Zmýlila jsem se... proč teda ty náznaky, když máš rád jinou? Byli to asi jen náhody. Stejně, tušila jsem to... kdo by přeci měl rád mě, že? Byla jsem hloupá. Byla by to až příliš velká náhoda, kdyby jsi měl rád mě. Ty, hezký, chytrý, vtipný. Já, bubák, ta stranou, co nemluví. Kdo by měl rád mě? Nenápadná. Dá se do mě lehko strefit. Jsem jako černý nastavený terč. Ale tebe, nikoho nenapadne nemít tě rád. To by nešlo k sobě. Proč je mi to tedy tolik líto? Vždyť jsem to přeci čekala! Asi si se na mě díval jako já na tebe, jenom proto, aby jsi skontroloval, jestli tě zase neočumuju. Jsem blbá. Holky, co to bylo za blábol, že mě má asi rád? A teď zase zjistím, že stejně má rád jednu z vás. A ona o tom ani neví. Je mi... smutno. Jen chvíli jsem měla naději, že mě máš asi jen trošičku rád. Zmýlila jsem se. A teď to víš, když ti to někdo vykecal. Proto se cítím ještě hůř. Mizerně. Prosím, odpusť. Kdo? Celý svět ať mi prosím odpustí za mou hloupost.

Děkuju za přečení a budu moc ráda za hvězdičku nebo komentář :)
Ahoj :)

PS: Budu si už  muset vymyslet nějaký ten svůj pozdrav :D

A samozřejmě věnováno Chrissy258, díky které tuhle knížku píšu (přesněji publikuju) :) :D