Harry chvíli postával v přijímacím salonku, kam ho zavedl domácí skřítek. I když zde nebyl déle než pět minut, připadalo mu to jako celé hodiny.

Mírně nadskočil, když se konečně dveře začaly otevírat. Čekal v nich ovšem někoho naprosto jiného.

„P-pane Malfoyi," zaskočeným hlasem se snažil o zdvořilý tón.

Lucius ho sjel kritickým pohledem s jistou dávkou nadřazenosti a pohybem ruky odehnal pryč skřítka krčícího se vedle jeho nohy. Jakmile to malé stvoření zmizelo pryč, rozešel se směrem k Harrymu.

„Pan Potter..." na tváři se mu rozlil zvláštní úšklebek. „Jaká to čest pro náš dům," řekl s neskrývanou ironií. „Co je důvodem vaší návštěvy?" znenadání se zostra zeptal.

„Já... přišel jsem za Dracem." Harry hluboce polkl, když se do něj zavrtal Luciusův vraždící pohled.

„Není doma," řekl úsečně plavovlasý muž a v očích se mu mihlo zvláštní světlo.

„Ale váš skřítek říkal, že..." začal Harry.

„Mě nezajímá, co říkal nějaký skřítek! Já," ukázal dlouhým prstem na sebe, „já říkám, že doma není." Luciusův hlas byl ostrý a nekompromisní. Harry si připadal jako malé děcko, které otec kárá za provedenou hloupost. Tak malý a bezbranný, litující svých činů.

„Podívejte se, přeci..." Harry se snažil o vyrovnaný tón hlasu.

„Ne ty se podívej." Lucius přešel k Harrymu a svůj obličej přiblížil těsně k tomu Harryho. „Dracovi už si život zničil dost. Myslíš si, že něco napravíš, když se tady najednou objevíš pár týdnů před jeho... před jeho smrtí?" syčel Harrymu do tváře a poslední slovo bylo sotva slyšitelné.

„Já... nemůžete mi přece bránit v tom, abych ho šel navštívit," nepatrně zvýšil hlas Harry.

„Teoreticky ne," ušklíbl se pán domu, „ale prakticky ano."

„Odejdu jen, když to bude i Dracův názor."

„Ne, ty odejdeš hned."

Když uviděl Harry vzpurný výraz, dodal: „Nezapomínej, že jsi v mém domě!" Pak poodstoupil o pár kroků od Harryho. „A teď pane Pottere, na shledanou." Rukou pokynul směrem ke dveřím právě ve chvíli, kdy se otevřely.

„Luciusi? Co to tu provádíš?" ozval se unavený ženský hlas. „Oh, my máme návštěvu." Zarazila se, když jí zrak padl na Harryho.

„Nemáme," odsekl Lucius. „Pan Potter už je na odchodu, že?" řekl nekompromisním hlasem.

Harry se opět zatvářil vzpurně. Než ovšem stihl cokoliv říct, ozvala se slabým hlasem Narcissa. „Proč ho odtud vyhazuješ?"

Lucius se zatvářil ublíženě. „Já nikoho nevyhazuji. Kdybych ho vyhazoval, už by tu nebyl, tím si buď jistá." Na svou ženu se ani nepodíval, jen zavrtával své ledové oči do těch Harryho.

„Přišel jsi za naším synem?" ignorovala Narcissa řeč svého muže a s drobným úsměvem se podívala na Harryho, který jí pouze kývl hlavou na souhlas.

„V tom případě pojď dál," lehce pokynula rukou za sebe.

„To nemyslíš vážně," vztekle se na ni otočil Lucius.

„Jen Draco má právo rozhodnout o tom, zdali tu bude nebo ne! Ty ho nemáš co vyhazovat!"

„Tohle je můj dům. Můžu rozhodovat o tom, kdo tu zůstane a kdo ne!"

„To ti na našem synovi nezáleží nebo co? Ví vůbec Draco, že tu je?" kývla hlavou k Harrymu. Oba už křičeli a Harryho přítomnost dokonale ignorovali.

„Ne, neví! A ani to vědět nebude! Je to pro jeho dobro!"

„Ale co když by ho vědět chtěl?" založila si Narcissa ruce na prsou.

„A co když ne, hm?" Lucius povýšeně nadzvedl obočí.

„To nezjistíš, dokud se ho nezeptáš, že?"

„Když bych se ho zeptal, tak už by to potom věděl, nemyslíš? Ta tvoje zatracená logika!"

„Tak by to věděl! Aspoň by mohl rozhodnout o tom, jestli tu Harry zůstane nebo ne!" Narcissa divoce rozhodila rukama.

Luciusovou tváří proletěl hnusný škleb, když zaslechl, jak jeho žena vyslovila Harryho jméno. Na chvíli se oba odmlčeli a zlostně si koukali do tváří.

Harry fascinovaně sledoval hádku mezi manžely, a tak si nikdo z přítomných nevšiml toho, jak se otevřely jedny z dalších dveří na druhé straně místnosti a dovnitř vstoupil pohublý blonďatý mladík s černými kruhy pod očima.

„Co se to tu děje? Proč se zase hádáte?" řekl slabě do nastalého ticha.

„Oh, Draco. Proč ještě neodpočíváš?" zeptala se ho se starostí v hlase Narcissa.

„Vzbudili jste mě," konstatoval.

„Omlouváme se," řekla jeho matka. „Viď Luciusi?" vrhla na svého manžela rozkazující pohled.

„Samozřejmě," potvrdil její slova Lucius a s celkem nefalšovanou upřímností na okamžik sklopil zrak. „Máš návštěvu," oznámil poté svému synovi a lehce hlavou kývnul k Harrymu.

Až teď si blonďatý mladík všiml přebytečné osoby v místnosti.

„Ahoj," hlesl slabě Harry. Srdce mu opět začínalo zběsile tlouct.

Draco mírně pohodil svojí hlavou. „Co tu děláš?" zeptal se nakonec, když překonal počáteční šok.

„Potřebuji... potřebuji si s tebou promluvit," řekl s pokorou Harry.

Blonďák tázavě nadzvedl obočí. Pak pokynul hlavou ke dveřím, kterými vešel do místnosti. „Tak pojď."

Harry zaraženě stál pořád na stejném místě a nejistě se rozhlédl.

„Pojď," zopakoval Draco. „Budeme nahoře u mě," oznámil ještě zbytku místnosti a prošel dveřmi.

Černovlasý muž se tedy váhavě rozešel za ním. V zádech cítil pohledy dvou párů očí, které ho vyprovázely do té doby, dokud nezašel za první roh. Rychlým krokem dohnal blonďáka, který se pomalu vydával do schodiště.

Nenápadně ho sjel svým pohledem. Snažil se na něm najít jakoukoliv známku toho, co by Dracovi mohlo být. Sebemenší náznak toho, že s ním není něco v pořádku. Kromě pomalejších pohybů a lehkého zadýchání způsobeného stoupáním do schodů si ničeho nevšiml.

Celou cestu nahoru oba neprohodili ani slovo. Když vstoupili do chodby v prvním patře, Draco se rozešel k jedněm dveřím po pravé straně. Otevřel je a pokynul Harrymu hlavou, aby vešel dovnitř.

„Dáš si něco k pití?" zeptal se, když za sebou zavřel dveře.

Harry jen záporně zakroutil hlavou. Rozhlédl se po místnosti. Závěsy byly téměř zcela zatažené a vpouštěly do místnosti jen velmi málo denního světla. Rozestlaná postel vypadala, že je poslední dobou nejvyužívanějším místem v pokoji. Na nočním stolku se válela menší hromádka knih. Další, o něco větší, stála na menším dřevěném stole vedle okna. U stolu stála dřevěná židle se slabým polstrováním. Pod oknem byly naproti sobě postaveny dvě křesla. Po levé straně ode dveří stály nejspíše šatní skříně, na pravé bylo umístěno zrcadlo a vedle něj visely pod sebou dvě poličky.

„Posaď se," vyzval Harryho Draco, který právě odhrnoval závěsy z okna, a rukou ukázal na ona křesla.