Ptám se hvězdy z jemné látky 
když čas nelze vrátit zpátky 
proč jen dále vzpomínat 
na věci, jež měl jsi rád, 
na doby, co jsou v dáli, 
k

teré život mnohým vzaly, 
proč neuvrhnout v zapomnění 
dobu zlou, co už tu není? 
A na doby, co už pominuly, 
které plné štěstí byly, 

nač trápit se při pomyšlení 
na štěstí, které tu už není. 
Vždyť vzpomínka není živá 
a to, co je pryč, ti nevrátí.

Ptáš se proč? Protože lidé neumí zapomínat, a i kdyby uměli, zapomínat není správné. Měli bychom, přijímat, odpouštět, poučit se z chyb, vyvarovat se zlého a vzít si příklad z dobrého. Být rok od roku silnější a moudřejší. Protože vzpomínky nejsou břemeno, ani pouta ne. Je to tvá součást, jsi to ty.

Je dobré vzpomínat, ale ne se vzpomínkami pohřbívat zaživa. Žijme teď a tady s uvědoměním minulosti a pomyšlením na budoucnost. Nejsou tři časy. Je jen jeden.