* Doporučuji si otočit text naširoko, protože verše jsou dlouhé a na výšku se rozdělí.

Sbohem lidé milí,
divte se jen chvíli.
Sbohem krásné chvíle,
Mám teď jiné cíle.
Sbohem dávám citům svým,
že vždy raní mě jen,
to dávno vím.
Ztratila jsem již lásku svou,
jsem ledu a sněhu královnou.
Sbohem teplo,
co víc si můžu přát
než cítit už navždy jen a jenom chlad?
Vždyť i když led velmi tenký je
a lavinou hrozí závěje,
tak strach mám jenom na chvíli,
vítr ho rychle rozptýlí.
Proto dám sbohem okovům
a slunečným, horkým letním dnům.
Také dám sbohem provazům
a přihlouplým naivním dětským snům.
Sbohem dám idilickým pohádkám
příběh svůj, ten teď už mám.
V říši své z ledu chci žít jen
a z chladu se radovat den co den.

Jednou roztaje tvůj led
žárem lidské lásky
a ty pochopíš život,
staneš se vítězem té sázky.
Až jednou odpoutáš se od břehu
u něhož nic tě netěší
pochopíš, sejmeš masku ze sněhu
staneš se poslem s depeší.

Jsem poslem.