Stál jsem tam a sledoval, jak se její postava míhá v houfu ostatních tanečníků. Její rudý šat dával vyniknout její štíhlé postavě a plnému dekoltu.

A jejich barva podtrhávala její kaštanové vlnité vlasy. Melodie houslí a louten se mísila s jejím zvonivý smích. Jindřich VIII. seděl na trůnu a sledoval každý její krok. Věděl, že každý muž v sále je s ní stejně uchvácený jako on sám.

Hudba skončila a ozval se potlesk. Vyzval jsem jednu z přítomných dam k tanci a zařadil se do postoje k dalšímu tanci. Od Anny Boleynové mě teď dělil necelý metr. Přítomní muzikanti znovu začali hrát a my se dali do tance. Všechny dámy byly ve svých nákladných šatech půvabné, ale mě okouzlila pouze ta jedna.

Po několika tanečních figurách se partnerky vystřídaly a já tak mohl na chvíli sevřít její dlaň. S půvabným úsměvem mě pozorovala a nechávala ještě ve větším úžasu. Obdivoval jsem její hnědé oči, ve kterých se zračila nespoutanost a vášeň.

Věděl jsem, že by stačilo říct slovo a byl bych celý její. Kdyby mi přikázala, ať si na místě probodnu srdce dýkou, bez váhání bych tak učinil. Dozněly poslední tony hudby a její teplá dlaň vyklouzla z té mojí.

Poděkoval jsem ji za tanec a uklonil se. Kývla hlavou a s úsměvem odešla. Pozoroval jsem, jak přichází za králem Jindřichem VIII. a usedá vedle něj na trůn. Galantně jí políbí ruku a následně jí věnuje i polibek na ústa. Záviděl jsem mu.

A v té chvíli jsem se rozhodl, že budu stále s ní. A svůj slib jsem dodržel. Nevěděla o mně, ale vždy jsem s ní byl. Ve chvíli, kdy jí král Jindřich vyměnil za Janu Seymourovou a nechal zavřít do Toweru, až po chvíli, kdy jsem stál mezi lidmi a sledoval, jak skládá hlavu na špalek a je popravena na rozkaz krále, který jí dřív miloval.