nedali pokoj. Sousedi ve městě si přisadili také, a proto obě rodiny byli nuceni město opustit.